Přišli jsme před školu.

Garlind: ,,Mé rodiče vůbec neřeš. Jo? Mě je jedno co si o tobě myslí, protože já tě..." nedořekl to nýbrž přišla má nejlepší kámoška Ashoach.

Ashoach: ,,No nazdar. Čekám tě celou věčnost!" Řekla mi.

Já: ,,Jo promiň. Dneska jsem měla docela dost práce."

Ashoach: ,,Pojď do třídy. Nebo profesor Loraino bude dost naštvaný, že jdeme opět pozdě." Řekla mi a rozešla se do třídy.

Já: ,, Jo počkej. Co si mi chtěl Garlinde říct?" On mávl servem a nechal to plavat.

Ashoach: ,,No ták Addeath!!" Křikla po mě. Já se rozběhla k ní a běželi jsme do třídy. Uff profesor tady ještě nebyl. První hodina... dějepis Cybertronská historie. Bezva! Nuda!

Po hodině

Já: ,,Konečně přestávka! Nechápu jak to někoho může bavit." Řekla jsem ofrkle. ,,Co máme vlastně druhou hodinu?"

Ashoach: ,,Přirodopis, Cybertronštinu, Fyziku a potom lekce z někým novým." Řekla mi. ,,Hele musím ti něco oznámit. Budeš čumět!"

Já: ,,No povídej! Jsem napjatá!"

Ashoach: ,,No já, chodím z Lorvem."

Já: ,,Cože?!"

Mimochodem Lorv byl nejžádanější mech na škole, takže asi hodně femme bude naštvaných za to, že si nevybral právě je.

Ashoach: ,,Ano. Už týden." Zavřely jsme skříňky a šly do učebny přírodopisu. Měl nás učit profesor Heidr. Hodina byla jako vždy nezajímavá a nezáživná. Nýbrž jsme brali naše insecticony a predacony. Ikdyž ti predaconi nejsou zas tak nudní. No, co si ale budu nalhávat.

Nejradši bych se učila o dinobotech. Zvonek oznámil konec hodiny a my doslovně vyběhli ze třídy na hodinu jazyků. Učila nás profesorka Gardoška. Bože strašná úča.

No nic další nezáživná hodina. Proč se sakra Cybertronštinu učíme? Vždyť jí mluvíme už od narození. No nechápu to, ale nevybíráme si.

I Cybertronština uběhla rychle. Potom byla fyzika pod profesorem Sentinelem Primem. Primusi jak já chci být Primem, ale to by se mohlo stát jen když se jím stane otec.

Ve fyzice bereme různé sloučeniny a látky co se oběvují na naší planetě. Další hodina za náma a jedna před náma.

Lekce! Konečně! Vyletím ze třídy ať jsem venku jako první. ,,Kam letíš Ady!" Křikla na mě kámoška, ale já se nezastavila a běžela dál. Byla jsem u kabinetu, ale on tam jako vždy když někde má být, nebyl. Všichni jsme potom vyšli ven na hřiště a tam již stál.

Ashoach: ,,Není to Megatronus?"

Všichni si tam začli něco šeptat jen já a Garlind jsme mlčeli, protože jsme to věděli. ,,Ták třído. Dneska vás mám já. Vlastně do konce školního roku, protože váš učitel Helfort dal výpověď. Dneska si zkusíme boj z blízka a střelbu." Nikdo nic nenamítal.

,,Tak tedy dobrá. Každý si nachystejte zbraň a běžte k terči." Rozkázal. ,,K čemu nám to bude?" Řekla znuděně Fanner.

Megatronus: ,,K tomu aby jste byli připraveni do života. Kdyby nastala nějaká bitva."

Fanner: ,,No a není to nebezpečný? Co když někoho trefíme? Co pak?" Začala odmlouvat a jelikož byl táta vůdčí typ neměl rád když mu někdo odmlouvá hlavně u mě, to nenáviděl.

Megatronus: ,,Ehm. V boji se taky nebudeš zajímat zda někoho zraníš nebo ne." Šel k ní a řekl, potom se otočil a šel k žákům.

Fanner: ,,Otrapa. Co si vůbec myslí?! Však ten o tom nic neví. Blbec."

Šla jsem za ní a řekla jí svoje.

,,Nechci ti nic říkat, ale on je dvojnásobný šampion, byl vyhlášen v Keonu již gladiátorem, potom získal 3× v řadě mistrovský titul. A je to přeborník. Samotní rytíři si jej zvolili...." přestala jsem a šla jsem kolem ní. Ta jen zůstala stát z otevřenou pusou. ,,...Jo a není blbej a ani není otrapa.

Je tisíckrát lepší než všichni v Keonu." Potom jsem ji slyšela jak si povídá se svou kámoškou Phury. ,,Pche ta o něm nic neví. Je učitel ne. Nevěř jí to. Nemá s ním nic společného." Kdyby jen tak věděla. Nad tímhle jsem se pousmála.

Zašeptala jsem jí. Potom jsem odešla ke svému terči. Nachystala jsem si zbraň a namířila jsem. ,,Dej servo více nahoru. Ták. Budeš mít lepší úhel střely." Řekl mi, připadala jsem si jak když mi bylo deset, přesně tohle mě učil. ,,Ehm... V boji taky nebudeš řešit jak střílíš." Zašeptala jsem. ,,Ano to máš pravdu, ale tohle je hodina nikoliv skutečný boj."

Protočila jsem optiky, což si všiml a já se na něj podívala. Sakra, to bude doma zase pokecání. Usmyslela jsem si. Po půl hodině střelby jsme šli na boj z blízka. ,,Tak jo. Kdo chce jít první?" Všichni ustoupili dozadu a já zůstala jako jediná vepředu. ,,Co?" Řekla jsem překvapeně. ,,Ne... to ne. Prosím. Nejdu. Fakt ne. Nejdu ne!" Řekla jsem.

,,Neboj budu tě šetřit." Řekl. ,,Jo, jako... Onehdá toho chudinku. Jo... ne já nejdu." Řekla jsme, nebála jsem se, ale věděla jsem co jeho boj znamenal. Všichni se na mě dívali nechápavě jen táta to chápal. ,,Pojď a neodmlouvej." Kývla jsem. Nachystala jsem si meč. Stejně tak on. ,,Tři..." začli odpočítávat. ,,Dva!... jedna!! Boj!" Pustili jsme se z tátou do sebe.

Po chvíli boje jsem ho dostala na záda a držela jsem mu meč před krkem. Potom jsem ho pustila a on řekl: ,,Tak takhle to má vypadat."

Šla jsem mezi žáky.

Garlind: ,,Výtečně si to zvládla."

Já: ,,Když s ním trénuješ každý den. Znáš jeho nevýhody a slabiny." Usmála jsem se na něj.

Fanner: ,,Ty si Addeath platíš trenéra? No to snad ne!" Začala se smát.

Já: ,,Hele nech mě bejt. Vůbec to nechápeš, ale vůbec. Co si dokázala kdy ty?!"

Fanner: ,,Já jsem Miss týhle školy. A mí rodiče jsou jedni z nejlepších teda aspoň otec ten je Prime. Co kdy dokázali tví rodiče?" Šťouchla do mě.

Ja jen mlčela. Nechtěla jsem říct, že můj otec je Megatronus. ,,Nic. A proto mlčíš! A o tom učiteli sis to vymyslela. Jo a zapomněla jsem si celá jako tvá matka. Ou promiň ty jí vlastně neznáš. Tvá matka byla pouhý zbabělec a beztak to je i tvůj otec! Celá vaše rodina jste zbabělci!" Řekla a to jsem nevydržela a šla jsem po ní.

Vzala jsem meč a blaster a střílela jsem.,,Addeath! Dost!" Křikl po mě táta. Já jej neposlouchala a šla jsem po ní dál ona jen utíkala: Srab! Řeknu si v hlavě. Když v tom mě někdo sejme k zemi. Byl to táta. ,,Co to děláš? Pusť mě!" Řekla jsem rozzuřeně. Všichni si opět něco šuškali ohledně toho, že jsem Megatronusovi tykala.

,,Ne nepustím tě. Dokud se nesklidníš." Po chvíli mě pustil a já se postavila před něj. ,,Ty si neslyšel co říkala o matce?! Ona si dovoluje pořád, jednou mi rupnou nervy, že mě nikdo nezastaví! Budu schopna jí klidně zabít!" Řekla jsem. ,,Dost! Tohle stačí. Nidko nikoho zabíjet nebude. A ano slyšel jsem to." Řekl mi. ,,A tobě to nevadí?" Řeknu nechápavě.

Ten odvrátil pohled. Zrovna zazvonilo, a tak jsem se transformovala a odletěla pryč. Brečela jsem a už jsem si ničeho nevšímala. Přistála jsem daleko od Keonu a školy. Proč nic nedělá?! Ptám se v hlavě, ale stejně mi nikdo neodpoví. Když v tom něco uslyším za kopcem.

Tak se tam vydám. Dojdu tam a uvidím tam obrovskou loď. ,,Páni." Vydechnu. V tom mě někdo chytil za serva a táhl mě k ní.