katarina_012
Probudila mě bolest hlavy, jakoby mě do ní můj bratr trefil krumpáčem. Což bylo dost pravděpodobné, ale jen v minecraftu. Včera jsem se vožrala relaxem a předávkovala bombónama bom pari. Zvedla jsem se a bouchla se do hlavy o dveře, které levitovali nad mou postelí. Já mého bratra zabiju! On mi prostě musí pořád přestavovat pokoj, i když jsem mu říkala, že tohle může jenom v minecraftu? Naštvaně jsem se bouchla do hlavy s tím, že se mi možná rozsvítí, což se nestalo, tak jsem šla vyndat svému bratrovi, protože mi přestavuje pokoj, protože je blbější, než já a protože můžu. Rozrazila jsem dveře do jeho pokoje udivená, že se nerozpadli a naštvaně se rozhlédla po jeho pokoji. Na jeho posteli seděl medvěd. Já mu říkala, ať po večerech tolik nežere! Pak to takhle dopadá. Naštvaně jsem dveře zavřela, až se otřásl celý dům. Slezla jsem dolů, dala si sirové máso, protože neumím vařit, vzala si věci a šla do školy.

Alea200
Vzatala jsem rychle z postele, až to zavrzalo, jak kloby mýho pradědy. Vyskoskočila jsem na nohy, p|ičemž jsem se nezapomněla omylem bouchnout do hlavy o skříň. Šla jsem se připravit, když jsem zakopla o něco velkého, tlustého a chlupatého. Spadla jsem na zem a rozbila si vlasy. „Olagu!" okřikla jsem svého kocoura, který seděl uprostřed chodby a čuměl na mě, jako bych mu sežrala konzervu. Ale to jsem neudělala! Já mu jen občas užírám granule, ale konzerva smrdí skoro stejně, jak on. Vzala jsem ho do ruky a odložila stranou, aby nepřekážel. Ten tlusťoch by se stejně sám dobrovolně nepohnul. Namazala jsem si chleba slizkým máslem a strčila do huby. Vzala jsem si do batohu nějaký sešity a běžela jsem do školy.

FIREfullOFblood
Hned, jak jsem vztala jsem se samozřejmě šla pochlubit, že chodím s jůtůbrem na Wattpad, Instagram, messenger a všechno, co mám za sociální sítě. Pak jsem šla a šla a šla, až jsem došla do kuchyně, kde jsem zakopla o kořen. Počkat? Kde se tu vzal kořen? Vždyť tu rostl celý strom. Ach jo! Táta ho zase pokácel. To nevadí! Za 200 let vyroste další. Zvedla jsem se, šla jsem do kuchyně, kde stál traktor. Asi bych měla tátovi vysvětlit, že parkovat se má do... Nevím, kam. Ale ať si parkuje kamkoliv, jen né do kuchyně. Jen mě docela zajímalo, jak se s ním sem dostal těma malýma dveřma. Tak jsem si v kuchyni nabrala pár hot dogů, hamburgerů, cheeseeburgrů (nebo jak se to píše) a nějaký ty brambůrky, abych nejedla furt zdravě. Cestou do školy jsem potkala tátu. Tak jsem mu vynadala za ten traktor a pochlubila jsem se mu, že chodím z jůtůbrem, i když ho to vůbec nezajímá, ale to neva. Vypadal, že to docela chápal, tak uvidím.

IlusionCat
Probudila jsem se uprostřed zdi. Jak jsem se tam zase dostala? Vyšla jsem ze zdi a šla do kuvhyně pro jídlo, protože to mě teďka jediné zajímá. Ukradla jsem z ledničky sušenku, která byla nejspíše sestry, ale teď je moje. Dala jsem si jí do tašky a šla na chodbu, kde jsem zakopla o mývala a bouchla jsem se o pračku. Teď mám na hlavě bouly, jak pes. Z okna na chodbě jsem zahlédla sestru, jak si povídá venku z Matym. Ale to je fuk. Kluci jsou, jako bumerang. Věčně někde lítají, ale pak se k vám vždycky vrátí. Teda většinou. Ale on by se vždycky vrátil, jinak bych ho zmlátila chlebem s máslem a možná i s paštikou. Vylezla jsem ven a koukla se na ně. „Čau vy košťata! Co tady děláte takhle pozdě večer?" zeptala jsem se, jak debil, aby jsem naštvala sestru. „Jediný koště je tady von!" ukázala na Matyho, který sebou trhl, jako bych mu řekla, že jsem těhotná. Tohle si ještě odskáče! „A možná i ty!" ukázala na mě. Tak jsem se nasrala a hodila po ní botu. Pak jsme šli do školy. Šli, šli a šli... Pak jsem terefila sestru notýskem, protože mě vytlačovala z chodníku. Šli... Šli... Šli... Bouchla jsem Matyho mým malíčkem, protože mě vytlačoval z chodníku.... Šli... Šli... A pak jsme došli těch 50 metrů do školy. Je vážně těžké dojít takovou dálku.

rpg_a_jine_blbosti
Naštvaně jsem otevřela oči a oslepilo mě slunce. Nesnáším rána! Odhodila jsem ze sebe peřinu, pod kterou bylo vedro, jak v tvé prdely! (sorry rpg_a_jine_blbosti za to, že tu budu mluvit, takhle sprostě, ale někdo takový být musí xD) Pak mi byla zima, jak nevím, co, tak jsem se znovu přikryl a bylo to ok, tak jsem byla naštvaná, protože už nemám důvod být naštvaná. Já mám tak těžký život! Pak zazvonil budík a já měla zase důvod být naštvaná. Bezva! Hodila jsem po něm polštář, až se rozbyl a (ne) spokojeně vztala. K čemu je vlastně škola? Naštvaně jsem vyšla z pokoje a ještě naštvaněji za sebou zabouchla dveře. Šla jsem do kuchyně, kde jsem si dala do tašky suchou housku. Neměla jsem nervy na to si jí mazat. Vzala jsem tašku a vyšla z té posrané domácnosti posraným městem do posrané školy.

Bouze123
Vyskočila jsem na nohy a bouchl a se do stropu o hlavu. Au! Můj strop! Slezla jsem z psího pelechu, na kterém jsem přespala. Byl docela nepohodlný. Příště půjdu přespat do lesa. A moje máma s tím nic neudělá. Doběhla jsem do kuchyně a snědla pár granulí a trochu konzervy. Maso je stejně lepší! Koukla jsem se na hodinky. Brzy budu muset do školy. Ach jo! Proč musím chodit do školy pro lidi, když jsem pes? Dojedla jsem a vzala si na sebe nějaký slušivý obojek a psí obleček. Už si musím dávat oblešky pro dogu. Dost rostu. Jsem zvědavá, co budu nosit, jako dospělá. Bude že mě asi největší plemeno na světě. Třeba se zapíšu do quinesovy knihy rekordů. Narvala jsem se do svého oblečku, nandala si obojek a vyšla ven. Lidi na mě koukali, jak na debila. To nikdy neviděli psa nebo co? Konečně jsem došla do školy a sedla si vedle lavice, jako poslušný pejsek. Psi přece na židli neskáčou! To je neslušné!

Devil_animal
Přišel jsem domů, jako obvykle kousek před tím, než jsem šel do školy. Celou noc jsem strašil a teď byl čas jít do školy. Né, že bych měl v plánu se učit. Chci jen postrait pár spolužáků. Muhahahahahaha! Pak půjdu konečně spát. Dal jsem si nějaké maso. Nevím, jaké. Asi lidské. Je mi to celkem jedno. Vzal jsem si na sebe hellowínské tričku, jako obvykle, překreslil jsem si ksicht na něco děsivého. Tentokrát půjdu za upíra. Nasadil jsem si zuby a červené čočky. Hodil jsem přez sebe nějaký černý kabát a kožené kalhoty. Pak i černé boty. A šlo se do školy. Jsem nejspíše jediný, kdo se do školy těší. Ale já se nejdu učit. Já jdu strašit!

dracistory
Je to pravda! Konečně se mi to povedlo! Já to věděla! Užasle jsem Sledovala, jak jsem zvedla auto, aniž bych se ho dotkla. Umím kouzliiiiiiiiiiiiit! Probudila jsem se s botou na hlavě. Sundala jsem si jí z hlavy a šla dolů. Nijak mě netrápilo, že to byl jen sen. Však to bylo znamení! Brzy zjistím, jak dobře umím kouzlit a jakou mám schopnost. A dokážu mým spolužákům, že kouzla existují. Jak jsem šla, zakopla jsem o druhou botu. Já jsem ale šikovná! Vztala jsem a oprášila že sebe neviditelný prach, který byl podle mámi snad všude. Došla jsem dolů a snědla pár bobulí. Mamka jim říká... Borůvky? Pro mě jsou to kouzelné bobule pomocí jejich moci jednou ovládnou svět. Vzala jsem si do batohu pár kouzelných knih a sešitů a došla do předsíně. Vzala jsem si fialové boty s onžovými tkaničkami a modrou látkou. Nakonec jsem šla ven a cestou venkem do školy. Cestou jsem zkoušela ovládat předměty, ale nešlo to. Škoda. Jednou to vyjde.

MattLibertas
Probudil jsem se uprostřed rána, protože můj budík byl neúprosný. No vážně! Už několikrát jsem ho prosil, aby mě nebudil. Ale on ne! Prostě mě musí vždycky vzbudit! Život vlkodlaka je tak těžký! Naštvaně jsem po něm hodil zkažený kus masa, který jsem si zapomněl pod polštářem asi před týdnem, ale pach ho prozradil. Sedl jsem si na postel a oslepilo mě slunce. No jo! Ona je vlastně škola! Kvůli ní jsem přestal spát vedne a být vzhůru v noci. Nevím, proč musím chodit do školy pro normální lidi a né pro vlkodlaky. I když... Kéžby pro normální lidi. To by se dalo ještě přežít. Skoro je mi líto těch jůtůbrů. Ale jen skoro. Já, jako vlkodlak jsem na tom mnohem hůř. Zbalil jsem si trochu sirovýho masa a nějaké to učení. Pak jsem vyšel z domu a šel jsem do školy. Cestou jsem nezapomněl omylem zakopnout a namlátit si, což byla v podstatě moje denní rutyna. Pak jsem šel do školy.

SweetReVeLuv
Vztala jsem a na hlavě jsem měla hodně papírků od bombónů. Já jsem se včera těch bombónů snad předávkovala. Vztala jsem z postele z mojí módou - obaly od bombónů nalepených po obličeji a šla do kuchyně, kde jsem potkala mojí rodinu. „No ty zase vypadáš!" poznamenal otec s lékařským tónem. „Vypadáš vážně sweet!" zasmál se můj bratr a já na něj hodila chleba. Vedle něj ještě seděla opice - nejspíše náš nový domácí mazlíček. Ani mě to nepřekvapilo. Bratr si domů pořád tahá nějaká zvířata. Naposledy to byla krajta. „Nechte toho!" řekla ta opice. Počkat! Od kdy opice mluví? Jo aha! To je moje sestra! Ona se ještě nenalíčila, jaj! Bratr mi zpátky hodil chleba. „Měla bys přestat tolik jíst ty bombóny!" zazubil se. Á! Pán je zase chytrej! „Přece dokážu být pár dní bez bombónů, ne?" řekla jsem a automaticky jsem si strčila do huby bombón. „Jasně!" řekl brácha. Dojela jsem chleba, docucala bombón, vzala tašku a šla do školy. Vzala jsem si alespoň 3 velký balíčky bom pari. To mám místo svačiny.

@TaNaseHolka
„Otevři svý! Oči a hleď! Už jsou tu Winx!" probudil mě budík s nejlepší znělkou eveeeeeer! Vyskočila jsem na nohy a zatančila si na mou oblíbenou písničku. Já tak miluju Winxky! Dotančila jsem a doslova letěla do kuchyně. Ještě jsem při tom mávala křídly a křičela : Winx! Dolítla jsem do koupelny a natřela si pastu zubama. Neměla jsem čas si vyčistit pastu zubama, tak jsem si jen natřela zuby na pastu, snědla pár sladkostí a šla se převlíknout. Vzala jsem si na sebe tričko se Stelou. Protože ta je přece nejlepší, přez ruce jsem si navlíkla křídla. Vzala jsem si tašku a běžela do školy. Cestou jsem samozřejmě pořád do kola poslouchala znělku Winx. Jestli mě to neomrzelo? Ne!

Eh... No... Znáte to, když toho chcete při psaní kapitoly napsat na konec příběhu hodně moc a pak na všechno zapomenete? Tak to prožívám právě já.

Eh... Co jsem to chtěla? Jo! Už vím! Neberte od postav tady v knize nic osobně. Oni za to nemůžou, že autorka je kripl. A ani autorka to nemyslí zle, takže pokuď někdo řekne, že jste hovno, tak jste hovno jen v téhle knize. Né v realitě, jasňačka!

Ještě něco... Ale už nevím, co! Takže...

Zatím ahoj! ❤️