Padla noc. Vzduchem se vznášel slaný pach moře. Cindy otevřela oči. Mezi tichým zvukem vln v moři zaslechla i něco jiného.
   Vztyčila jedno ucho. Kroky. Byly to kroky psa, které narušovali ticho noci a šumění moře. Konkrétně aljašského malamuta. Heather!
   Cindy se rychle zvedla a přikrčila se k zemi rozhlédla se okolo. Kolem ní proběhl černobílý kožich.
   Cindy byla přikrčená a tajně sledovala malamutku, která se nervózně rozhlédla kolem sebe. Pak se zase zpátky rozeběhla kupředu.
   Kromě černobílého kožíšku se ale blýsklo před očima Cindy i něco jiného. Něco.... zlatého.
   Cindy zbystřila oči. Zvědavost jí nedala a po chvíli vstala a vydala se tím směrem, kam Heather odběhla.
   Chladný noční vánek od moře jí čechral její černobílý kožíšek a ona zavětřila. Ve vzduchu se mezi ostatními psi vznášel i pach psa namíchaný s pachem zlati.
   Cindy zavzpomínala. Přesně takový pach se vznášel okolo Heather....jen jsem to nikdy nebrala vážně...., pomyslela si a šla dál.
   Věděla, že není hezké někoho sledovat, ale zvědavosti se prostě nedalo poručit a tak ten pach následovala.
   Vyběhla po maličkých schodech nahoru nad kapitánovu - neboli Jackovu - kajutu. A pak jí uviděla. Heather seděla nahoře a vzhlížela na nebe. Cindy si až teď všímla, že je dneska úplněk. A na jejím kožíšku se lesklo něco zlatého.
   Heather se rychle otočila dozadu. ,,Cindy!" zavrčela a švihla ocasem. ,,Říkala jsem ti-"
   ,,Ne, neříkala." přerušila jí Cindy trochu vyvedena z míri a naštvaně sklopila uši. ,,Říkala si, že dnes někam jdeš, ale kam si neřekla."
   Heather si povzdychla a posadila se. ,,Víš Cindy, už dlouho se s tím potřebuji někomu svěřit." vysvětlila a ukázala jí její rameno. Na boku měla do kůže zabodnutý zlatý předmět.

______________________________________

276 slov😊. Nechala jsem to skončit "trošku" napjatě.