Měl jsem asi o dvě řady víc zubů jak nahoře tak i dole, ale tohle vypadali jako zuby nějakého monstra z hororu. Moje čelist byla celá nějak pokroucená, a řezance způsobili že jsem měl rozříznutou pusu od ucha k uchu. Začal jsem panikařit, ale doktor mě uklidnil že rány okolo pusy zašije. Hrozně to šptípalo a pálelo a když chtěl došít poslední ránu zaryl mi omylem jehlu do dásně začali se mi hrnout slzy ale zároveň jsem začal řvát a chytil ho silně za loket. Škubnul sebou a tak mi z dásně jehlu vytrhl a já mu zaryl dlouhé nehty do ruky vší silou. Lehce zavřískal, a mě padali slzy z brady. Hned na to přišli stráže a jeden z nich mě omráčil když mi jednu vrazil.

Probudil jsem se až po několika hodinách s tím že se mi celou dobu zdála nějaká noční můra. Moc jsem si z toho snu nepamatoval. Sedl jsem si a rozhlédl se kolem sebe. Museli mě dát do postele. Bylo už šero. Promnul jsem si oči lehce a koukl na zeď kde z nějakého neznámého důvodu bylo velké zrcadlo. Nechápal jsem proč by ho sem dávali. Nikdo tady v blázinci neměl v pokoji žádné sklo aby jsme se nemohli poškozovat, tak jak se sem dostalo?.. něco ale bylo špatně. Zdi nebyli světle béžové jako normálně ale měli takovou kovovou barvu.

,,Už jsi vzhůru..."

Ozval se hlas a já se otočil na hubenou osobu, která stála ve dveřích a koukala na mě. Měla černou mikinu a kapuci na hlavě. Přes pusu měla divnou masku a brýle na očích. ,,Pamatuješ si?" Přišla osoba, nejspíš kluk, trochu blíž a vytáhl z kožené brašny injekční stříkačku ve které byl nějaký zelený hnus. Chtěl jsem něco říct ale nakonec jsem jen zachraptěl a trochu sykl bolestí. Kluk se jen potichu zasmál. Sáhl jsem si rychle na tvář a ucítil jsem několik stehů na ranách co jsem si udělal. Kouknul jsem se na injekci. Jak jako jestli si pamatuju? Najednou mi to došlo. ,,...Ty.. šmejde" zamračil jsem se na něj. ,,Cos... Mi to.. udělal?" ,,Viděl si toho až moc. Je jasné že v tom západkově kde jsi bydlel ti nevěřili, ale po několika státech se už několik let, řeší banda psychopatických sériových vrahů a různých kreatůr, který jsou schopný čehokoliv... A teď jsi i ty jeden z těch kreatůr" řekl klidně. Počkat, to teda znamená že jsem měl celou dobu pravdu... Všechny ty roky co se ke mě chovali jak k šílenci, jsem měl pravdu... ,,Celou tu.. dobu mi... ubližovali bezdůvodně... Všechny.. ty terapie... elektrošoky... Všechny ty.... prášky... To jak.... jsem pro.... ně byl... jen odpad..." ,,Přesně... Říkají že to mi jsme ti špatní ale to oni za to můžou, ne mi..." Zamračil se lehce a schoval injekci zpátky do brašny. ,,oni?..." Kouknul jsem se na něj. ,,odteď jsi creepypasta...A navíc nejsi ani člověk. Koukni se na svoji ruku." Vyhrnul jsem si rukáv svýho bílýho trička a všiml si že na zápěstí mám nějaký znak. Překřížené kolečko. Nechápavě jsem se na něj kouknul. ,,Creepypasta?...." ,,přesně... Creepypasty, sériový vrazi nebo různý bytosti a monstra co zabíjejí lidi..." Odvětil klidně. ,,Vždyť já jsem... Nikdy.. nikoho nezabil..." Řekl jsem už trochu líp, jak se mi víc uvolnila čelist. Nadzvedl obočí jako kdyby to nebyla pravda, ,,Ty si nepamatuješ ani to?" Povzdechl si trochu otráveně. ,,Co se stalo?" Naléhal jsem a zamračil se na něj. ,,Když ti ten chlap dal pěstí, dostal ses do bezvědomí... Ale v tu dobu už začala ta látka pořádně působit. Ty jsi spal ale tvoje tělo ho úplně rozsápalo. Stejně jako zbytek stráží a prostě spoustu lidí. Našli jsme tě předtím blázincem a když ta látka přestala zase fungovat, znova si omdlel."

Cože? Ja zabil několik lidí?... A ani jsem o tom nevěděl... ,,No, zabydli se tady tohle je tvůj novej pokoj. Převlíkni se a pak přijď dolů." Řekl a odešel pryč, zatímco jsem nevnímal.

Nejsem už člověk.. jsem monstrum.

Musím utéct. Zvedl jsem se potichu z postele a kouknul se do okna. Otevřel jsem okno a nadechl se lesního vzduchu. Vylezl jsem z okna na menší stříšku a z tý slezl dolů na pevnou zem. Podlomili se mi trochu kolena a spadl jsem. Nemotorně jsem se zvedl a rozutekl se pryč, do lesa.