4. Překvapení😏

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Vyšel jsem ze své jeskyně a tam na mě už očividně všichni čekaly. „Jacku?“ „Co je Marley? Neboj se, budeš první kdo se to dozví.“ „O to nejde. Oliver se ztratil.“ „Cože?“ „Já nevím proč, ale najednou utekl do lesa ani s nikým nepromluvil!“ „Takže ani nemá důvod proč by měl utíkat. Hlídkaři! Pozor a hlídejte tábor! Brzy se vrátím společně s Oliverem“ „Jacku mám jít s tebou?“ „Ne já to musím zvládnout sám“ Vykročil jsem do lesa a běžel jsem směrem kde jsem cítil Oliverův pach. Někdo zavyl a já se lekl. Otočil jsem se a uviděl jsme Lunu jak ke mě dobíhá. „Ahoj Jacku! Už ses rozhodl?“ „Teď nemám čas povídat si s tebou musím najít Olivera utekl z tábora.“ „A mohla bych ti pomoct?“ Uvažoval jsem že jí řeknu ne, ale alespoň nebudu sám a bude mi moct pomoct kdyby mě někdo napadl. „Dobrá“ Luna se usmála a olízla mi ucho. „Pojď za mnou už asi cítím jeho pach!“ Běžel jsem za ní, ale Luna mě vedla do nejhlubšího lesa kam by Oliver nikdy nešel, ale stále jsem jí důvěřoval. Zpomalila aby Klusáka vedle mě a zeptala se mě na něco co jsem od ní nikdy nečekal. „Už jsi přemýšlel!El jak se budou jmenovat naše děti?“ Zastavil jsme se. „Cože? Naše děti? Ale já jsem se ještě nerozhodl že má družka budeš ty. „Hele, teď o tom můžeš uvažovat.“ Nepochopil jsem jí. Co tím měla na mysli. Luna se zastavila uprostřed hlubokého lesa a začala se ke mě příbližovat. Naše čůmáčky se setkaly a ona mě olízla. Doslova mě okouzlila a nechal jsem se lízat. Najednou jsem se zpamatovat. „CO O VYVÁDÍŠ! ZBLÁZNILA SES?“ „Ale neblázni no neříkej že se ti to nelíbilo. „Ne, nelíbilo.“ „Myslel jsem že ty jsi jiná....... Tohle jsem od tebe nečekal. OD TEĎ JE Z TEBE OMEGA!“ „Ale! Ale!“ „Žádné ale Luno. Tohle sis neměla dovolit. Je to tvoje chyba. Vrať se do tábora. A buď ráda že vůbec v téhle smečce jsi. Luna se urazila a naposledy se na mě koukla. „Vidíš o co jsi právě přišel Jacku?“ „Pro tebe Jack nejsem. Pro tebe jsem alfa kterého budeš poslouchat na slovo!“ „Nebudu tě poslouchat! Jsem slušně vychovaná a ty jsi jen....“ „Co jsem? Co jsem?“ „Jen blbej čokl který o nic nestojí!“ Tak a dost. Tohle si už nenechám líbit. Vyskočil jsem na ní kousl jsem jí do zátýlku ona zakňučela a já jí svalil na zem. „Tohle si ke mě dovolovat nebudeš dovolat! A jestli toho ještě nemáš dost tak s tím můžu pokračovat!“ Luna zklopila uši zakňučela a já z ní slezl. „A teď běž do tábora!“ Luna odběhla a já pokračoval v cestě najít bratra. Najednou jsem ho cítil víc a víc. Nakonec jsem ho uviděl a tiše jsem na sedícího psa promluvil: „Olivere? Co se ti stalo že jsi utekl?“ Oliver se koukl na křoví za kterým jsem se schoval. „Summer?“ „Ano to jsem já“ Snažil jsem se napodobit její hlas abych se dozvěděl proč utekl. „Summer, prosím nech mě být“ Zdálo se mi že tohle není pravý Oliver. Vždycky by každého sjel ať vypadne a nechá ho být. „Olivere, mě můžeš důvěřovat. Řekni mi to mezi námi se nic nezmění.“ „No právě“ Řekl velmi tiše Oliver. „Řekni mi to prosím“

Pohledem Olivera
Miluji jí, ale jak jí to mám říct? „Ukaž se mi Summer když s tebou mluvím“ Z keře, ale vystoupil..... „JACKU? CO TY TADY DĚLÁŠ?!“ „Olivere nezlob se já jsem jen chtěl vědět proč jsi utekl a proč se tak hezky chováš k Summer. Počkej! Že ty jsi do ní zamilovaný Olivere?!“ Co mám dělat? Je to můj bratr takže by mě za to třeba ani neodsuzoval, ale co když jo? Ach božscí psi pomozte mi! „Olivere no tak! Jsem tvůj bratr já tě za to nebudu odsuzovat. Láska ti ukradne srdce to já dobře vím“ „Počkej? Koho jsis vlastně vybral za družku? Lunu že?“ „No, já jsem se z toho chtěl vymluvit, ale teď jsem se rozhodl. Fur, ale když jsem tě šel hledat, přidala se ke mě Luna a ta. Chtěla mě okouzlit abych si vybral jí, ale já jí má to neskočil. A vůbec! Neodbíhej od tématu!“ „A co jsi s tím udělal?“ „Nazvala mě blbím čoklem protože jsem jí před tím vzal místo lovce a stala se z ní omega. Potom jsem jí kousl aby si mě vážila. A neodbíhej od tématu a odpověz!“ Neměl jsem na vybranou. „Ano miluju a nedá se s tím nic dělat. Spokojený?“ „Ach Olivere. To je dobrý. Pojď se vrátit do tábora.“ Vykročil jsem za nímy ale ještě jsem musel udělat jednu věc. „Jacku jak jsem utíkal tak jsem potkal nějakého psa, ale utekl jsem mu a teď je asi někde stracený. Vypadal podobně jako Max, ale chováním mi připomínal psa asi zlatý retrívr.“ „Tak to rychle musíme ho najít!“ Běžel jsem směrem kde jsem ho viděl naposled. „Tady je!“ Řekl jsem a Jack za ním vykročil. „Ahojky kamaráde! Jak pak se jmenuješ?“ „Jsem Betty a stratila jsme se své smečce.“ „Tady je další smečka?“ „No, ano. Mohla bych se k vám přidat?“ „Ano! Tak pojď s námi do našeho tábora. Já jsem Jack. Tvůj alfa.“ Betty se na mě usmála. Vykročily jsme a v táboře na nás už čekal večeře. Koukl jsem se na Jacka a zeptal jsem se ho: „Neřekneš to nikomu?“ „No jasně! Můžeš se na mě spolehnout bratříčku!“ Usmál jsem se. Po najezení jsme se seřadily vedle sebe. Zahrabaly jsme kousek jelena Zeměpsici a poklonily jsme se alfovi.

Pohled Jacka
Tak a je to tu. Teď to všem řeknu. „Začnu s dobrou správou. Mojí družkou se stává.....“ „Počkej Jacku!“ Byla to Luna. „Omego! Nepřerušuje posvátný proces!“ Štěkl jsem. Všichni nadskočily. „Omego?“ Zeptala se Roxy. „Tak začnu s tou špatnou správou. Luna se stala omegou protože se mě snažila okouzlit aby byla ona mou družkou. To se jí však nepovedlo. Stala se z ní omega a pak mě urazila. Nebudu to tady říkat. Prostě se z ní stává omega. A teď k té dobré správě. Mou družkou se stává Fur!“ Všichni radostně štěkaly a gratuloval Fur. „Fur, přijď ke mě“ Fur vstala a přišla ke mě. Olízl jsme jí ano mi to oplatila. Byl jsem šťastný. Všichni jsme šli spát a já jsem se vydal s Fur do mého doupěte. Lehly jsme si vedle sebe a já jí řekl: „Miluji tě Fur“ „Já tebe taky Jacku“ Naposledy jsme se olízly na dobrou noc. Fur se ke mě schulila a já jí položil hlavu na její tělo. Zavřel jsem oči a usnul jsem.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro