Leaf/aligátor/10.kraj/zabiják

Řeka
Leaf sebou trhla, když uslyšela už druhý výstřel po sobě. Mírně se pousmála. To znamená, že hráčů je už jenom 8. Její výhra je stále blíž a blíž. Už úplně před očima viděla svojí rodinu, která jí vítá s nadšením. Už úplně slyšela, jak ostatní zvířata jí chválí, uctívají a provolávají její jméno. Už cítila pocit slávy, který byl na dosah a ona věděla, že si svůj vlastní život a slávu vybojuje. A udělá pro to cokoliv. A až přijde domů, stane se z ní zase ta milá a nápomocná Aligátorka. Všechno bude, jako dřív.

Očima si prohlížela svůj úkryt, ve kterém už dlouhou dobu ležela. Svaly měla stuhlé, jelikož se velkou většinu dne ani nehla z místa a jen se tak povalovala ve své skrýši. Vyšla k řece. Asi by bylo moudré si trochu protáhnout svaly, aby byla připravená na velké finále hunger games. Zároveň věděla, že brzy bude tma a to je čas, kdy se z megafonů ozývají hlasy, které oznamují, jaký z hráčů tento den přišel o život a když vyleze ven na čerstvý vzduch, tak by to bylo lépe slyšet.

Celkem jí zajímalo, kolik hráčů zbylo a kolik jich dneska zemřelo a jelikož to ani nepočítala a většinu dne prospala, tak to nevěděla. Pomalu se zvedla a unaveně protáhla. Zavětřila, aby zjistila, jestli v okolí nečíhá nebezpečí. Věděla, že by většinu hráčů zvládla bez větších problémů, ale nechtěla riskovat, že by jí někdo zranil. To by se mohla s výhrou rovnou rozloučit. Když nic, co by jí mohlo zranit nebo dokonce zabít necítila, vydala se pomalými kroky ven.

Své přední nohy zanořila do ledové vody a nozdry na konci její dlouhé tlamy nasály venkovní studený vzduch. Pomalu lezla do vody, dokuď se neocitl venku i celý její dlouhý svalnatý ocas, kterým by dokázala uštědřit pořádnou ránu. Slunce už zapadlo za kopce a na tmavnoucí obloze se zatřpytily první hvězdy. Začala se trochu vlnit a voda kolem ní žbluňkala. Milovala ten příjemný zvuk tekoucí vody a ten pocit, když je celé její tělo nadnášené. Cítila se, jakoby se vznášela. Jakoby její štíhlé tělo levitovalo a ona se mohla pohybovat do všech směrů. Ten pocit byl zvláštní a uklidňující.

Po chvíli se vrátila ke svému doupěti. Nebe v tu dobu už bylo celé černé a poseté hvězdama, které vypadaly, jakoby společně s bílým měsícem dávaly pozor na zvířata a okolní krajinu. Vzduch byl čím dál studenější a Leaf, jakožto studenokrevný živočich už sice neměla stuhlé svaly, za to byla ale pěkně zmrzlá, což jí dost zpomalovalo. Lehký vánek houpal korunama stromů a kromě tekoucí řeky a listů narážejících do sebe nebylo slyšet nic. Všichni kromě Leaf už nejspíše tvrdě spali.

Zrovna se chystala zalést dovnitř, když uslyšela v megafonu hlas. Zastavila se a poslouchala. Málem by zapomněla, že chtěla ještě slyšet, kdo všechno dneska zemřel, aby věděla, na čem je. Dozvěděla se, že dneska zemřeli jenom dva hráči a to krátce po sobě. Linda... Myslela si, že umřela ona. Vlastně jí celkem podcenila. Splátkyně čtvrtého kraje nebyla nijak extra silná. Sice to byla lvice, to jo, ale byla dost nezkušená a bojovala, jako průměrný hráč. Tak to alespoň Leaf připadalo, když jí ve výcvikové hale pozorovala. Nelezlo jí do hlavy, jak mohla zabít Kruťase, medojeda, kterého se bála velká část splátců.

Na tváři se jí objevil úsměv, když zaslechla jméno svého úhlavního nepřítele, krokodýla Aarona. Někdo ho vyřídil za ní. Teď už jenom, aby někdo zabil slonici Blood, která by dokázala aligátora rozmáčknout jedním šlápnutím nebo ho ptopíchnout svými kly a mezi hráči nebude mít konkurenci. Pak už by měla být jasný vítěz. Když všechno doposlouchala, zalezla zpátky pod břeh, kde bylo o něco vetší teplo, než venku. Stočila se do klubíčka a zavřela oči. A pak kolíbaná řekou, tekoucí kousek od ní spokojeně usnula.

Půlnoc/vlk/8.kraj/zabiják

Les
Půlnoc už bolely tlapky, jak pořád chodila. Slunce už pomalu zapadalo a ona se od jeho východu nezastavila. Věděla, že kdyby jí nyní někdo našel, byla by dost zranitelná, jelikož jí bolelo celé tělo a svaly měla stuhlé. Oči se jí pomalu zavíraly únavou, ale ona se i tak nezstavovala a kulhavými kroky šla dál. Potřebovala se napít a vyspat, ale to nyní nemohla. Jednak už dlouhou dobu nenarazila na žádnou vodu, jednak ještě nenašla žádný bezpečný úkryt.

Její temný kožich zanikal v černočerné tmě, zatímco pomalu kličkovala mezi stromy a rozhlížela se kolem sebe, jestli neuvidí nějaký ten úkryt. Obloha stále tmavla a přibívalo na ní hvězd zářících, jak ty nejcennější zlaté mince. To jí zrovna hledání moc neusnadňovalo. Měla pocit, jakoby se motala v kruhu. Studený vánek jí čechral kožich a ona se začínala třást zimou. Jestli si nenajde úkryt, tak jí buď někdo zabije nebo v lepším případě promrzne na kost.

Nasála vzduch do nozder v naději, že ucítí alespoň vodu. Rozzářily se jí oči, když ucítila pach toho průhledného pokladu. Kulhavými kroky se pohybovala vpřed. Neustále se rozhlížela kolem sebe, jestli nezahlédne nějaký úkryt. Pomalu ale začala strácet naději. Možná bude zase muset přespat na zemi, což bylo dost riskantní, jelikož by byla zcela nechráněná a kdokoliv by jí mohl zabít ve spánku.

Došla k řece a přičuchla si, aby se ujistila, že není otrávená. Když zjistila, že není, sklonila svůj čenich k hladině a růžovým jazykem si nabrala pár kapek vody do tlamy. Spokojeně vnímala, jak jí studená voda klouže do krku, jakoby to byl ten nejlepší zážitek, který se jí mohl stát. Pořádně se napila a odstoupila od vody. Měla v plánu ještě chvíli hledat ten úkryt a pokud by to nevyšlo, prostě přespí na zemi.

Odstoupila pár kroky od řeky a vydala se na cestu. Stuhla, když uslyšela zapraskání, jakoby někdo šlápl na větvičku. Zvedla hlavu a nastražila uši. Bystře se rozhlížela po okolí. Párkrát se otočila na místě, aby zahlédla, kdo ten zvuk udělal. Věděla, že by nejspíš teďka nikoho nepřeprala, ale mohla se o to alespoň pokusit. Snažila se zachytit, odkud ten zvuk vychází.

Rozhlédla se, aby zjistila, z jakého jde směru. Z ničeho nic se opět ozvalo zapraskání, které bylo o dost hlasitější. Pak už jen cítila, jak se propadá do země. Až příliš pozdě si uvědomila, že zvuk, který slyšela se jí ozýval pod nohama. Má zemřít? Pomyslela si. Ať příjde! Zavřela oči už předem připravená na smrt.

Doufala, že vyhraje, ale její tělo se teď propadalo někam a jestli dopadne tvrdě na zem, zemře. A její mrtvola celá špinavá od hlíny by tam shnila nebo by jí sežrali brouci. Při té představě se odřásla. Po tom, co se pod ní propadla zem, neudržela rovnováhu a spadla na bok, po kterém se klouzala dolů, jako po skluzavce. Celá její dobře upravená srst se celá ušpinila od hlíny, ale to byla nyní její poslední starost.

Po chvíli zádama narazila do nějaké stěny, což jí zastavilo a hrudník jí zasypala hromádka hlíny. Chtěla zakňučet, ale zatnula zuby. Nebude přece kňučet, kvůli pár škrábancům. Měla by být ráda, že žije. Nemotorně ze sebe sesypala hnědou hlínu, která pokrývala její kožich a postavila se. Trochu jí bolela noha, ale to by mělo brzy přejít.

Rozhlédla se po jeskyni, kam spadla. Byla celkem hluboká, ale vyškrábat ven by se měla zvládnout. To znamenalo, že tato jeskyně by pro ní mohla být ideálním úkrytem. Byla hnedka u vody a navíc by jí jen tak někdo nenašel, tudíž byla v bezpečí a napít se mohla pár metrů od sebe. Spokojeně se usmála. Konečně! Našla si vhodný úkryt a už nebude muset celé dny bloudit po celém Kapitálu hladová, žíznová a úplně vyčerpaná.

- 1255 slov

24. Kruťas/Medojed kapský/3.kraj/zabiják
23. Blizzard/bílý tygr/3.kraj/zabiják
22. Rollo/vlk hřivnatý/9.kraj/zabiják
21. Alice/puma/1.kraj/spojenec + zabiják
20. Sóren/sokol/2.kraj/spojenec + zabiják
19. Falco/vlk/12.kraj/přeživší
18. Akira/margay/7.kraj/zabiják
17. Umlilo/sokol/6.kraj/spojenec
16. Lia/vlk/9.kraj/spojenec
15. Fear/manul/7.kraj/přeživší
14. Sandra/Leopardice/11.kraj/spojenec
13. Lumela/polovlk/6.kraj/přeživší
14. Arik/Puma černá/1.kraj/zabiják
12. Dusk/Černý panter/8.kraj/spojenec
11. Linda/lvice/4.kraj/přeživší + zabiják
10. Aaron/krokodýl/4.kraj/přeživší + zabiják