Vyšla jsem pryč z Optimova stanu. Když v tom mě někdo chytl za loket. Mám nachystanou pěst a tomu dotyčnému vrazit, jakmile se, ale otočím a uvidím Optima, tak tu pěst zase spustím. ,,Kolikrát ti mam říkat, nelekej mě." Špitnu, neboť byli všichni u táty ve stanu a nechtěla jsem, aby mě a Optima někdo slyšel. ,,To bylo naposled, slibuju." Uklidnil mě.

,,Dobrá. Co potřebuješ?" Zeptám se jakmile se trochu vydýchám. ,,Chtěl jsem se tě zeptat, zda by si večer nechtěla jít na další úkol." Položil mi svou otázku. ,,Dobrá. Zase v 23:30?" Ujistím se. ,,Ano, ale tentokrát jinde. Pošlu ti souřadnice." Řekne a jde k autobotům, já zajdu do stanu, kde jsou všichni coni.

Vejdu dovnitř a všichni se baví. ,,Co...?" Zeptám se a nečekám odpověď. ,,Poletíme zpět na Zemi." ,,O můj ty Prime!" Řeknu a otočím se na danou femme. ,,Lekla si se?" Zeptala se. ,,Né, vůbec." Odvětím jí, byla to Castelline. ,,Kdepak si byla?" Zeptá se. ,,Kdy?" ,,No, kdy asi teď a včera, vlastně dneska ráno." Řekne. ,,Proč to k sakru všechny zajímá." Zavrčím.

,,Mě to můžeš říct." Snaží se mě přemluvit. ,,Fajn, ale ty mi řekni co je nezi tebou a mým otcem." Ďábelsky se usměji. Asi ji to zarazilo neboť měla dost vtipný pohled, držela jsem se jen tak, tak aby jsem nevybuchla smíchy. ,,Mluvíš jak Megatron." Řekne na to. ,,Nechoď s tím na mě, nejseš první kdo to říká." Řeknu jí. ,,Nicméně nebyla to odpověď." Znovu se usměji

,,Co bych s nim měla mít?" Zaptá se mě. ,,Já nevím, ale to na tom tréninku, potom si v 23:20 něco byla u něj. Nevypadá to moc že s ním nic nemáš." Konstatuji, vypadá to, že jsem opět vyhrála. ,,A kam si šla ty takhle pozdě, že to víš." Řekla jsem. Hledala jsem slova. ,,Já, já... ech.. nemáš to jedno?" Zavrtěla hlavou.

,,Tak fajn... šla jsem si vyvětrat hlavu. A teď ty..." ,,Megatron si chtěl o něčem ptomluvit." Konstatuje, ale já poznám, že mi neříká, tak úplnou pravdu. ,,Pojď oslavovat." Řekne mi a vtáhne mě do davu. Nakonec jsem tam zůstala a ztratila jsem pojem o čase.

Večer / V Noci

Když jsem si zkontrolovala čas bylo již 23:25. Do Prajiskry! Zanadávám a vyletím do vzduchu, spěchám na Optimovi souřadnice. Přistála jsem tam. Rozhlížím se kolem, ale nic než stromy nevidím. Až po chvíli uslyším těžkopádné kroky, otočím se tím směrem a tam stojí Optimus a za ním někdo další. ,,Jsi připravena?" Zeptal se. Kývla jsem na náznak odpovědi.

,,Nyní budeš muset uchránit tyhle cybertroňany..." ukázal na několik cybertroňanů, kteří vyšli z houští. ,,Před tímhle..." řekl a ukázl na nějakého robota, lehce jsem se zalekla, ale Prime se nesmí bát ničeho! ,,Začneme." Řekl.

Byl zahájen boj. Když v tom na mě poslal onen cybertroňan své poskoky, byli čtyři, začli střílet nějaké laserové paprsky či co. Jednoho jsem nabodla, mezitím se, ale ti tři spolecně se svou ,,chůvou,, rozhodli jít k těm které mám ochránit. Rozběhla jsem se k nim, když v tom si všimnu. Ten neznámý cybertroňan má jakou si anténu.

Vypadalo to, že ta anténa dává signály těm pidižvíkům. Rozběhnu se tedy po ní, ale to mě strhne k zemi. Vemu meč a hodím jej po těch malej robotech a zásach! Dva jednou ranou mám, zbývají dva... ten jeden skrček a ten velkej. Vrhnu se po tom velkým, snažím se vytrhnout několik obvodů, ale marně.

Vemu tedy meč a skočím mu na záda, kde jej bodnu. On se me snaží dostat dolů, ale nejde mu to. Poté jej bodnu do obličeje a nakonec udělám jeden prudký pohyb, doskočím k zemi a dívám se na toho malýho, ten padá k zemi. Myslím, že je po všem, ale to jsem si opravdu jen myslela. ,,U Primů.." zašeptám si a znovu jdu po něm.

Když vidím, ze ten skrček střílí po tech cybertroňanech, tak vemu oba své meče, skočím danému ,dronovi, na záda a probodnu mu hlavu. A aby jsem si byla jistá, že je mrtev, nabiju si a střelím. Sleduji malýho a ten padne také k zemi. Ostatní utečou. ,,Výtečně. I tenhle si zvládla." Usmál se Optimus.

,,Děkuji." Poděkuji.

A děkuji znovu a opět KvenaMoon za pomoc při kapitole.