,,Tak tedy. Tvým 1.úkolem bude asi ta nejjednoduší věc, která tě může potkat." Podívám se z lehce vystrašeným obličejem. ,,První úkol zní. Představ si, že si ve vězení, ale nejsi uvězněná. Byla si vyslána, aby jsi zachránila několik uvězněných sparkling. Jenomže je spuštěn odpočet na bombě, tahle bomba má za úkol spustit řetězovou reakci a vyvolat zničení celého města. Co uděláš?" Spustila se simulace dané situace.

O můj ty Primus... řeknu si v hlavě a začnu rychle přemýšlet. Když osvobodím sparkling, tak je sice zachráním, ale přišlo by na více obětí při výbuchu, a tak jdu k bombě ale nevidím ani jeden drát a nikde ani rozbušku, kterou bych zastavila odpočet. Hlavou si necham projít jednu větu, kterou jsem si vždy řikala a ani nevím jak jsem na ni přisla.

V oku bouře poznáš klid, klid i na ty nejhorší rozhodnutí. Podívám se na sparkling a poté na bombu. Vím co musím udělat. Je tu je jediná možnost. Zavřu oči, prozívám to strašně moc, jakoby to bylo doopravdy. Na bombě byla časomíra na: 1:34,45. Rychle jsem se rozběhla k spatkling a rozbila jsem celu. ,,Utečte!" Rozkážu vyběhnou ven a já zůstanu vevnitř.

Přijdu k bombě. ,,Moment. Každé vězení má proti vybuchové dveře." Zašeptám si. Rychle letím k systěmu a hledam tlačítka, kterýma zavřu ony dané dveře, ale nikde to nemůžu najít. Naštvu se vemu blaster a střelím. Dveře se jedny za druhýma začnou zavírat. Rychle proběhnu, aby jsem se dostala k bombě.

Podívám se na časovač: 0:45,01. Hledám vše možné, jak ji zastavit, ale nikde nic není. Podivám se po dveřích. ,,Jsou zavřené." Povzdychnu si a koukám se už na odpočet. ,,Zachráním všechny na planetě a objetuju se pro ně." Vemu si meč a ten zabodnu do země, ruce si na něj položím a vzpříma hledím k bombě.

0:10,09....
0:09,08....
0:08,07....
0:07,06....
0:06,05....
0:05,04....
0:04,03....
0:03,02....
0:02,01...
0:01,00...
0:00,00...

Simulace se vypla. Optimus přišel ke mě. ,,Vedla sis výtečně. Jiní by zachránili buď jenom sparkling a nebo by uzavřeli dveře a sparkling nechali u sebe, ale ty... tys to zvládla na výborno. Ale zatím jen úkol číslo 1." Já kývla hlavou. ,,Brala jsem to jako skutečnost." Řeknu. ,,Možná, proto si to takhle vyřešila.

Někteří to berou jako opravdu jenom simulaci a to je možná problém, proč většina nových zájemců o titul Prime to nezvládlo." Znovu mu na to kývnu. ,,Nevíš kolik je? Trochu mi unikl pojem o čase." Zeptám se. ,,Podle pozemského času je půlnoc a patnáct minut." Skoro se zaleknu, ale je mi to fuk, protože nejsem sama. Ať si táta říka co chce, je mi to fuk.