Kruťas/Medojed/3.kraj/zabiják

Ve třetím kraji
Bylo studené zimní odpoledne a Medojed Kruťas se chystal na náměstí. Konečně nastal den, na který tak dlouho čekal. Den, kdy se bude moci přihlásit do hladových her a celé je vyhrát. Den, který bude začátkem toho, jak se celý jeho život změní. Hladové hry ho fascinovali už od dětství. Někomu jinému by to přišlo kruté, ale jemu ne. Kruťas šel a rozhlížel se po okolí. Krajina byla pokrytá bílou peřinou a z nebe se na zem snášeli sněhové vločky.

Mladý Medojed došel na náměstí. Už tam bylo několik zvířat. Došel k mladým samcům, kteří se klepali strachy. Jednoho z nich poznal. Byl to Růžek. Znal ho o d vidění. Vysoký antilopí samec stál na vratkých nožkách a klepal se, jako osyka. Kruťas za ním došel a kývnul na pozdrav.

Růžek se na něj otočil a taky kývnul. „Ty se nebojíš?" zeptala se udiveně. Kruťas jen zavrtěl hlavou. Nemohl se bát. Neměl čeho. Přece ví, že tam půjde dobrovolně a ví, co dělá. Byl silný, rychlý, hbitý a ještě se mu nikdy nestalo, že by v jakémkoliv souboji nevyhrál. Zuby i drápy měl ostré a nebál se je použít. Podílval se Růžkovi do očí. „Já se nebojím, ale jestli tě to uklidní, ty se nemusíš bát taky." Růžek se na něj překvapeně podíval, ale v jeho očích se zároveň s údivem objevila i úleva. Ke Kruťasovi přišel další Medojed. „Budu ti fandit," řekl uznale. Kruťas kývl, že děkuje a užíval si chválu a uznání, po které tak dlouho toužil. Skoro začínal být hodný, ale pak si uvědomil, že aby vyhrál bude muset být krutý
Hodně krutý...

Blizzard/bílý tygr/3. Kraj/zabiják

Náměstí třetího kraje
Blizzard stála mezi mladými samicemi na náměstí ve třetím kraji. Celá se třásla vzrušením. Na hladové hry se těšila a byla zvědavá, koho vyberou. Nebála se toho, že jí vyberou. Ta možnost byla nízká.

Trvalo dlouho, než se na pódium konečně vyškrábala starostka 3. kraje. Mohutná lvice došla doprostřed pódia, kde byli mikrofony. Blizzard poskočilo srdce vzrušením. Už brzy se dozví, koho vyberou a už brzy to bude moct vidět v televizi. „Výtejte u dalšího ročníku Hladových her!" vykřikla nadšeně. Z publika se ozvalo spoustu znuděných nebo znechucených zamumlání, ale také několik nadšených vykřiknutí. Blizzard se srdce ještě více rozbušilo.

„První příjdou na řadu samice!" řekla starostka a došla ke stroji s lístečky. Najednou měla Blizzard pocit, že jí vyskočí srdce z hrudníku nedočkavostí. Starostka zatáhla za páčku a ve stroji začali lístečky zběsile poletovat do kolečka. Blizzard trochu znervózněla. Co když vážně vyberou jí? Jeden z lístečků vypadl ven. Starostka k němu došla a přečetla text na něm. „Blizzard!"vykřikla do mikrofonu a její hluboký hlas se rozezněl po celém náměstí. Mladé tygřici se v očích objevil strach. Věděla, že bude muset jít do Hladových her. A věděla, že se nejspíše nevrátí.

Blizzard došla na pódium a Rozhlédla se po náměstí. Chtěla si ho pořádně prohlédnout, než jí odvezou do kapitálu. Už ani moc nevnímala stroj z lístečků, který se roztočil. „Růžek!" Blizzard sebou trhla. „Ta vychrtlá antilopa?" ušklíbla se. Když ale viděla, kdo se přihlásil, jako dobrovolník ztratila všechny naděje. Nevrátí se. To věděla jistě...

Tak jsem tu z první kapitolou. Jinak se neboj Johanko! Ona Blizzard ještě příjde k rozumu... Jinak jak jsem jí vystihla?

Zatím ahoj! ❤️