,,Mami!" Vyjekla Layla nadšeně. ,,Co se to děje? A kde jsi vůbec byla?!"

Werric někde za ní klopýtal přes plošinu a zděšeně zíral dolů do temnoty. Ačkoliv, Layla předpokládala, že vidí něco jiného, než oni.

,,Došlo mi, co mají sestry v plánu," vysvětlovala matka. ,,Postavit proti vám přesilu. A tak jsem se rozhodla trochu vyrovnat síly. Ty je nevidíš, ale přivedla jsem spoustu duchů mrtvých. Převážně nebešťanů, abychom vás mohli vynést."
Plošina nyní svištěla vzhůru ohromnou rychlostí a Layla si nemohla pomoct, aby si nepředstavovala, co Werric vidí, narozdíl od nich.

,,Řekni Kelnanovi, že může ten štít odložit," řekla matka. ,,Ochráníme vás."

,,Kelnane, prý můžeš složit štít," vyřídila Layla.

Kelnan tak okamžitě učinil a unaveně se svalil na plošinu. Ten bude chvíli nepoužitelný.

Skřeky mrtvol jakoby zesílily a Layla viděla, jak se aspoň deset řítí směrem k nim-už se připravila, že je budou muset zneškodnit, ale pak prudce narazili a mezi nimi a neviditelným štítem zajiskřilo stříbrné světlo. Několik nebešťanů zavrčelo, jakoby je popálili a stáhli se do tmy.

Layla se podívala na Werrica, který s vyděšeným, ale zároveň ohromeným výrazem studoval neviditelný štít.

,,Nevíš, kde jsou sestry?" Zeptala se Layla matky. Teď, když je nahoru nesli duchové-Layla se na to snažila nemyslet-nemusela už je tlačit vzduchem a Starlia si mohla odpočinout.

,,Nahoře. Mají v plánu otevřít Brány do Labyrintu a dát tak příšerám možnost, proniknout nad zem. Usoudily, že je to vhodná příležitost. Nemají třetí sestru, takže dokáží Brány udržet jen na chvíli a neosvobodí ani zdaleka ty nejsilnější příšery, ale pár jich bude. Víc než pár. Dost na to, aby aspoň na okamžik porazili oslabenou Eldiaru. Tebe budou chtít zajmout a pak přikročit ke svému původnímu plánu," vysvětlila matka. ,,Musíte je zabít, než se jim to podaří. Je to složitý rituál a sbíraly na něj energii ze lvů, které zabily. Budou neopatrné a budou se to snažit uspěchat, takže to bude vaše šance."

,,Do třetice všeho dobrého," ušklíbla se Layla a matce přelétl po tváři úsměv.
Dál stoupali temnotou, svištěli nahorů velkou rychlostí a mrtvoly se držely v uctivé vzdálenosti od jejich štítu, který kopíroval dosah Aurinova světla.

Samotný princ se nyní s Kunnou dívali na Alakinova zranění, ačkoliv na ně černý vlk vrčel, že mu nic není.

Layla přemýšlela nad tím, co řekla a nad tím, co řekl on. Co všechno se tím mění? Přinutila se na to teď nemyslet. Ještě ani zdaleka není konec.

Najednou se plošina zastavila a přestala stoupat nahoru. Místo toho se pohnula dopředu, až málem přepadli přes okraj. Nyní letěli vodorovně.

,,Jsme nad tou... Dírou," hádala Layla. ,,Jak to vůbec udělaly? Byla tam podlaha..."

,,Byla to jenom iluze," odpověděla matka. ,,V případě, že by se něco pokazilo. Záložní plán. Jedná se o jeden z vchodů do Labyrintu-nebo lépe řečeno, do těch nejhorších částí Labyrintu-ale vzhledem k jeho... No, není zrovna jednoduché jím projít. Už jen proto, že ho chrání Mrtví strážci."

,,Chrání?" Zopakovala Layla. ,,Sestry říkaly něco o nějaké Alesiře a ovládání mrtvol..."

,,Neřekly vám úplnou pravdu," řekla matka, zatímco pluli temnotou. Pozorně se rozhlížela, s očima přimhouřenýma. Layla si uvědomila, že skřeky utichly a teď je obklopovala jen dusivá tma a ticho. ,,Ovládání mrtvých byla Alesiřina magie. Neměly by jak ji získat. Ale samotná Alesira vlastnila jejich deníky a připisovala do nich své vlastní poznámky. Zkoušela spoustu... Odporných rituálů a spoustu jich taky vymyslela nových."

,,Kdo to vůbec je?" Přerušila ji Layla. ,,Nebo byl."

Stříbřitě fialová vlčice se na ni letmo podívala. ,,To teď není důležité," řekla důrazně. ,,Podstatné je, že si tam zapisovala své poznámky o tom, jak si usnadňovala ovládání mrtvých. A sestry to zkusily. Vchod do Labyrintu tu byl odjakživa a odjakživa ho chránili Mrtví strážci-nikomu nedovolili vstoupit dovnitř ani ven. Sestry toho prostě využily a díky Alesiřiným poznámkám byly schopné dát mrtvým jeden příkaz-nechat tě naživu."

,,Jak to víš?" Zamračila se Layla.

Její matka se pousmála. ,,Mám pár známostí," vysvětlila.

,,Duchové?" Odfrkla si Layla. ,,Kde jsi je vůbec sebrala?"

,,Kaiida mi pomohla. Zatímco odvracela pozornost ode mě, hodně lvů-i vlků, ale převážně lvů-se toužilo připojit k bojům dole. Takže... Když jsem se vrátila za Kaiidou, poskytla mi podivuhodně hodně lvů," řekla matka.

,,Proč jsi mě prostě zase nepřenesla časem?" Nechápala Layla.

,,To bych sice mohla, ale... Stejně budete potřebovat naši pomoc. Nejdřív jsem netušila, co mají sestry v plánu, ale teď když vás shodily do Vchodu, tak mě to napadlo. Budou se snažit otevřít Brány a vy jim tomu musíte zabránit. Při samotném vyvolávání však budou... Možné jisté vedlejší účinky, začne unikat zlo z hlubin Labyrintu a to je pro živé vlky a lvy rozhodně to poslední, co by měli zažít," vysvětlovala fialová vlčice. ,,Proměnilo by vám to mozek v nepoužitelnou břečku. My budeme nablízku a budeme vám sloužit jako štít. Ale zabít je musíte vy."

Layla se chtěla ptát dál-na nějaký plán, na podrobnosti o Labyrintu a všechno možné, ale neměla na to čas.

,,Aurine, zhasni světlo!" Zasyčela najednou její matka. ,,Za chvíli jsme u sester."

Všichni se viditelně napjali a okamžitě začali vstávat na nohy. Měli jenom chvíli na to, aby si odpočinuli. A pořád nebyl konec.

,,Neuvidí vás?" Zašeptala Layla. Stihla ještě spatřit, jak její matka zavrtěla hlavou, než Aurinovo světlo zhaslo. Laylin dech se zrychlil. Až moc ji to připomínalo chvíli, kdy sestry Aurina zabily. Donutila se nad tím nepřemýšlet, zatímco se jim tma lepila na srst a ovíjela se jim kolem uší. Pozitivní bylo, že Layla viděla aspoň jeden světelný bod-svou jiskřící, stříbřitou matku. Werric na tom musel být ještě líp. A co se týkalo ostatních... Ti museli být obklopeni nekonečnou tmou.

Začali klesat a Layla automaticky hledala ve tmě něco, co by ji prozradilo, kde se sestry nachází. Najednou zahlédla tlumenou, tmavě modrou záři, někde hluboko pod nimi. Vypadala jen jako drobná tečka.

Layla si nemohla pomoct a přemýšlela nad ohromujícími rozměry jeskyně, ve které se ocitli. Jestli to vůbec byla jeskyně. Napadlo ji, kolik toho ještě neví-o světě, který žije pod jejich nohami. O Labyrintu. Neměla čas na tom přemýšlet, ale jestli tohle přežijí, možná se tím začne zabývat Werric.

Tečka se zvětšovala a rozdělovala, až Layla brzo zjistila, že světlo vyzařuje kruh tmavě modrých plamenů. Byl velký, větší než létající lodě.

Srst na zátylku se jí naježila. Oči upírala pouze na kruh z plamenů. Pluli temnotou prakticky neslyšně, ale nebude trvat dlouho, než si jich sestry všimnou. Měla pocit, že už slyší jejich monotónní hlasy. Jakoby něco zaříkávaly.

Napadlo ji, že by si tohle všechno mohla Arcalima vyložit jako pomstu. Pomstu za Lexirwu.

A Layla se hodlala mstít. Nejen za Lexirwu, ale také za sebe, za Aurina a Starliu, za všechny, kteří kdy trpěli a nebo by trpěli kvůli Třem sestrám.

Nikdy neovládala magii blesků-tahle schopnost náležela nebi a ačkoliv se jí dařilo ovládnout vítr, oheň a vodu, blesky a bouře byly až moc daleko z jejího dosahu. Přesto by přísahala, že jí bouře duní a hřmí v žilách, blesky se klikatí celým jejím tělem a jenom čekají, až je vypustí.

Matka jí zašeptala do ucha.

,,Aurine," řekla Layla tiše. ,,Rozsviť světlo. Hodně světla."

A jeskyni zalila zlatá záře.

Jak se říká, v nejlepším se musí přestat XD
Takže si ještě počkejte XD A nebojte, pár kapitol to ještě bude XD
No nic, zatím ahuuj XD