Rozloučili se ve Vstupní síni, promrzlí, ale spokojení. Draco se usmíval, když procházel temnými chodbami směrem ke sklepení, a byl poprvé od začátku prázdnin vážně rád, že společenská místnost bude zcela jistě prázdná a nikdo se nebude dohadovat, kde takto v noci byl a proč má na tváři tak přiblblý úsměv.

Koutkem hlavy se mu mihla myšlenka, že by se měl pokusit svoje emoce kontrolovat, byl přece Malfoy, ale hned ji zaplašil. Po dlouhé době se cítil spokojený a nechtěl se toho vzdát. Ne, dokud nebude muset. Ne, dokud bude šance, že se z nich s Potterem stanou alespoň přátelé.