Ben Drowned - 7.kraj

Netrpělivě sedím na plastové strohé židli. Je konec týdne, všichni jdeme předvést své schopnosti tvůrcům her. Podle našich výkonů nás obodují na škále od jedné do dvanácti. Nechci mít více jak osm bodů, protože by se na mě zaměřil tým profíků aby mě rychle odstranili. První jde na řadu Jasper Redwood, jako splátce z prvního kraje. Trochu se usměje a vejde do protějších dveří. Pár minut v tichosti sedíme a já stále žasnu jak je Yushuri Jeshitu oproti všem veliká. Odhaduji ji na dva metry a jelikož je ze sedmičky jako já, sedí na židli po mé levici.

Uběhne pár minut, než si jeden z tvůrců zavolá Taru Murphy. Ta se sebevědomě zvedne a nakráčí si to do určené místnosti. Už přestávám vnímat kdo přišel a odešel, když se konečně ozve mé jméno.
,, Ben Drowned, " oznámí stroze muž, co nás všechny volá. S drobným úsměvem vstanu a následuji ho. Projdeme dveřmi dveřmi a dlouhou chodbou, než dorazíme k cíli. Dlouho jsem přemýšlel, co předvedu, až tu stanu, ale teď mě nic moc nenapadá. Jsem nervózní, že něco zkazím. Někteří z tvůrců upřednostňují jídlo a stole přede mnou, ale divím se, že tolik z nich ještě zajímám.
,, Ehm dobrý den," pozdravím, protože je to ticho nesnesitelné a nakonec si dojdu pro luk. Chvíli přemýšlím, jaký si vezmu a nakonec zvolím reflexní s nátahem čtyřicet dva liber. Vyberu si šípy dlouhé na mou paži, se správným zářezem a natáhnu tětivu na luk. Rozhlédnu se po nějaké látce. Když ji konečně spatřím, kus utrhnu a zavážu si ho na čelo.
,, Prosím máte tu někde jablka? " Otočím se tázavě na tvůrce. Jeden mlčky kývne na muže co mě zavolal a ten mi donese bednu s ovocem. Vyberu si pět kousků a stáhnu si šátek na oči. Vyhodím první jablko do vzduchu a plynule natáhnu tětivu s šípem. Když jsem si jist, že jablko dosáhlo do nejvyššího bodu a začne se tedy vracet, vystřelím. Bohužel, šíp těleso jen lehce škrábl, jak jsem podle zvuku určil.
,,Doháje, " zamumlám a vyhodím další plod. Tentokrát ho konečně zasáhnu. Od tvůrců se ozve vlažný potlesk. Vystřílím zbylé tři šípy, z nichž dva zasáhnou cíl. S výsledkem nejsem spokojen ani já, ani zřejmě tvůrci, kteří mě zamračeně posílají pryč, aby shlédli další vystoupení, tentokrát v podání Yushuri. Odložím vybavení a opustím místnost.

Večer pro každého přijde jeho trenér, aby se společně šli podívat na známky. Můj trenér Anthon s Yushuri zaklepou na mé dveře zrovna sotva pár minut před vyhlašování. Rychle vyjdu ven, již v obleku a utíkáme do výtahu.

Sana Belasquez, letošní moderátorka, už stojí na pódiu a zapíná obrazovku.

(Sana Belasquez)

Všichni splátci hledí vzhůru a čekají na body, které za své výkony sklidili. Na obrazovce běží fotka, jméno a body jednotlivých lidí. Spokojeně přikývnu když vidím, že jsem získal osm bodů. Není to moc, sponzory mi to nezíská, ale možná přežiju o něco déle. Nepřilákám něčí pozornost. Překvapí mě, že jedna z nejmladších splátců, Retrin Snow má jedenáct bodů. Zajímalo by mě, co předvedla. Dvanáctky dosáhl překvapivě jen splátce z jedenáctého kraje, Jonas Starlight. Sana celé bodování vyhlásí s úsměvem a pak nás propustí. Naši vizážisté se o nás už postarají. Za pár hodin pojedeme ve vozech tažných koňmi, celým stadionem, aby si nás lidé mohli prohlédnout. Rozhovory se nekonají, ačkoliv to tak dříve bylo, prezident si myslí, že by někteří splátci mohli neopatrnými slovy vyburcovat lid k činům proti vládě. Opravdu jsou strašně ostražití.
Jakmile dojdu do zkrášlovacího studia, vezme si mě do péče Jade. Fialové vlasy má jako obyčejně ve dvou drdůlcích, oči mírně zvýrazněné černou linkou. Na jejím těle povlává nějaký výstřelek kapitolské módy a její pomocnice ke mě nesou kostým, co navrhly. Můj kraj je krajem dřevařským takže očekávám nějaký příšerný kostým. A nemýlím se. Mám na sobě mít jen kalhoty, s vzorem kůry, na rukou takové náramky, nevím na co jsou a na hlavě dřevěnou korunu. Yushuri už oblékají do podobného kostýmu, jen místo kalhot má dlouhé šaty. Ušklíbnu se a nechám Jade ať mě naaranžuje. Celou pleť mi zabarví make-upem o pár odstínů tmavším, než je má přirozená barva. Asi abych vypadal víc jako strom. Pak se ke mě přitočí, roztáhne rty do úsměvu a spustí :,, Ty budeš mít v ruce drobný spínač. Jakmile zmáčkneš tlačítko, což si nech až vjedete do haly, z vašeho oblečení začnou růst větve, začnou kvést a zelenat se. Když dojedete, můžeš to zastavit opětovným zmáčknutím. A pokud vám to bude moc překážet, zmáčkni tlačítko napotřetí, mělo by se to vrátit do původní podoby. Je vše jasné? " Zeptá se. Přikývnu. To bude zajímavé. Ale myslím, že jak strom budu impozantní.

Alden Rewe - 3. Kraj

Stojím před zrcadlem a čekám až přijde Scarlett. Prý má pro nás něco speciálního a nikdo nebude lepší. Scarlett je vážně hezká Kapitolanka, ale bohužel je tak trochu bi. A já splátce který půjde za chvíli do arény, kde pravděpodobně zemře. To by neklaplo. Musím přiznat, že jsem zvědav co vytasí. Když nakonec Scarlett dorazí, v náruči nese zvláštní hromadu jakýchsi neidentifikovatelných předmětů.
,, Eh, co to je? "Zeptám se a s nakrčeným obočí ukážu na věci.
Vizážistka se trochu usměje a vybere z hromady vrchní díl oblečení. Jedná se o vestu, na které jsou přidělaná červená, zelená a modrá světýlka. Pak vyndá celkem obyčejné kalhoty, do kterých se sotva nasoukám, jak jsou uplé.
,, Není to trochu špatná velikost? "Ujistím se.
,, Ne, není, takhle to má být,"pousměje se. Mlčky přikývnu a obleču si i vestu. Pak mě Scarlett odvede ke stolu, jde jsou různé make-upové sarapatičky a začne mě líčit. Připadám si hloupě, že budu nalíčený, obzvlášť když mi na řasy nanáší řasenku. Poté mi zvírazní lícní kosti a začerní rty. Musím říct, že vypadám vážně dobře, ale nepoznávám se. Ten kluk v zrcadle nejsem já, ale když mi pomůže získat sponzory, klidně s ním budu kamarád. V tu chvíli do salonku vejde Aragen. Vážně jí to sluší. Vlasy má svázané červenou šňůrkou, která na pohled připomíná drát, do vysokého uhlazeného culíku. Oči má pestrobarevně nalíčené tak, že v obličeji naprosto vynikají. V koutku očí jsou stíny červené, na víčku zelené a úplně nejdál od nosu, tedy na konci oka, modré. Vše je rozmazané a tvoří jakýsi kouřový efekt. Rty má rovněž jako já, černé. Jen o pár odstínů světlejší. Vrchní díl oblečení má pokrytý červenými, modrými a zelenými dráty, které se stáčejí až dolů, kde tvoří objemnou vlečku. Kalhoty jsou zelené, pokryté zvláštními písmeny a kódy, možná mají značit počítačové kódy. Boty splývají s nohavicemi kalhot. Tiše se od ní odvrátím a čekám na další pokyny Scarlett. Ta se culí od ucha k uchu, ne přímo září nadšením, je jasné, že je se svou prací nadmíru spokojená. Mě to přijde trochu přehnané, až kýčovité, ale takové je ostatně všechno v Kapitolu. Scarlett přejde k Aragen a opatrně ji obejme aby neporušila kostým.
,, Sluší ti to děvče. Drž se," zašeptá k ní.
,, Děkuji za, všechno Scarlett,"pousměje se Aragen a objetí jí opětuje. Pak vizážistka přejde ke mě a zopakuje stejný postup.
,, Taky děkuji,"reknu nakonec, ale na tváři se mi konečně objeví úsměv.
,, Tak zlatíčka, jste hotovi. Odvedu vás k vozu," zakončí naše rozloučení ta, která ho začala a vydá se ke dveřím. Ani nečeká, zda ji následujeme.

Daisy Watson - 10. Kraj

Stojím vedle Teda v našem vozu. Koně klidně stojí, asi už si zvykli. Za chvíli vše vypukne a já nervozitou málem skáču až ke stropu. Na sobě mám krátké šaty z kožešiny, tu a tam roztržené, nedokonalé, pokryté chlupy. Na hlavě mi vizážisté vyčarovali složitý drdol, který je na místech rozcuchaný. Ted má na sobě kovbojské oblečení, košili tu a tam rozeplou, rozhodně nevypadá tak směšně jako já. Připadám si spíš jak z pravěku než z desátého kraje. Někdo dá našim koním tichý povel a vůz se plynule rozjede. Cesta je z pečlivě uváleného šťerku a jen tu a tam to s námi drcne. Nasadím úsměv a doufám, že alespoň jedna dobrá duše nás bude sponzorovat. Nebo alespoň mě. Jakmile vyjedeme z přítmí tunelu, neklidně se ošiju. Dav huláká a někteří si na nás ukazují. Nemám ráda společnost a chci z tohohle místa co nejdříve vypadnout. Devět vozů před námi si to vesele mašíruje k obrovskému kolu na konci. Tam se všichni máme seskupit a Sana nás ještě jednou představí lidem a sponzorům, než zmizíme v aréně. Zatnu zuby a snažím se i nadále usmívat, nejradši bych však zůstala o samotě na pokoji. Upřu pozornost na ostatní vozy se splátci a prohlížím si jejich kostými. Před námi má dívka z devátého kraje dlouhé žluté šaty. Když se zadívám pozorněji, poznám v materiálu ze kterého je oblečení tvořeno, obilí. Dobrý nápad. Splátci za námi jsou navlečeni do veselých kostýmků s motivy ovoce. Dvanáctý kraj mě celkem překvapí. Oba na sobě mají rozevláté černé cáry, které se jim různé překrývají na těle a efektivně vlají za nimi. Dívka má vlasy nabarvené uhlem, na co nejčernější odstín. Oba mají složitý propracovaný černý make-up a celou pokožku, která jim tu a tam z látky vykukuje, našedlou. Vypadají téměř jako sama smrt, ale jsou neskutečně přitažliví. Tohle jim získá spoustu sponzorů. Splátci z prvního kraje také nevypadají k zahození. Celí se třpití ve svitu reflektorů. Jejich zlaté šaty vydávají odlesky široko daleko. Na rukou, nohou a obličeji mají nalepené kousky zlata, které jakoby se odlupovaly.

Naštěstí to netrvá zas tak dlouho a už náš vůz staví. Brzy to skončí uklidňuji se. Opatrně zdvihu hlavu abych si dodala trochu odvahy. Sana se usměje a přejde k prvnímu kraji.
,, Tara Murphy a Jasper Redwood! "
Vyhlásí je aby všichni znali jejich jména. Oba se trochu usmějí a kývnou na publikum.
,, Nessie Wällová a Benjamin Deereng. Splátci za druhý kraj!"
,, Aragen Elven a Alden Rewe. Třetí kraj. Clarrity Bells a Sindri Gichnwut. Čtvrtý kraj. Joanne Darwin a Jaxxon Fry. Pátý kraj. Retrin Snow a Jack Brown. Šestý. Yushuri Jeshitu a Ben Drowned. Sedmý. Keri Apple a Calvin Holland. Osmý. Rafaela Alde s Alexem Falconem z devátého kraje. Pak z desátého, Daisy Watson a Ted Deacon. Z jedenáctého Evelin Hardfield a Jonas Starlight. Angelina Valentine a Killian Mefisto z dvanáctého. A, z posledního kraje konečně Devin Southwood a Alex Lee,"vydechne Sana mírně vyčerpaně.
,, Toto je všech šestadvacet splátců pro stotřicáte první Hladové hry. Nechť vás provází štěstěna," s těmito slovy, které celému ceremoniálu dodají ještě větší oficiálnost, odejde. Je to tady. Zítra touto dobou už mohu být dávno mrtvá.

V příští kapitole už se umírá 🙂, rozhodla jsem se, že nezabiju jen jednoho, ale více lidí, jako u obyčejných Hunger games. Předem se omlouvám těm, co přijdou o postavu. Ptáte se proč nezabiju jen jednoho nebo dva? Protože to nenatáhnu na takový počet kapitol. A jinak těšíte se? Bojíte se? 🙂