,,Lauren vstávej, přijdem pozdě do školy!" rozrazil dveře její bratr, Sebastian.
Lauren vyskočila z postele a podívala se na budík položený na nočním stolku.
9:10
,,Sakra! Jdeme pozdě!" Lauren si začala vytahovat oblečení ze skříně.
Jejímu bratrovi začali cukat koutky smíchem.
,,Čemu se směješ? Dělej!" okřikla ho Lauren a běžela do koupelny.
Sebastian se opřel o rám dveří koupelny a pobaveně sledoval svoji sestru.
,,Tak co je?" zamumlala Lauren přes kartáček v puse.
Sebastian se usmál a zablesklo mu v očích.
,,Dneska nejdeme do školy, je sobota a máš narozeniny. Já vlastně taky..." rozesmál se Sebastian.
Lauren nevěřícně sledovala svého bratra, jak se snaží neudusit smíchy.
,,Ty seš ale blbej." zamračila se Lauren a hodila po bratrovi kartáček se zubní pastou.
,,Hej, to je moje oblíbený tričko!" vyjekl Sebastian a uskočil.
,,Škoda, že se neumím trefovat, ale to si uklidíš." ušklíbla se Lauren a seběhla schody do přízemí.
Musela se pousmát nad bratrovým výrazem, že bude muset uklízet spoušť po tom hozeném kartáčku.
,,Ahoj všichni!" pozdravila zbytek rodiny sedící u jídelního stolu.
K Lauren přiběhla mladší sestra Holly.
,,Dneska máš narozky!" pokřikovala Holly.
Jejich otec seděl u stolu a pousmíval se.
Lauren a její sourozenci žili jen s otcem. Jejich matka zemřela v nemocnici, kam ji odvezli když na ni zaútočilo nějaké zvíře, Holly v tu dobu byli jen dva roky. Jejich otec byl stejně pořád pryč kvůli práci, aby uživil celou rodinu, jen o víkendech byl doma, i když často musel být v práci i přes víkend. Od matčiny smrti uběhlo pět let a všichni už si nějak zvykli být sami.
Lauren se Sebastianem chodili střídavě pracovat do místního obchodu, aby si přivydělali.
,,Těšíš se až bude dort?" zeptala se vesele Holly.
,,Kdo by se netěšil?" zasmála se Lauren.

,,Teď sfoukněte svíčky a něco si přejte." řekl jejich otec.
Lauren se podívala na svého bratra a společně sfoukli svíčky na malém dortu.
Kéž by jsem ještě jednou viděla mámu...
Lauren věděla, že tohle přání se jí nikdy už nesplní, ale nic jiného ji zrovna v tu chvíli nenapadlo a i po několika letech se jí po matce stýskalo.
Otec dal Lauren do rukou malou podlouhlou krabičku. Když ji otevřela, ležel v ní náhrdelník s přívěskem srdce, v němž byla malá fotka její matky a list složeného papíru.
,,Dala mi to matka, pár dní předtím, než zemřela. Řekla mi, že ho máš otevřít, až budeš připravená." řekl s mírně smutným úsměvem otec Lauren.

Ozvalo se zvučné vytí vlka.
Lauren se s trhnutím probudila a posadila se.
Bylo něco kolem půlnoci a na obloze zářil úplněk, který začaly zakrývat mraky.
Zase se ozvalo vytí.
Lauren to znělo v hlavě tak hlasitě, až se musela chytit za hlavu, aby jí nevybouchla.
Vstala z postele a podívala se z okna. Sledovala keře naproti jejich domu.
Zase to vytí.
Lauren se odpotácela ke stolu kde se opřela a jeho hranu a udýchaně se rozhlížela kolem sebe.
Slyšela tiché oddychování jejich dvou sester spících ve vedlejším pokoji.
Vše bylo najednou mnohem hlasitější. Hodiny upevněné na zdi tikaly tak hlasitě až se jí z toho motala hlava.
Vyšla ze svého pokoje a zamířila po schodech do kuchyně.
Křečovitě se držela oběma rukama zábradlí a snažila se nespadnout.
Napustila si sklenici vody a celou ji najednou vypila.
Ve svém pokoji otevřela okno a naklonila se ven.
Ozvalo se zavytí.
Lauren rozuměla, že ji to vytí volá.
Ani nevěděla, jak tomu vytí může rozumět.
Opatrně vylezla na okno a dřepěla v jeho rámu.
Zhluboka se nadechla a dívala se dolů pod sebe, kde bylo okno do obývacího pokoje a kousek vedle vstupní dveře.
Přemýšlela. Popadla ji touha skočit dolů a běžet do lesa.
Ale nemohla. Nesměla.
Seskočila z okna zpátky do pokoje a prudce ho zavřela.
Vytí ustalo.
Lauren si oddychla a unaveně si lehla na postel.

~
Nová kniha je tadyyy
Btw "Seba/ Sebo" je zkrácený oslovení Sebastiana, kdyby někdo nevěděl XD