Romantyčný specyál pro tfojy mámu (jetnodýlofka trade)
...

,,Pracovně," odsekl Shai chladně ženě, již zrovna potkal na chodbě. Místo toho, aby ho jednoduše pustila, zasypávala jej vlezlými dotazy. Nevetřít se na cizí kolej, nejradši by ji nějak zneškodnil. Tady však nechtěl poutat zbytečnou pozornost.

,,Za Midnight? Pracovně?" Nic víc neodpověděl, jen na ní lpěl pronikavým a nepříjemným pohledem, stisknutými rty dával najevo, že se diskuze nevyplatí. ,,Fajn..." zamručela po chvíli váhání a uráčila se konečně odklidit z cesty. ,,A to to budete sepisovat s puškou?" ,,Mám povolení i souhlas této instituce," vysvětlil s mrazivým klidem, vnitřně mu ale docházela trpělivost. Nenáviděl nové lidi, kteří se museli vměšovat do všeho. Úplně zbytečně.

...
,,Tyhle svátky jsou divný," vedla Midnight hlubokou řeč s Angui na kolejním pokoji, zatímco se smrákalo. Až kamarádka odejde, zůstane tu zase sama, na rozdíl od ostatních. Zvykla si. I během svátků. Plánovala si pro sebe v hlavě, co všechno bude dělat. Okoukne tyto filmy, pustí si tuto hudbu, naučí se tolik a tolik stran... a dopíše tu práci o pigmentu ptačích vajec.
,,Shai nepřijde?" zeptala se Angui, když otevírala okna. ,,Dali mu teď přes svátky tolik lidí, že je nestíhá zpracovat," Midnight zabručela se skrytou frustrací z psaní. Na zaklepání sotva zareagovala.

,,Asi jsi taky na seznamu," poznamenala Angui. Midnight sklouzla očima po Shaiovi. Zůstaly jí na něm přilepené. "Svlékat pohledem" byl naprostý opak toho, co by dělala ona. Místo toho si nemohla přestat vychutnávat to formální oblečení. Ten tmavý kabát... to sako pod tím...nejradši by vrněla z toho, co mohla dopřát svým očím. Po tom, co se dívala víc jak minutu do zrcadla, se jí konečně hojily.

,,Si byl za prezidentem?" ,,Mhm," zamručel beztvaře a opřel pušku o stěnu. Midnight nevěděla, jestli se má kochat vyšvihnutým Shaiem, nebo svlékat pohledem zbraň. Obojí bylo "stejně hezký".

,,Co tu vůbec děláš?"
,,Pozval jsem je všechny na sváteční ochutnávky alkoholu zdarma."
,,Mám ty papíry a něco stručně sepsaného. Potřebujeme to ale rozvést," vysvětlila Midnight, Shai beze slova přikývl a přistoupil k ní, prohlížeje si papíry.

,,Chceš kafe?" ,,Ne, čaj."
,,Zelený?" ozvala se Angui. ,,Zelený."

Vytáhl z kapsy papír a otevřel ho. ,,Piš, budu diktovat," ,,to ale nikdo nepřečte," opáčila Midnight. ,,Piš."

Odpor byl bezvýznamný. Musel vyjít už jen kompromis. ,,Fajn, ale druhou část sepíšeš ty," ,,dohodnuto."

Pohlédla na jeho seksi hlavu a přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby ho přes ní něčím jebla. A co teprve, kdyby ho přes ní něčím jebla dvakrát.

,,Tohle škrtni," ukázal na slovo. ,,To pak ale bude znít divně," ,,škrtni to" ,,neškrtnu," ,,tak škrtni to druhý," ,,to je lepší. Vidíš, jak jsi chytrý chlapík."

,,Jste si jistí, že z toho něco vznikne?" zvedla Angui obočí, když přinesla ke stolu čaj. ,,Samozřejmě, zatím to vypadá mega najs," pochválila Midnight společnou práci. Angui si sedla ke stolu, pozorovala jejich úsilí a přemýšlela nad tím divným vztahem. ,,Romantyka s tvrdým y," okomentovala to, načež se od její kamarádky ozvalo: ,,Drž hubu." Shai se nevyjadřoval.

,,Neser, Mid. Každopádně, včera jsem jela autobusem, sotva jsem stíhala a jen taktak jsem se tam dostala. Nějaký borec se mě začal ptát, kde bydlím, normálně. Tak mu povídám, co mu je po tom. A on mi řek, že mě od někud zná, až jsem si vzpomněla, že to byl vlastně ten týpek, kterému brácha podkopnul nohy."

,,Měla jsi mu říct, že si tě asi s někým spletl. Anebo... ještě lépe, zeptat se ho, jestli to není takový ten, co nosil v sámošce ta tanga."

Angui na Midnightin nápad pokrčila rameny. ,,Řekla jsem, že ho ráda vidím a že vypadá dobře. Měl nějaký divný hadr na sobě, tak jsem mu to pochválila," uchechtla se. Ze zábavy ji vyrušilo zabzučení telefonu. Co po ní zase někdo chce?

,,Sakra. Napsal Friemy, že mu mám přinést k večeři čínu," postěžovala si, ale Midnight měla jako vždy nejlepší radu na světě. ,,Když je to on, tak mu přines holandsko," ,,ok, ale budu asi muset vyrazit, jinak jede vlak až za tři hodiny." ,,To nevadí, maximálně by tě někdo okrad na ulici." Angui se na Mid usmála a odebrala se k východu. ,,Buenos dias," ,,Gutn tag".

Shai přikývl na rozloučení a pokračoval ve čtení. Stál nad Midnight a pozoroval, jak škrábe křivé písmo do papíru. Kdyby měl dávat body za krásu, tak by určitě vyhrála Angui. Midnight nebyla nijak ošklivá, ale ani krásná. Taková slušně hezká. Přesto se mu na ní něco líbilo. Její pohled posílající všechny do řiti bez jediného slova, pohrdavá svéráznost, ironické komentáře, striktnost. Měla charakter.

,,Poslední odstavec," oznámil. ,,Hm."
Midnight zrovna přemýšlela o tom, jak vyhodit z okna to dítě, co řvalo na chodbě. Asi něčí návštěva, měli by to odklidit. ,,Zakázala bych používání hlučných dětí v prostorách budovy. Mohlo by to vést k náhlým změnám chování mladistvých. Třeba mě."

Shai se usmál a Midnight se za to pochválila. Opřel se jí dlaní o rameno a nahnul se nad papír. ,,Krása." Už se naučil číst ty její škrábance. ,,Krása," potvrdila stejně ironicky. Alespoň to nebude vypadat, že to udělal jen jeden za oba.

,,A teď se podíváme na film." Otočila papíry, aby se na ně už nemusela dívat. Shai s ní samozřejmě souhlasil. A kdyby nechtěl, nic jiného mu stejně nezbývalo. Většina lidí dostávala podobné návštěvy pravidelně, týden, co týden. Midnight se z toho dělalo zle. Už odjakživa se jí hnusil pohled na opatlávající se a lepící se k sobě páry nejen po chodbách.
Shai se sem dostal jednou za uherský rok. Film, čaj, čokoláda. Tři slova stačila pro příjemně strávený večer.

,,Co dávají?" zeptal se, když obsazovali místa u zdi postele. Pohovka se do místnosti nevešla, tak se musela vytvořit z toho, co bylo.
,,Jsi čistý?"
,,Myl jsem se."
,,Ale jestli máš ty hadry čisté. Ať v nich nesedíš na posteli."
,,Jsou čisté."
,,V dopravním prostředku jsi neseděl?"
,,Neseděl."
,,A seděl jsi v tom někde?"
,,Neseděl. Co dávají?"
,,Opřel jsi se o něco?"
,,Neopřel."
,,Máš štěstí. Prý nějaký horor."
Už se na ni pobaveně díval s pozvednutým obočím. Hlavně, aby měla čistou postel. [Co by daly děti v Africe za postel xd]

,,Nečum tak. Já to myslela vážně."
,,Tak pardon, teda. Jen jsem se přesvědčoval, jestli jsi čistá ty."
,,Já mám čisté hadry."
,,A ruce jsi si umyla?"
,,Ale kurva už. Já zavolám uklízečku, aby tě odklidila."
,,Dobře. Ale já mám číslo na školníka nebo co to je."
,,Ne, toho ne."
,,Ale ano."

Opřela se o něj a radši už pustila tu televizi. Probírat další životní i neživotní záležitosti mohou později. Těšila ho jeho hřejivá přítomnost. Alespoň chvíli si připadala, že má všechno na světě. Usmívala by se, kdyby chtěla. Vrněla by, kdyby mohla. Chtěla slyšet ten příjemný hlas, jenž teď zněl, jaki by patřil nějakému klidnému stvoření. Shai si opřel loket o její hlavu a upil zeleného čaje.
,,Příště sežeň mátu."

...

,,Co to má být." Midnight znepokojeně hleděla na obrazovku.
,,Příšera?" hádal Shai.
,,Vždyť se ta... animace ani neztrefila do tý hlavy! To bylo úplně random. A co teprve hlavní hrdina? Ten začal vřískat a sedl si." ,,Asi je jednoduše duševně chorý," připustil s úsměvem Shai. Midnight byla moc nakažlivá. Po dlouhé době nebyl důvod bránit se úsměvu.

,,Ta krev... co to sakra... vždyť mu nemůže vytrysknout z pusy, když ho jebnou do zad!" její kritika nebrala konce. Shai odložil prázdný hrnek na stůl. ,,Asi má nějaké utajené fyzické vlastnosti." ,,Jojo, jako ty ještěrky, co vystříknou krev z očí. Jenomže na tu rádoby děsivou věc, co vypadá jak..." ,,jak tvůj fotr," ,,ano, jak můj fotr, to očividně nezabírá." ,,Už jsi se na něj někdy zkusila vyblít?" Midnight se tlemila od ucha k uchu. ,,Seš fakt blbej."

...

Málo romantyš? Tak to by chtělo rovnou první setkání xd

...

Angui byla vnímavá vlčice. Stříbrný vlk musel uznat, že s ní našel kus řeči. Nicméně si ji nechtěl nechat přiblížit až moc k tělu. Neusmíval se na ni, tvář měl pořád stejně zkamenělou, hlas neměnný. Potkal ji na hranici teritoria její smečky. Lunnící vlci sice svým čichem neprosluli, ale rýhy na stromech po drápech o jejich přítomnosti ukazovaly jasně. Angui mluvila sama, on ji jen beze slova poslouchal.

Stříbrný vlk se chtěl připojit. Riskoval. Nikdo se nesměl dozvědět, co udělal. Úkol dostal jasný a velkou část splnil.
,,Je Sapphire Alfou?" zeptal se, aniž by se za chůze na Angui podíval. Chtěl jasné odpovědi. ,,Není," vzdychla. ,,Slyšel jsem, že má syna," ,,teď už jen dceru," odvrátila pěkná vlčice od něj pohled. ,,Je milá, vstřícná a chápající, určitě tě přijme."

Nové hlasy k nim začaly pomalu doléhat. Vstřícná a milá. Taková povaha jen těžko přežije. Sotva se dostane na pozici velitele, než ji někdo shodí. Typoval si, že by mohla být oblíbená, avšak naivní a příliš důvěřivá. To mu hrálo do karet. Nikdy o ní neslyšel víc než jméno.

Tváře se na něj otáčely, plné pochyb, někdy i strachu. Nedíval se na ně. Nereagoval na otázky. Hleděl přímo před sebe. Každá chyba mohla znamenat nepříjemné komplikace. Potřeboval se jim vyhnout. Přinejhorším ho Midnight zabije úsměvem, pomyslel si ironicky.

Pevné, sebejisté kroky. Nehrál si na emoce. Držel se striktně plánu.

,,A tohle je zase kdo?" Zavrčení ho přinutilo zastavit. Víc se však nepohl. Nestřihl ušima, nestáhl ocas, neotočil hlavou. Nemusel. Černá vlčice šla sama.
,,Užij si," nechala za sebou úsměv Angui.

,,Shai." vyšlo chladně ze stříbrného vlka.
,,A chceš tu co? Hostinu?" zeptala se nabroušeně. Midnight působila opravdu milým dojmem. Dobrá nálada přetékala přes okraj.

,,Chci vyměnit své schopnosti za zkušenosti jiných. Rozpad smečky není tajemstvím." Dívala se mu přímo do očí. Nedůvěřivě, ale dívala. Překvapilo ho to. Probodávali pohledem sebe navzájem. Jeden ledově chladně, druhá naprodsto vražedně. Sama však musela vědět, že pomocnou tlapu potřebují, pokud měla mozek v pořádku.

,,Odkud jsi?"
,,Z hor." Měřila si ho od hlavy k patě.
,,Já slyšela, že smečka z Temných hor už neexistuje."
,,Slyšela jsi správně."
,,Tak odkud jsi se vzal ty? Zabil jsi ji, nebo jsi se celý život klouzal na ledě, než tě napadlo se k někomu připojit?"
,,Odešel dávno před jejím koncem. Právě kvůli tomu, co se tam děje. Hledám jistější místo. Netrvám ale na tom." Shai ztišil hlas a přistoupil k ní blíž. ,,Poslouchej," skoro až šeptal, ,,nežádám. Nabízím spolupráci. Přijímáte, nebo ne?" hluboký hlas se měnil v jemné vrčení. Ledové a mrazivé. Nesmlouvavé a nevřelé. Žádný výraz mu nezměnil tvář.

Vlci si na něj ukazovali, šeptali si a dívali se se směsí strachu i naděje. Každámu bylo jasné, že z původně silné smečky zbyla menší skupinka. Shai věděl, že je Sapphire zradil a že se už jen těžko mohli o někoho opřít. To se mu hodilo. Neradoval se však ani v duchu. Zatím slavit nemohl. Nesměl si dovolit nemít čistou hlavu, přestat se soustředit na cíl.

Midnight převrátila karty. Obešla ho z boku, nespouštěla jej z očí. On stál. Díval se stále na její původní pozici. Nebude ji zbytečně honit středem pohledu. Viděl z boku a slyšel každý její krok. Byla tak blízko, že kdyby zavřel oči, mohl by počítat její nádechy. Tesáky měla u jeho hlavy. Nepohnul se. Nereagoval.

,,Máš jednu šanci," zavrčela výhružně. ,,Jednu jedinou. Jeden jediný problém a pakuješ odsud." Překvapilo ho, s jakým tónem na něj mluvila. Na vzrostlého samce. Otočila se a nechala ho přimrznutého na místě.

Byla něco, co dosud nepotkal. Striktní a racionální. Jako on stála pevně na zemi. Nemohl to vyhodit z hlavy. Ten pohrdavý pohled, jež na něj padal, když šla kolem. Její jasné pohyby se mu vryly do paměti. Už se mu do očí víckrát nepodívala. Nemluvila na něj, pouze jej tiše míjela.

...

Fajn, tak konečně víc romotyky, aby se neřeklo xd

...

Midnight si to kráčela ostrými pohyby pryč z davu. Vrhala zlostné pohledy na každého, koho míjela. V hlavě se jí honila sprostá slova, nadávky na všechny a všechno. Běžte do piči, zkurvěte se, běž do prdele, vymrdej se a ty zhebni kurva už.

Konečně se všichni ztratili v dáli. Byla "nasraná" na ně, na svět a hlavně na sebe. Sedla si na kámen vedle Shaie. Musela se pevně držet a soustředit, aby se tvářila pořád stejně. Nechtěla si dovolit za žádnou cenu jedinou slzu. Ne před ním. Nechápala, jak to dělal. Jak mu i přes jeho "zesranej a pojebanej život" neukápla jediná slaná kapka. Chtěla jako on umět skrýt veškeré pocity. Ne je jen potlačovat. Všechno měnila ve vztek. Smutek, frustraci, sebenenávist. Shai ji jen poklidně pozoroval, jak se snažila mít neměnnou tvář.

Přiblížil se. Midnight nechtěla, aby na ni promluvil. Její kamenný obličej visel jentaktak na vlásku. Nepodívala se na něj, nezareagovala na jeho pohyby. ,,Nikdy jsem ti nezakázal brečet." ,,Ale ty-" ,,Jsem starší." ,,Jako přecitlivělý kretén," nadávala na sebe. ,,Kdo říkal?" ,,Já."

,,Kretén jsi tak jako tak," uklidnil ji Shai a objal. Schovala do něj obličej a on mohl slyšet, jak tiše vzlyká. Chtěla mu říct všechno a zároveň nic. ,,Ti lidi... ti lidi mají talent... všechno! Proč... proč jsou někteří tak dokonalí? Perfektní?" Nenáviděla, jak vypadala, co uměla a co ne. ,,Všichni jsou lepší než já!" ,,Všichni ne." Nechtěla, aby jí nuceně vykládal, jak je úžasná. To na ni neplatilo a on to věděl a nedělal to. Vážila si toho. Vážila si vešketé úpřímnosti. Ne vždy z ní byla nadšená, ale o to víc pak člověku věřila.

Nechtěla se ho už nikdy pustit. Nechtěla mezi ty, kterým pomyslně zakázala znát její emoce. Vždyť ona sama se nerada dívala na ty cizí! Styděla se za sebe. Za ty malichernosti, které to v ní všechno budily. Za to, že se musela vybrečet do Shaie. Zároveň se jí to líbilo. Uklidňovala ji jeho náruč, pevné ruce. Klid, s jakým se na ni díval a jaký jí pomalu předával. Nikdy si na nic nehrál, nepřetvařoval se kvůli ostatním, nevytvářel rušivé podněty. Ne, že by se nikdy nepohádali, ale i tak mu nepřestala věřit a vidět v něm útěchu. Tak jako on překvapivě v ní. I cholerik může najít útěchu v melancholikovi. Obejmutí a něčí láska bylo přesně to, co oba dva čas od času potřebovali. I když na to nevypadali. Skryti od pohledů ostatních.

,,Koupil jsem ti dárek, Mid." Neodpovídala. Nechtěla dárky. Připadala si hrozně, když něco dostala. Shai však pokračoval, aniž by ji pustil: ,,Puzzle Šedesát devět kadících psů u kaňonu." To bylo něco úplně jiného. Midnight se narovnala. ,,Máš to tady?" ,,Mám." ,,Omg, to jsem si vždycky přála."

____
Už nevím jak dál, stejně se to nedá číst xd
Pořád mám pocit, že je nezvládám vystihnout úplně, ale tak snad někdy jindy xd