Popis postav:

Tento ship vzniknul pro jednodílovku do knížky Integritatis fragmenta - Úlomky celistvosti. A já se rozhodla dát těm postavám prostor ještě tady. A tak ho tady máme našeho úžasného statečného Zmijozela - Theodora Notta.  Co pro něj vlastně Izabella Blytheová znamená ?

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zima 1997

Na New York se snášely sněhové vločky k velké radosti všech, co milovali zimní radovánky. Dívka, co šla pozdě večer domů, z toho však neměla radost ani trochu. Sníh a chlad jí zalézal pod kabát a ona se usilovně snažila, si ponechat aspoň trochu tepla. Ani žluto-černá šála, kterou měla dívka omotanou okolo krku, však nepomáhala proti ledovému větru.

Po nějaké době, co se zdála jako nekonečná, konečně dorazila k vysokému domu, kde bydlela.

***

,,Dobrý večer, paní Wilsonová," pozdravila dívka paní domácí, milou postarší dámu.

,,Pěkný večer i tobě děvenko, to máme zase nečas, že?" Pak jako by si starší žena na něco vzpomněla a vytáhla z kapsy lístek.

,,Tohle vám dneska přišlo, slečno Blytheová." Izabella si jej zvědavě převzala. Sotva ho však rozdělala a podívala se na písmo, vytřeštila oči a srdce jako by vynechalo pár úderů. Poté paní Wilsonové poděkovala a rychle se vydala do svého bytu. Nemohla tomu uvěřit. Nemohla uvěřit těm pár slovům.

,,Bell, brzy se uvidíme." Znělo jí neustále v hlavě, zatímco se šplhala do třetího patra. Ještě zadýchaná vpadla do svého bytu. Nemoha se dočkat až se nají a padne do postele. Práce ji neskutečně vyčerpávala.

Cvakla vypínačem, aby rozsvítila, avšak ozval se jen praskavý zvuk. Zřejmě opět vypadl proud, kvůli počasí se to stávalo celkem často.

,,Kde zradí elektřina, pomůžou kouzla," pronesla do tmy tiše a vytáhla hůlku. Sice tu žila a pracovala mezi mudly, ale kvůli opatrnosti měla hůlku všude sebou.

Najednou se z ložnice ozval hlasitý zvuk, jako by na zem spadlo něco těžkého, jako kdyby tam snad někdo byl. Izzy tlouklo srdce až v krku, přesto sebrala odvahu a vydala se potichu k ložnici. V ruce křečovitě svírala hůlku a komíhavé světlo jí svítilo na cestu.

Vtom se dveře se skřípěním otevřely a stála tam ...vysoká postava.

,,ÁÁÁÁ," vyjekla dívka vyděšeně a rázem ji veškerá odvaha opustila, taktéž hůlka jí vypadla z prstů a odkutálela se někam po podlaze.

Rázem znovu se zaprskáním naskočil proud a chodbičkou se rozlilo měkké nažloutlé světlo.

,,Pšššt nekřič, nebo sem někdo přiběhne a bude si myslet, že tě tady někdo morduje," promluvil tmavovlasý kluk a málem by se byl i rozesmál nad tím, jak Izabell vyděsil.

,,Theodore? Jsi to ...jsi to ty? U Helžina pohárku, kde se tu bereš?!" Izzy na něj chvíli zůstala překvapeně koukat. Skutečně vypadal jako Theo, jen měl trochu delší vlasy, maličko větší kruhy pod očima a celkově vypadal unaveně. I když ona na tom zřejmě nebyla o moc lépe.

,,Jasně, že jsem to já, můj kvítku medový. Nechtěl jsem tě vylekat," zazubil se a chtěl ji obejmout. Izzabella na něj však stále zírala v němém úžasu.

,,Dokaž to...dokaž, že jsi opravdu Theodore Nott," vypadlo z ní nakonec. Nechápala kde se to v ní bere, ale kdo by nebyl podezíravý ... v téhle době. Sice tady byla v relativním bezpečí, ale člověk si nikdy nemohl být stoprocentně jistý.

,,Ty po mně chceš důkaz? Ty mi snad nevěříš? To zabolí, a to sakra hodně." Sehrál rádoby scénku, jak ho Izzina poslední věta ničí.

,,No dobrá, tak třeba ...naše seznámení v šestém ročníku. Mrzelo mě, že jsem se nedostal do Křikova klubu, přestože tam můj otec byl a ty jsi ..." Izz ho však netrpělivě přerušila

,,Tohle si může každý zjistit, něco jiného tam nemáš?" Theo si povzdechl

,,Kdybych byl někdo jiný, tak už na tebe dávno mířím hůlkou a nevykecávám se tady s tebou," odsekl a opět se dal do přemýšlení.

***

,,Už vím! To stříbrné srdíčko, co nosíš na krku, zezadu je drobným písmem vyryté: ,Da mi basia mille' a je to z latiny, protože ty máš slabost pro latinu, třebaže jí moc nerozumíš a vlastně tě zajímá jakákoli poezie," chrlil ze sebe Theo a Izzy se konečně usmála.

,,No konečně, já věděla, že na něco přijdeš. Tolik se mi stýskalo, Theo," vrhla se mu do náruče.

,,Mně taky Bell, mně taky," konejšivě ji objal. Čistý předvánoční zázrak, tohle. Izabell se neptala, jak Theo utekl z válkou postižené Anglie, byla zkrátka jen ráda, že jsou zase spolu. Už navždycky. 

________________________________________________________________________
Nazdárek
Že je to neskutečně awww😍
Myslíte, že jejich příběh bude ještě nějak pokračovat? 😉

Užívejte, už jen 2 dny do Vánoc

Andy