Ruiny byly obrovské. Většina místa byla ale jen rovná plocha. Tu a tam se objevily nějaké skuliny do kterých by se dalo schovat a byly tu cítit myši. Dokonalé místo. pomyslela si. Hned si ulovila velkou krysu a odnesla si jí do malé jeskyňky. Bylo tu docela útulno.

Když dojedla a trochu si odpočinula, vyrazila k podél hor k táboru Jezerních. Skoro se až těšila jak zaryje drápy do kožichu těch zablešenců. Oni jí připravili o vše, teď ona připraví je. Po cestě se ještě vyválela v liščím lejnu, aby byl její plán co nejdokonalejší.

Už se začínalo stmívat a kočky v táboře se ukládaly ke spánku. Poštolka se připlížila zezadu ke školce. Zaposlouchala se. Slyšela pravidelné oddychování, nejspíše jen jedné kočky.

Co nejtišeji vytvořila díru v křoví o velikosti lišky a protáhla se jí. Ve školce spala jedna matka se třemi koťaty. Podle pachu poznala sestru Kouřové hvězdy Bouři. O to víc to bylo lepší.

Dvě z jejích koťat byla šedivá, to třetí černé. Byla ještě malá, ale co nejdřív by už měla otevřít oči. Poštolka opatrně vzala jedno šedivé kotě, odnesla ho ven, zabila ho a dala si záležet aby ho už nikdo nenašel. Poté se vrátila a chystala se vzít další. Najednou se však Bouře pohnula a začala se probouzet.

Poštolka rychle popadla černé kotě a odběhla do tmy. V dálce už slyšela zoufalé zaječení. Pousmála se. Kotě sebou začalo házet. Poštolka proto zrychlila a nakonec doběhla do ruin.

Tam ho položila na mechový pelíšek. Nevěděla co s ním dělat. Původně chtěla pozabíjet všechny koťata, ale nějak se to zvrtlo. Rozhodla se že si ho nechá. Už bylo dost velké na to aby nemuselo pít mléko od matky. Ulovila proto myš a nažvýkala mu jí. Kotě nejdřív nechtělo, ale nakonec přeci jen kus snědlo.

Poštolka se usmála. Jak mu vlastně bude říkat? zeptala se sama sebe. Po chvíli přemýšlení jí nakonec něco napadlo. Krkavec. pomyslela si vítězoslavně.

"Budu ti říkat Krkavec."