UT DUM SPIRO, TE AMO

V malém salonku seděli v pohodlných křeslech rozmístěných kolem proskleného stolku Draco, Narcissa a Bellatrix a o něčem zřejmě rozhořčeně diskutovali, dokud se nevrátil Lucius. Všichni ale naráz zmlkli, když zaznamenali, že nepřišel zpátky sám, a Belle se na tváři rozlil potěšený úsměv a v černých očích se jí zalesklo šílenství.

„Ale, ale!" zvolala spokojeně, popadla svou hůlku a rozjařeně se postavila. Lucius svou švagrovou obdařil úšklebkem a hodil muže na zem. „Copak náš malý špinavý zrádce provedl?"

„Pomáhal Potterovi, jak jinak," odvětil Lucius a posadil se vedle své manželky, která si na tváři zachovávala chladný výraz a odvracela hlavu. Draco se na svého učitele nechtěl ani podívat, a proto raději klopil oči do klína na své spojené ruce.

„Vidíš, Cissy? A to jemu jsi chtěla svěřit do rukou osud svého jediného syna! Myslíš si, že by Brumbála zabil, kdyby se nám nezavázal neporušitelným slibem? Samozřejmě že ne!" zvolala Bellatrix a čím déle mluvila, tím nadšeněji zněl její hlas. Sklonila se k muži a posměšně ho zatahala za límeček u vybledlé košile, již zdobila krev. „Někam se ti zatoulal hábit, hm? Snad jsi ho nedal našemu maličkému ubohému Harrymu?"

Její tvář byla tak blízko té jeho, až na svém obličeji cítil její horký dech. Zúžila oči a zatvářila se znechuceně. „Snad ti na tom klukovi nezáleží," odfrkla si. Když jí ale stále neodpovídal, vyložila si to jako důkaz, že je její domněnka pravdivá. „U Salazara, to se tedy podívejme! Ty ho snad miluješ!?" rozesmála se vysokým chladným smíchem, který drásal uši. Sklopil hlavu a zavřel oči. Byl tak moc čitelný? Jeho nitrobrana, jejímž dokonalým ovládáním se tak pyšnil, se opravdu zbořila tak rychle, jako by ji tvořily jen papírové zdi? Cítil se odhalený. Nahý, vystavený na obdiv. Připadal si podivně zranitelně.

Lucius protočil očima a než se napil ze své sklenky s brandy, řekl: „Nedělej z toho takový tyátr, Bello."

„Vůbec tomu nerozumíš," odsekla mu Bella, stále hledíc do tváře své oběti. „Pán Zla bude nadšený, až to zjistí. Jeho oblíbený Smrtijed bude přihlížet smrti svého milovaného Harryho, až z toho dokonale zešílí. Ale co se ještě trochu pobavit, než se zase vrátíš do své zatuchlé plesnivé cely, hm?" nadzvedla mu bradu a donutila ho, aby se na ni podíval. Své ostré nehty mu zarývala do kůže a ukazováčkem druhé ruky mu přejela po tváři tak silně, až za sebou zanechala bledý šrám, z něhož se spustily kapky krve. „Tak takhle tedy dopadl Severus Snape. Možná si příště rozmyslíš, jestli tomu malému šmejdovi pomáhat nebo ne. Jen aby nebylo pozdě... Crucio!"

UT DUM SPIRO, TE AMO

„Myslela jsem, že toho vydržíš víc," pronesla o tři hodiny později Bella posměšně. Bylo už něco málo po půlnoci, obloukovými okny dovnitř zářily měsíční paprsky a spolu se svícemi, na nichž se mihotal mírný plamínek, osvětlovaly tělo trpícího muže. „Láska nejspíš lidi oslabuje, nemyslíš?" zeptala se ho a zvědavě naklonila hlavu na stranu, jako by byla malým zvídavým dítětem, které chce vědět, proč je tráva zelená. „Dneska nemáš povídavou?" ušklíbla se a kopla ho do hrudi, aby jej převalila na záda. Po celou dobu mučení se kousal do rtu, z něhož mu ani teď nepřestávala téct krev, aby nevydal ani hlásku. Ráda bych řekla, že se mu to povedlo, ale bohužel tomu tak nebylo. Bellatrix na něm střídavě praktikovala kletbu cruciatus, studovala jeho tělo pomocí kouzelného nože, jímž způsobené rány se nikdy pořádně nezahojily a nezmizely, a nemohla si odpustit ani kouzelný bič, jenž při každém úderu do kůže pálil jako tisíce žhavých uhlíků. Při tom se zkrátka nedalo nekřičet, neplakat, neprosit. Ačkoliv on prosil pouze v duchu, protože se nechtěl ponížit ještě víc. Byl rozhodnutý, že takovou radost jí neudělá. Ještě mu zbývala nějaká hrdost.

„Nechceš si to také vyzkoušet, Draco, drahoušku?" otázala se svého synovce, který okamžitě pobledl při představě, že by měl svého bývalého profesora mučit, a cosi si zamumlal pod nos. Lucius po něm šlehl pohledem, který dával najevo, že je nespokojen s jeho nepřijatelným chováním, ale Narcissa svému synovi chlácholivě položila ruku na koleno a stiskla jej. Věnovala Belle zamračený pohled.

„To snad nemůžeš myslet vážně, Bello! Jak by něco takového mohl udělat? Byl skoro sedm let jeho studentem!" ohradila se. Bellatrix si odfrkla a otočila se k ležícímu Severusovi zády.

„Ty jsi tak měkká, Narcisso. On si to všechno zaslouží, protože je hlupák a zrádce! A jestliže budeš stále stát Dracovi za zády a mluvit za něj, on bude stejný jako ty, na nic si sám netroufne a bude se všeho bát, a z toho Pán Zla opravdu nebude nadšený! Tvůj syn je přece Smrtijed! Draco, odveď ho dolů a dej mu napít dokrvovacího lektvaru, ať nám do příchodu Pána Zla ještě vydrží," přikázala sedmnáctiletému chlapci a za klapotu svých podpatků a s bradou hrdě zvednutou vzhůru odkráčela pryč. Draco se nepodíval ani na matku, ani na otce, jen zamumlal přivolávací formuli, načež mu do rukou vletěl malý flakónek s lektvarem. Přešel ke svému profesorovi, pomohl mu se zvednout a pomalu s ním zamířil dolů do sklepení.

„Přinesu vám něco k jídlu," zašeptal mu, když si byl jistý, že jej rodiče nemůžou slyšet. Muž se o něj vděčně opíral a protože mu každý krok působil čím dál větší utrpení, mocně oddychoval a zatínal zuby, aby nedal najevo svou slabost. Několikrát se mu podlomily nohy, a kdyby jej vedl někdo jiný než Draco, zajisté by mu takhle nepomáhal a klidně by ho nechal spadnout a ublížit si tak ještě víc.

„Neriskuj kvůli mně," odpověděl mu stejně tiše. „Za to ti já nestojím."

„Přijdu, až budou všichni spát," slíbil mu pevně, mávl hůlkou, aby kolem cely zrušil ochranná kouzla, a teprve pak strčil klíč do zámku a odemkl. Severus se vpotácel dovnitř a okamžitě si sedl, dávaje si třeštící hlavu do dlaní. Zhluboka oddechoval ve snaze oddálit přicházející nevolnost a doufal, že se s ním celý svět brzy přestane točit.

„Jsi hodný, Draco, ale zbytečně neriskuj," zopakoval stejně jako předtím. Mladý Malfoy na to už nic neřekl, pečlivě zamkl, obnovil ochranná kouzla a tiše se vydal zpátky nahoru. Severus si zhluboka povzdechl a zasyčel bolestí, když se snažil přisunout směrem k mřížím, o něž by se mohl opřít. Roztřesenou rukou nahmatal chladivý flakónek a pevně jej sevřel v dlani, a snažil se přemýšlet o lektvarech, aby z hlavy vytěsnil tu nepříjemnou bolest, která jako oheň spalovala jeho tělo zevnitř i zvenčí.

Harry, který před nějakou dobou konečně propadl alespoň mírnému spánku, otevřel oči a promnul si je. Chvíli mu trvalo, než se zorientoval v prostoru, a unavenýma očima, jež se mu mimovolně znovu zavíraly, zabruslil ke dveřím, kde seděl muž a prudce oddechoval. V tu chvíli už byl úplně vzhůru a polekaně se vyprostil z hábitu, aby se k němu co nejrychleji dostal. Nejspíš ho přivedli z mučení.

„Jsi v pořádku?" zeptal se ho opatrně, doufaje, že jej nevyleká. I přesto viděl, jak sebou muž trhl a zadíval se jeho směrem. „Můžu ti nějak pomoct?"

„Harry... ty jsi... já jsem... Draco -" dostal ze sebe překvapeně a trochu se zarazil. Nevěděl, zda se z toho má těšit a nebo se od chlapce držet raději dál, když si uvědomil, že to Draco - buď záměrně a nebo náhodou - popletl a zavedl ho do cely Harryho.

Mladík zalapal po dechu. „Jak to, že jsi... že nejsi... no, v té vedlejší cele? Tedy, ne že bych si stěžoval, já jen... jsem překvapený a... co se stalo? Co ti udělali?"

„Prosím, Harry," zašeptal vyčerpaně a zavřel oči, pokládaje si dlaň na krvácející ránu na břiše. „Nech to být. Já budu v pořádku."

„Jasně, to vidím," poznamenal kysele Harry a snažil se rozeznat mužovu tvář, což v té tmě samozřejmě nešlo. „Prosím, nech mě, ať se o tebe postarám. Tys mi taky ošetřoval zranění... Klidně ti pomůžu přejít sem, jestli chceš mít jistotu, že tě v ještě větší tmě nepoznám..."

Severus se mírně usmál, ale neřekl nic, a tak si to Harry vyložil jako pobídku, že může přijít. Opatrně k němu došel, jako kdyby byl muž plaché zvíře, a klekl si před něj, lehce pokládaje svou dlaň na hřbet jeho ruky. „Musím tě svléknout," zašeptal mu a opatrně se přesunul k malým šedivým knoflíčkům na jeho košili a začal je rozepínat. Severus otevřel oči a zahleděl se do Harryho smutkem stažené tváře. Srdce ho zabolelo.

„Harry..." zašeptal sotva slyšitelně a neodolal, nedokázal si odepřít tu možnost, když ji teď měl, a pohladil ho po tváři. Alespoň na okamžik tím tak chlapci vykouzlil úsměv, ale nedal mu odvahu k tomu, aby se mu zadíval do očí, a tak se raději stále soustředil na rozepínání jeho košile, než ji nakonec rozhalil a odhalil tak jeho zakrvácenou hubenou hruď. Syčivě se nadechl a tvář se mu zkřivila bolestí, jako kdyby on sám ta zranění měl. Severus odvrátil hlavu a když vzápětí ucítil, jak chlapec bříšky prstů přejel podél nejdelší rány od kouzelného nože, kousl se do rtu, aby nezasténal.

„Panebože, co ti to ta psychopatka udělala..." vydechl Harry nevěřícně, když si prohlížel jeho četná zranění. Bylo mu do pláče. „Panebože..." okamžitě popadl mističku, kde už zbývalo jen trochu masti, nanesl si ji na prsty a jemně ji začal roztírat na Severusova zranění. „Promiň, promiň, je mi to tolik líto..." omlouval se vždycky, když sebou proti své vůli Severus škubl a nebo tiše zasyčel bolestí.

„Ty za to přeci nemůžeš," opáčil tiše, zatínaje nehty do dlaní, a kousal se do rozbolavělého napuchlého dolního rtu. První slzy znovu opustily jeho oči a razily si cestu po pobledlých tvářích. Harry s dokonalou něžností a starostlivostí ošetřil všechny jeho rány na hrudi i na břiše a chladivá mast trochu utlumila pálivou bolest. Náhle Severus ucítil Harryho nejisté dlaně na svých tvářích a opatrný polibek na špičce nosu.

„Jsi tak statečný," zašeptal mu mladík, jenž byl Severusovou neuvěřitelnou slabinou, mladík, pro nějž by klidně i položil svůj život... A pak přitiskl své rozpálené rty na ty jeho a dokonale tím tak muže zaskočil, když mu věnoval hladový a naléhavý polibek.

UT DUM SPIRO, TE AMO

•••

Věnováno womiska ♥️
Tak jak jste přežili týden ve škole? Já jsem myslela, že se víkendu snad nedočkám, přijde mi, že kromě učení nestíhám prakticky nic a ani se pořádně nevyspím. A to pak nemůžu fungovat😂
Snad se vám kapitola líbila, budu ráda za vaši odezvu♥️
Už jsme v polovině příběhu a další kapitola nás čeká v pondělí😋
-Mil😙