Kapitola 1

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Seděla jsem u kmene vysokého, uschlého stromu na jehož větvi seděla černá kočka - velitelka Jezerního klanu. Nalevo ode mě seděli mí bratři Tisík a Bělík. Na druhé straně seděla má nejlepší kamarádka Popelinka. Všichni jsme byli hrozně natěšení. Brzy jsme se měli stát učedníky.

Konečně přišla řada i na mě a Popelinku. Oddychla jsem si. Po tom dlouhém čekání už mi zdřevěněl ocásek.

"Popelinko, předstup." zvolala Kouřová hvězda. Kočička přišla k velitelce a celá se chvěla nadšením. "Od dnešní noci bude tato učednice zvaná Popílka až do chvíle kdy získá své válečnické jméno." pronesla. "Zelenochvoste, je na čase abys předal své dovednosti této učednici. Jsi oddaný a šlechetný válečník." Zrzavý kocour přišel k Popílce a dotkli se nosy. Velitelka pokračovala.

"Ptáče, před stup." rozkázala. Přišla jsem pod větev stromu a nedočkavostí málem jsem vyletěla z kůže. "Od dnešní noci bude tato učednice zvaná Poštolka až do chvíle kdy získá válečnické jméno."

V tu chvíli k ní přiskočila Ostrodrápka, léčitelka klanu a něco Kouřové hvězdě pošeptala do ucha. Ta na mě upřela pohled a mě se zježil každičký chloupek. Co se to děje? ptala jsem se sama sebe. Začala nad něčím přemýšlet a dav koček úplně ztichl. Nikdo nechápal co se to děje.

"Stříbro," promluvila konečně. "jsi zkušená učitelka, dobrá lovkyně a neohrožená válečnice. Doufám že předáš své znalosti této učednici." Něco mi na tom nesedělo, prostě ne.

Z davu koček vystoupila šedomodrá válečnice, očividně vůbec nevěděla že jí přidělí učedníka. Najednou mi seplo. Stříbra byla ta nejprotivnější válečnice snad mezi všemi klany. Dříve měla učedníka, ale tomu se vůbec nevěnovala a tak ho musel učit jiný válečník. Zhnuseně se na mě podívala a skoro se mě ani nedotkla nosem. Velitelka ukončila shromáždění a všichni šli učedníkům pogratulovat.

Tedy až mně. Tady gratulovat nebylo k čemu. Jen Popílka se mi přitiskla k boku a konejšivě mi olízla ouško. Vůbec jsem nechápala proč se to stalo. Měla to být má nejlepší chvíle v životě, ale byl to přesný opak.

Zamířila jsem do doupěte učedníků a tam si sklesle lehla. Trvalo mi dlouho než sem usnula, ale přeci se mi to podařilo.


Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro