Chapter 12

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Uplynulo už spousty dnů a Emma si na bojovou školu postupně začínala zvykat. I na svého spolubydlícího Djanga....ten byl taky docela milí. Podstoupila už i spoustu víkendových výletů. Měla tuto školu ráda.
   Zazvonil budík a její přemýšlení skončilo. Podívala se na kalendář, který dostala od Kat na oslavě, a promnula si oči. Bylo 31. října. Moc dobře věděla, co to je. Byl Halloween! V jejím rodném městě ho vždycky slavili koledováním a nakonec šli na párty. Jak to ale bude tady na škole? Nemá s sebou snad ani kostým....rychle vstala a podívala se do kufru, jo měla ho s sebou, díky bohu!
   Pak si vzpomněla, že dneska měla být na výcviku dříve. Má ho spojený že všemi prváky. Django ještě spal a tak se rychle připravila a vyběhla z jejího pokoje. Nikdo se nedíval, takhle brzo ranou byly všechny chodby prázdné a tak neodolala pokušení a naskočila na zábradlí a svezla se až dolů. Páni, to už jsem dlouho nedělala, pomyslela si když vyskočila u jídelny.
   Ruby běžela za ní. ,,Čau!" zavolala na ní. Emma leknutím nadskočila. ,,Jéj....ahoj!" vykoktala že sebe a otřepala se. ,,Hej, nemysli, že jsem to neviděla!" zašeptala jí do ucha a nadzvedla jedno obočí. ,,Ale buď v klidu, já to dělám taky." zasmála se a ona si oddychla.... už se bála, že to na ní práskne. I když to zrovna nebyl Rubyin styl."
  Když vešli do jídelny, byli tam překvapivě jako první, vzali si snídani a svačinu v papírových sáčcích a sedli si vedle sebe ke stolu. ,,Myslíš, že se tu bude slavit Halloween?" zeptala se Emma s plnou pusou chleba.
   Ruby spolkla sousto. ,,No podle toho, co vidím, tak asi jo." Obě dvě se podívaly do obrovského okna v jídelně. Pár učitelů tam začali připevňovat obrovský nápis "Šťastný Halloween!" a v krabicích vedle nich byla výzdoba.
   ,,No.... nechápu, jak jsem si toho nemohla všimnout." prohodila Emma a stále se dívala do okna.
   Ruby pokrčila rameny a zase pokračovali ve snídani.
  
                              · · ·

Když konečně dosnídaly, zamířili ven. Byla už poměrně zima a Emma si přes hlavu přetáhla kapuci.
  Před nimi se objevila Ayala. Byla to učitelka lukostřelby, kterou oni se ještě neučili, ale od starších žáků slyšela, že je to velmi milá učitelka. ,,Ahoj, vy jste Emma a Ruby, že? Pojďte za mnou, zavedu vás ke Lorimovi." řekla a vedla je zahradou, její krásná tříbarevná srst se i toho vlnila.
   Její učitel už netrpělivě vyčkával v rohu zahrad. ,,No konečně, ahoj Ayalo. Jsou tu všichni?" zeptal se a učitelka přikývla.
   ,,Ano, je tu Ruby, Emma, Eyon a...." podívala se kolem sebe. ,,Hikara." dodala tiše. Lorim přikývl.  Ruby se k ní otočila a zašeptala. ,,Dávej si pozor, je tu Hikara." Emma švihla ocasem. ,,Ještě ty začínej, na Hikaře není nic špatného, je to stejný pes....jako si třeba ty!" vyštěkla a pak si uvědomila, že to udělala trošku moc hlasitě a všichni, i Hikara, se nám ní otočili. Rubyin pohled říkal něco jakože: Ach bože.
   Cvičili obranu, což Emmu docela hodně bavilo, byla ve dvojici s Ruby.... samozřejmě. Po výcviku, který byl docela krátký, zhruba hodinu, jim Lorim řekl, ať jdou zpět za Ayalou. I když bylo už něco po sedmé hodině ranní, pořád byla ještě tma a zima.
   Eyon se protáhla k Emmě a Ruby, které si povídali o tom, proč byl dnešní výcvik asi tak krátký a proč začínal tak brzy. A hlavně, proč tam byli jen oni, prváci. ,,Co si myslíte, že chystají?" zeptala se a ony pokrčily rameny. ,,Slyšela jsem, že ostatní mají výcvik až v devět!" Emmu to překvapilo. ,,Cože?"
   Mezitím, co se spolu Eyon a Ruby bavili, se otočila za sebe, Hikara šla pomalu s zachmuřeným pohledem. ,,Ahoj...." zkusila jí pozdravit a přitom se strašně styděla. Hikara na ní vrhla vražedný pohled a zavrčela, Emma radši zacouvala.
   Když došli za Ayalou, byli s ní i ostatní učitelé. ,,Už jste po výcviku?" zeptala se tím svým milým hlasem a pak se usmála. ,,Tak pojďte," mezitím co je vedla okolo dveří budovy, vysvětlovala jim, proč měli dnes vstávat tak brzy. ,,Jako každý rok," začala. ,,Se v naší Bojové škole slaví Halloween. A prváky vždy probudíme dříve, aby nám to pomohli na zdobit.... přeci děti mají nejlepší fantazii ne? V devět přijdou ostatní, což už to tu bude alespoň z větší části nazdobené a kdyžtak nám pomůžou.... někteří můžou jít pomoci kuchařům, ale ostatní, což bývají zase ti starší, jdou na výcvik, proto jste ho vy už měli, abyste o něj najedou nepřišli. Večer se půjde koledovat a nakonec...." odmlčela se, aby všechny projela pohledem. ,,Bude Párty!"
   Emma nadskočila. Přesně takhle jsme to měli i na základce ve městě! No bomba! Ruby vypadala dost nadšeně a Eyon rychle vrtěla ocáskem. Hikara ale byla naprosto zticha a jen si je s kamenným výrazem prohlížela. Kdybych tak věděla, co se jí honí hlavou, pomyslela si.
   Pak už se všichni čtyři vrhli do práce, zatímco Emma stříkala na hlavní pilíř u vchodu falešnou krev (Říkalo se tomu nějak Hallowblood), Ruby dávala vedle ní vedle vchodu kostlivce.
   ,,Hej, Emmo dívej!" vytáhla z krabice z výzdobou hrací skříňku a začala točit páčkou dokola. Nešla se s toho podivná písnička a pak že vnitřní vyletěl kostlivec. Oko mu vypadlo z důlku a začali po něm lézt mravenci. Ruby se tomu začala strašně smát.
   Emmě to moc vtipné nepřipadalo.... malém dostala infarkt. Ukázala znechuceně tlapkou na oko rozežrané mravenci. ,,Fuj, ukliď to, je to nechutné." řekla.
   Eyon na druhé strašně sprejovala červeným snadno umytelným sprejem nápis "Zabiju Tě" a "Jdu si pro tebe". Bylo to tu opravdu jako na Halloween párty, sebrala velký model pavouka a falešné pavučiny a začala ho dávat na obrovský strom před vchodem.

                              · · ·

,,Je divný, že nesmíme chodit dál než je konec hlavní zahrady." řekla Ruby Emmě když se po perném dni ve školní kuchyni vraceli do svých  pokojů. Najednou nad nimi něco zašustilo. Emma zašeptala: ,,Rozhlas...."
   ,,Všichni studenti, oblečte si kostými a za půl hodiny se dostavte v jídelně! Konec hlášení." ozvalo se a Ruby se podívala na Emmu. ,,Normalně tu rozhlas nepoužívají." řekla nechápavě, ale to už Emma letěla po schodech nahoru do svého pokoje. Halloween!

                                · · ·

                         1013 slov.
Po mega dlouhé době je tu další kapitolka! Srry, ale neměla jsem čas a chuť, ale teď už mě to zase baví! Největší promiň pro Goldfox_CZ a taky dík, že mě neukamenovala XD. Jo a nejspíše vyjdou dvě nové knihy, taky se těšte! UwU
~Vaše Tofffee♡
  
  

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro