Koťatům jsou 4,7 měsíců.
Sněženka se svými sourozenci a ještě s Henryho dcerou Miou seděli vedle Henryho postele a svého páníčka smutně pozorovali, mezitím co Mia střídavě koukala napřed na koťata, pak na Henryho. Na koťata se dívala pohrdavým pohledem a Sněženka věděla, že kdyby jí to Henry dovolil, tak je vyžene z domu. Neměla ráda kočky, ani psy. Byla blázen do morčat a to co těm malinkým chudáčkům prováděla, to ani není možný. Oblékala je do šatiček, malovala jim drápky, dělal jim culíčky a dost hnusně je stříhala. Na to že jí bylo prý devatenáct nebo kolik, chovala se jako by jí bylo deset lidských let.

Sněženka sledovala přerývavě dýchajícího Henryho a pak se zadívala na Miu a na děsivě vypadajícího muže v saku. ,,Pane Simonsi, opravdu ten barák neprodáte?" Zeptal se ten muž a zkřížil ruce na hrudi. ,,Ne! Já nikdy!" Odpověděl chraplavě Henry a otočil se na koťata. ,,Koťata moje... Omlouvám se že jsem se o vás nestaral a nezajistil vám nové bydlení." Nadechl se a zakaškal. Mia si odfrkla. Sněženka si nebyla jistá, jestli Mia svého otce měla ráda či ne. Tak či tak, se k Henrymu jemně přitiskla, mezitím co Plamínek zavrčel na Miu a Havránek zase zavrčel na toho muže v saku. Oba se na ně pohrdavě podívali. Henry byl opravdu vážně nemocný, jen koťata nevěděla jak a proč. Henry naposledy zakašlal, vyvalil oči a naposledy vydechl. Sněženka vstala a opatrně mu se zataženými drápky zavřela oči. ,,Teď vypadá, jako by jen spal." Snažil se utěšit Plamínek Sněženku, jenže ta si toho nevšímala. Jo... Jenže nedýchá...

Pomyslela si a vyběhla z pokoje. Zastavila se až venku, kde bylo zataženo a poprchávalo. Sněženka byla totálně na dně a nevěděla co dělat. Mia si je určitě nevezme a tady už bydlet nebudou, vzhledem k tomu že je jasný, že jejich domek Mia prodá. ,,Sněženko?" Ke Sněžence přišel Plamínek a pohladil ji ocasem po zádech. Sněženka myslela na Arona, Skvrnku a teď i na Henryho. Co teď s náma bude?

333 sloooooooooooooooov