Z pohledu Čtyřky

Bylo to všechno tak hrozně těžké, přiznat si, že ...že matka měla pravdu. Frakce se rozpadají a systém jde do háje. Vedení Neohrožených bylo jedna ruka s Jeanine Matthewsovou, a tedy se Sečtělými. Celé to spolčování silnějších proti slabým mě unavovalo. Brutalita s chytrostí proti čisté nevinnosti. K čemu? Jen proto aby Jeanine měla moc. Čím dál víc, jsem koketoval s myšlenkou, že odsud odejdu a k matce se připojím. I když byla mezi odpadlíky. I když se mě zřejmě bude snažit přetransformátovat svými názory.

Třebaže politika byla nesmírně frasná, stále mě tu držel ten zdánlivý kolektiv a přátelství Neohrožených. Pak tu byli i reální přátelé jako Zeke, Shauna, Tori, Lauren. A letos se navíc Uriah, Lynn, a Marlene účastní Obřadu volby, je jasné, že tu zůstávají.

Dnes opět nastal ten den, kdy si děcka vybírají kudy se bude ubírat jejich další život. Pamatoval jsem si ten svůj, těžko uvěřit, že to bylo před pouhými dvěma roky. Svoje myšlenky jsem tehdy upínal pouze k naději dostat se od Odevzdaných a z dosahu otce. Myslel jsem si, že tady to bude jednoduché. Jak hluboce jsem se mýlil.

Přejel jsem záznamy z kamer na monitoru jen tak letmo a spíš se opět uchýlil ke svým myšlenkám.

***

,,Hej! Čtyřko!" ozvalo se vedle mě a kdosi mi poklepal na rameno. Škubl jsem sebou, sundal si sluchátka a vzhlédl. Stál tam můj nadřízený Gus, s jak jinak než šálkem kávy, ten chlap na ní byl přímo závislý. Neskutečný.

,,Nemáš už jít vítat nováčky?" otázal se a já vytřeštil oči.

,,A sakra! Vlastně jo," vymrštil jsem se z židle a uháněl z dozorny po chodbě a do Jámy a pak úzkými schody směrem k místu kde byla záchranná síť pro cestu zvenku shora.

Stihl jsem to jen tak tak, Lauren už tam netrpělivě přešlapovala.

,,Kde ses flákal Čtyřko? Už jsem myslela, že přeběhlíci letos budou bez instruktora," sjela mě nepěkným pohledem. Zhluboka jsem vydechl po tom rychlém a nečekaném sprintu.

,,To víš v jídelně rozdávali čokoládový dort, jen tak. Byla by škoda toho nevyužít," rýpnul jsem si do ní sarkasticky. Všichni Neohrožení měli úchylku na sladké a Lauren nebyla výjimkou.

,,Cože? To fakt? Parchanti! Tos mi nemoh kousek vzít?" spolkla to i s navijákem a já měl co dělat abych se nezačal chlámat. Nakonec jsem se omezil pouze na uchechtnutí.

,,To byl vtip, jen jsem se zapomněl v dozorně," vysvětloval jsem se spokojeným úšklebkem, že jsem ji dostal. Zatvářila se, jako by spolkla citron.

,,Nějakej rozjuchanej. Hele radši bychom měli dávat pozor. Vsadím se, že první skočí někdo od nás," řekne a mě stále hraje na tváři pobavený úšklebek.

,,Klidně se vsadím, že shodí nějakého nováčka. Mám takový pocit, že Eric by toho byl schopen. Dokonce jsem si téměř jistý, že to udělá," uzavřeli jsme sázku a zanedlouho jsme opravdu otvorem nahoře uslyšeli hluk.

***

Tmavá skvrna se rychle přibližovala. Jekot zněl jako dívčí. Brzo jsem rozpoznal, že skvrna je šedá. Nováček měl na sobě barvu Odevzdaných a mě se na okamžik rozklepala kolena. Co když je to někdo, koho znám? I když kolik děcek o dva roky mladších by si mě pamatovalo?

Tebe ne, ale Marcuse Eatona jistě. Jistě se o jeho synovi, co zradil svého otce a přešel do jiné frakce, povídaly historky. Ale skutečný důvod nikdo nevěděl.

Když dívka dopadla do sítě, natáhnu k ní ruku. Vděčně se chytí. Světlé vlasy se jí vymotaly z drdolu a na tváři má úsměv. Pomůžu jí ze sítě na zem.

,,No téda, to by jeden nevěřil! Škrob a první seskok? Já snad omdlím," ozve se za mnou Lauren. Pustím dívčinu ruku a otočím se na Lauren.

,,Asi věděla, proč od nich chce pryč, a mimochodem vyhrál jsem sázku," zašklebím se na ni vítězoslavně. Pak se otočím k dívce.

,,Neshodil tě Eric, že ne? Takový ten, co vypadal jak jehelníček," zeptám se a neujde mi, jak jí po tváři přejede plachý úsměv. Znám ji, vím, že ji znám ale zrovna jí nemohu přijít na jméno. Jsem si jistý, že ji znám.

,,Ne, nikdo mě neshodil, skočila jsem sama," odvětí tiše jako malá myška.

,,A další škrobácký palačinky zřejmě nebudou, že?" zavtipkuje kdosi z toho chumlu lidí, kteří se tady vynořili kdoví odkud. Zvědavci se ze stínů vždycky vynoří v tu nejmíň vhodnou chvíli.

,,Jak se jmenuješ?" Při téhle otázce plavovláska znejistí, jako by nechtěla říct své pravé jméno. Projede mnou mrazivý chlad. Tohle si pamatuju, jenže já měl tehdy dobré důvody neříct své jméno. Pochybuju, že by na tom byla jako já.

,,No jmenuju se Bea...," začne nejistě a já jí do toho skočím.

,,Dobře si to rozmysli, nebo by se mohlo stát, že zůstaneme u Škroba," na kratičkou chvíli si vzpomenu na Amara. To on mi vymyslel moje jméno a celkově mě tu podržel. A pak za to zaplatil životem.

,,Ttt – Tris," vykoktá ze sebe s obtížemi. Podívám se jí do očí, jenže ona uhne pohledem k podlaze.

,,Tris?" zopakuje Lauren, uculí se a mrkne na mě. Vyměním si s ní rádoby nechápavý pohled. Co tím proboha naznačuje. Promnu si rukama tvář, abych se zklidnil.

,,První skokan – Tris," zopakuju nahlas do toho davu, který vystoupí ze stínů, aby prvního nováčka přivítali. Shora už se řítí další člověk, opět dívčí jekot. No to budou zajímavé dva týdny.

,,Vítej v Neohroženosti."

A vlastně tahle šedá myška byla důvodem, proč jsem v Neohroženosti zůstal o trochu déle, než jsem měl původně v plánu. Ten den se mi život opět převrátil někam do pryč. 
__________^_______^________
Zdravíčko
Vím, že tenhle víkend totálně nestíhám, ale teď se vracím z Wroclawi, takže tak. Tak jsem teď napsala aspoň fourtris. Což se tu Čtyřka stopro ještě objeví because I love him ❤❤❤
Užívejte 3.adventní nedělní večer
Andy