Emalf se vzbudil a první co udělal, bylo že vyšel na balkón, s úmyslem zazpívat obecenstvu dole.
Dělal to skoro každý den, vlci ho měli rádi a podle jeho mínění zpíval dost dobře.
Sotva vyhlédl na balkón, naskytl se mu pohled na velké město Kalosir, rozprostírající se před ním. Jeho dům byl jeden z největších, samozřejmě s vyjímkou paláce, takže měl dobrý rozhled.
Po černě dlažděných cestách kráčeli vlci za svou prací, všichni se skloněnými hlavami, když kolem procházeli Alfa vlci s tmavou srstí. Emalf se při pohledu na ně vždy naštval, ale teď ho spíš zaujal malý počet vlků pod jeho oknem.
Zahlédl svého kamaráda Kinara a vykřikl: ,,Co se děje?"
Šedočerný vlk se na něj podíval. ,,Nějaká dobrá duše se rozhodla zpívat taky. Shodou náhod na balkóně"
Emalf se zatvářil nevěřícně. To snad ne! Zpívat obecenstvu a nevybírat žádné peníze byla jeho práce! Byl tak hodný, a nechával je slýchat svůj hlas zadarmo, a teď si všichni prostě odejdou za nějakou... Nechtěl říct co.
Emalf se podíval na další tři vlky, co tam stáli.
,,Zpívání se dnes nekoná" oznámil. ,,Musím zachránit svou pověst!"
S tím proletěl domem jako střela a o chvíli později už kráčel po boku Kinara městem.
Celou cestu se ho vyptával.
,,Jak se jmenuje?"
,,Hm, myslím že Kola"
,,Kola?"
,,Myslím"
,,Kolik jí je?"
,,Nevím?"
,,Vybírá peníze?"
,,Ne"
Ostrá nadávka.
,,Jak hezky zpívá?"
,,To brzo zjistíš"
Emalf nebyl s odpovědi svého přítele dvakrát spokojený, ale co se dalo dělat. Prostě si zjistí, který šmejd se snaží zaujmout jeho místo.
Najednou uslyšeli zpěv, a jak šli dál, byl silnější.
Emalf si odfrkl a pokusil se ho nevnímat, ale musel uznat, že je to moc hezké. Vlčice která zpívala, měla jasný, něžný hlas kterým jakoby všem posílala pozitivní zprávy.
Zabočili a pohled se jim naskytl na hezký, bílý dům s červenými vzory a na jejímž balkóně stála vlčice.
Emalf se zatvářil nevěřícně a posměšně. ,,Tahle že mi máme přebrat obecenstvo?!"
Bylo to vlče! Ani by se nedivil, kdyby ještě pilo mléko.
Ale ohromná spousta shromážděných vlků mluvila za vše. Všichni jí sledovali s uchvácenou tváří a usmívali se.
Emalf se podíval na Kinara. I on se tvářil podobně.
,,Všichni byli očarováni tou čarodějnicí, až na mě!" Zhrozil se Emalf a probodl vlče pohledem.
Byla opravdu malá, měla červenou srst a bílé tlapky, čumáček a špičku ocásku. Dívala se na ně láskyplnýma, zelenýma očima.
,,Tohle je stělesnění dobra!" Zabručel Emalf, když se prodíral davem dopředu. Nikdo mu nevěnoval sebemenší pozornost, všechno si zabírala ta... Kola?
Emalf se postavil těsně před balkón, ale jelikož věděl jak je neslušné a hlavně otravné někoho přerušit uprostřed písně, počkal až jí dozpívá.
Očividně zůstal jediný jí neočarovaný. Buď to bylo jeho železnou vůlí-tuhle teorii upřednostňoval, i když byla nejméně pravděpodobná-nebo jeho vztekem na to malé vlče, které mu krade obecenstvo.
Sotva dozpívala, vykřikla: ,,Děkuji!"
Za Emalfem se ozval ohlušující potlesk ve vlčím stylu, tedy jednohlasné zavytí.
Emalf vykřikl: ,,Jak se opovažuješ, krást mi můj nápad?!"
Kola ho spatřila a otevřela oči doširoka vzrušením. ,,Emalf!" Vypískla. ,,Jsem tvá velká fanynka! Byla jsem na každém tvém představení!"
Emalf zmateně zamrkal, a matně si vzpomněl na červenobílé vlče, které občas dokonce bylo před domem dřív než většina obecenstva.
Jak teď můžu říct něco malému vlčeti? Pomyslel si Emalf, když ho Kola zblízka sledovala a vypadala jakoby měla na rozdávání všechnu lásku světa.
,,No, ale krást cizí nápady se nemá" připomněl jí. Nepřišel sem zbytečně, a i když byla Kola jeho velká fanynka, nebude na to brát ohled. Radši příjde o jednoho fanouška než o všechny.
Kola se zatvářila žalostně. ,,To jsem nechtěla" řekla a popotáhla.
U bohyně Eldiary, zachraňte mě někdo, řekl si v duchu. To dokáže tak rychle měnit nálady?
,,Klid, klid" tišil jí Emalf. Nestál o to, aby se mu tady rozplakala a on by navždy byl známý jako ten, kdo nemá rád vlčata. ,,Jen... Jen už to nedělej, dobře?"
Kola zase popotáhla. ,,Ty si můj velký vzor" řekla. ,,Já chci být jako ty! Zpívat na balkóně pro vlky"
Emalf se musel usmát. Tohle bylo tak sladké! V duchu si nadával, že ho ta čarodějnice taky ovládla, ale už tomu nepřikládal pozornost. Přesto nechtěl úplně odstoupit.
,,Dobrá, co by si řekla hodinám zpívání?" Napadlo ho. Stejně neměl po většinu času co dělat, rodina která si ho vzala do péče po smrti jeho otce toho litovala, jelikož nikdy nic nedělal.
Kola se rozzářila jako sluníčko, a za nimi se ozval potlesk.
Tohle mi aspoň zlepší reputaci, pomyslel si Emalf. Emalf, nejznámější zpěvák Lávové země, učí malé vlče z dobroty srdce zpívat!
,,Takže... Co takhle každý den dopoledne?" Navrhl.
,,Ano!" Vypískla Kola, a vypadalo to, že se chystá seskočit z toho balkónu a obejmout ho, ale to už se Emalf pokoušel dostat davem ke Kinarovi.
Všichni se k němu tlačili a snažili se ho zeptat na jakoukoliv bezcennou informaci, což Emalf nikdy nezažil.
Když se mu po delší době podařilo prodrat ke svému kamarádovi, byl už z toho celý unavený.
,,A teď bysme měli utíkat" poznamenal Kinar, když si dav uvědomil, že Emalf se někam vypařil.
Emalf nic nenamítal a okamžitě se rozběhl do svého domu.
Když tam dorazili, prudce za sebou zavřel a oddechoval.
,,Vypadáte jako zločinci utíkající před zákonem" ozval se nějaký hlas a Emalf spatřil Adieu, svou adoptivní matku.
,,Já jsem spíš zpěvák utíkající před davem" ušklíbl se Emalf, a Adiea se zatvářila tázavě.
,,To je na dlouhé vyprávění" odbyl jí Emalf a bez dalších slov vyběhl i s Kinarem do svého pokoje.
Sotva se zavřeli dveře, černošedý vlk na něj vyjel: ,,Nejdřív jí tam jdeš seřvat za to, že používá tvůj nápad, a pak jí nabídneš hodiny zpívání?!"
Emalf se zatvářil naprosto klidně. ,,Já se jí aspoň nenechal očarovat" poznamenal, a než stačil Kinar něco odseknout, dodat: ,,A neviděl jsi, jak se na mě vrhli? Budu nejznámější zpěvák v Eldiaře! Výuka malého vlčete mi pozvedne reputaci na vyšší level"
,,A co Alfa vlci?" Zeptal se Kinar a Emalf se zamračil. ,,Co s nimi? Ty nejzajímají nějací zpívající vlci"
,,Víš že nemají rádi, když je někdo slavnější než oni" připomněl mu Kinar, a Emalf obrátil oči v sloup.
,,Nikdo nemůže být slavnější než Alfa vlci" řekl a pohlédl z okna. ,,Zatím" zamumlal.