Leaf/aligátor/10.kraj/zabiják

Řeka
Leaf si spokojně ležela ve svém doupěti pod břehem řeky. Kapky vody protékaly kolem ní pořád dokolečka celým kapitálem a při tom šuměli, jakoby aligátorku kousek od sebe zdravili. Tento zvuk jí kolébal ke spánku. Milovala ho. Byl pro ní, jako hudba, kterou mohla poslouchat celý den. Vlastně i déle. Byl pro ní, jako příjemné tóny, které mohla klidně poslouchat celý svůj život. Nevnímala nic jiného. Žádné okolní pachy ani zvuky. Jen klidnou vodu.

Oči měla zavřené a takhle spokojeně odpočívala. Nebylo to pro ní zrovna výhodné, když se momentálně nacházela v Hunger games. Mohl jí kdokoliv napadnout a propíchnout její šupinatou kůži nožem, sekerou nebo čímkoliv jiným. Ona však nevěřila, že jí někdo najde. Její úkryt byl pod břehem, takže by někdo musel jít vodou, aby jí našel. To bylo vyloučené. Nikdo kromě ní neměl důvod lézt do vody. Každý se pohyboval lépe na souši. A to byla její výhoda.

Sice byla zabiják, ale to nebyl důvod si chvíli nezahrát na přeživšího. Nemohla se pořád jenom toulat a hledat jiné hráče. Nebylo od věci si trochu odpočinout a nabrat síly. Kdyby si neodpočinula a pak nějakého našla, neměla by ani sílu ho zabít, takže by to hledání bylo k ničemu. Ze zamyšlení jí vytrhl výstřel oznamující něčí smrt. Trochu se pousmála. Další oběť! Její šance na výhru se stále zvýšila.

Jak jí hlasitý zvuk vytrhl ze zamyšlení, ucítila pach, který před tím nevnímala, pach kouře. Oheň už byl blýzko, to jí ale netrápilo. K ní by se nedostal, dokonce by jí chránil a zabil by pár hráčů, takže by se ani nemusela namáhat s jejich vražděním. A nebyl by tady věčně. Jednou by ho uhasil déšť a ona by mohla vylést ven. Věděla, že ostatním plameny museli nahánět hrůzu, ale ona za to, že tam byly, byla jedině ráda.

Doufala, že v plamenech zemře Blood, jediný splátce větší a možná i silnější, než ona. Její ostré, velké kly by bez problémů probodly její krokodílí kůži. A ona by s tím nemohla dělat nic. Jedině se bezmocně ohánět svými silnými čelistmi s ostrými zuby, které by jí v tomhle případě nepomohli. I kdyby jí pokousala, stejně by zemřela. Byla by k ničemu jakákoliv sebeobrana.

Oheň se začal šířit i nad její doupě. Slyšela, jak pod plameny praskají větvičky. Do její jeskyně se dotalo trochu dýmu, avšak oheň zůstal nad ní. Všechno šlo podle plánu. Tedy skoro všechno. Pach kouře byl dost nepříjemný na klidné leženíčko v doupěti. Nebála se, že by jí nepříjemný zápach udusil, stále mohla vylézt do vody, kdyby měla nedostatek kyslíku. Tam by na ní též plameny nomohly, musela by si ale najít jiný úkryt někde, kam by se oheň nedostal.

Jak tak se zavřenýma očima přemýšlela o případném plánu B, uslyšela šplouchání vody, jakoby někdo kráčel říčkou. Roztáhla víčka od sebe a koukla se ven z doupěte. Srdce se jí rozbušilo, div jí nevyskočilo z hrudi. Poprvé dostala strach. Bála se, že to byl někdo, kdo by jí zabil nebo při nejmenším vážně zranil, že už se za svojí rodinou nikdy nevrátí, že zemře v doupěti, které ji mělo ochránit.

Najednou se ten hráč zastavil. Poznala to podle toho, že to šplouchání vody zkončilo. Slyšela, jak ten někdo větří. Mohl jí vůbec ucítit skrze ten silný pach dýmu? Zvuk se ozval znovu, ale tentokrát mířil k jejímu doupěti. Buď jí necítil a šel se jen skrýt nebo se mu to podařilo a přez silný pach dýmu a šel jí zabít. V obou případech pro ní byl hrozbou.

Zvedla se a napjala svaly k útoku. Bylo jasné, že jeden z nich zemře. A ona se rozhodně nechtěla připojit k obrovské řadě hráčů, kteří tady přišli o život. Rozhodla se bojovat až do úplného konce. Čekala, až se v jejím dýmem naplněném doupěti objeví jeden ze splátců. Zahlédla oči, které svítily, jako kočičí, ale zatím neviděla zbytek těla. Jen zahlédla záblesk oranžového plamene, který se odrážel na něčem železném a ostrém.

Zamžourala více do šedého kouře a zahlédla siluetu statného tygra, který se přibližoval k ní. Ani se nezarazil, když jí zahlédl, což znamenalo, že jí cítil a měl v plánu jí zabít. Po chvíli uviděla i větší detaily a zjistila, že svírá v tlamě mačetu, jejíž ostří měřidlo snad 15 cm. Nakračoval tichoučce, jakoby se ani nedotýkal země. Byl trochu vyhublý, ale stále se mu pod pruhovanou, trochu otrhanou srstí rýsovaly svaly.

Věděla, že to bude silný soupeř. Ale byla si jistá, že ho zvládne porazit. Vyčkávala. Svaly měla napnuté k útoku a zatím jen přemýšlela, jak nejlépe zaútočit, aby se nestala další obětí hunger games. „kohopach to tady máme? Zabijáka, který hatím nehabil ani mouchu? Zabijáka, který che bojí?" zahuhlal výsměšně. V Leaf se začala vařit krev. Ona hledala někoho, koho by mohla zabít, ale nenašla. A tahle Micka se jí bude vysmívat?

Bez přemýšlení se na něj vrhla s plánem ho chytit za nohu, ponořit do řeky a utopit. On ale hbitě uskočil na stranu, jakoby byl lehký, jako pírko. Leaf se ale mrštně otočila a chňapla po něm. Měla šílený vztek. Její čelisti se sevřeli kolem něčeho, co připomínalo hadí tělo, až na to, že namísto šupin bylo pokryté srstí. Její zuby se zabořily do kůže a svalů a na jazyku ucítila chuť krve, která z rány pomalu vytékala.

Tygr se zoufale snažil vyvlíknout ze sevření, což se mu nedařilo. Aligátorka ho držela dost pevně. Zabiju ho pomalou smrtí, pomyslela si a silně trhla hlavou. Rána na tygrově ocasu se zvětšila. Dráp zavrčel a stále se marně snažil ze sevřetí dostat. Vykopl zadní nohou a vytvořil jí na šupinatém čumáku hlubokou jizvu. Z hrdla jí vyšlo něco, jako bolestné zakňučení, čehož následně litoval, protože jí tygr vyklouzl.

Dráp naštvaně zavrčel, odrazil se a předníma nohama dopadl na její tělo. Aligátorka se ho pokusila švihnout svým svalnatým ocasem, což se jí nepodařilo, protože stál tygr zadníma nohama u její ho boku a předníma na jejích zádech a ona nebyla dostatečně ohebná, aby to zvládla. Najednou ucítila na svém hřbetě celou jeho váhu.

Sice byl o něco hubenější, než na začátku hladových her, ale stále byl dost těžký. Přimáčkl jí k zemi a ona se zmohla jen na bezmocné máchání nohama. Najednou se cítila tak slabě. Nemohla dělat vůbec nic. Jen doufat v zázrak, který se nestane. Ucítila, jak se jí dýka zabodla do hrudníku a probodla srdce. Bolelo to, ale trvalo to jen chvíli. Bolest brzy zmizela a byl slyšet výstřel, který oznamoval její smrt.

Allyssia/lední medvěd/5.kraj/spojenec

Hory
Allyssia z vrcholu hor pozorovala dění pod sebou. Lesem i džunglí se rychle šířily plameny, které se zvětšovaly a zvětšovaly a jako velké obludy žraly všechno, co jim přišlo do cesty. Medvědice si uměla představit, jakou reakci vyvolal požár u ostatních hráčů. Jak všichni vybíhají z úkrytú, jako bezmocný hmyz a zoufale se snaží před ohněm utéct.

Bylo jí jich líto, ale musela myslet hlavně na svůj život a věděla, že oheň je její nadějí, obzvláště, když se k ní plameny nemůžou dostat. Ale ostatním hráčům hrozila smrt. Nechtěla zemřít, ale zároveň nechtěla, aby kdokoliv jiný zažíval takové bolesti, peklo a mučení, jako zažije v plamenech. Ona si moc dobře uvědomovala, že jí plameny pomůžou k vítězství. Ale jak se z toho měla radovat, když věděla, že to způsobí tolika hráčům bolesti a utrpení?

Navíc jí došlo, že spousta hráčů půjde do hor, kde se budou chtít ukrýt. To by mohla být pro ní hrozba. Věděla, že by dokázala kohokoliv porazit, když zjistila, že Leaf a Blood, její největší soupeřky zemřely. Ale mohl by jí někdo vážně zranit. A to by pomohlo jiným hráčům jí zabít. Musela být opatrná a dávat na sebe pozor. Jedině tak může vyhrát. Sice nechtěla, aby tolik zvířat zemřelo, ale stále měla put sebezáchovy, který jí nutil snažit se až do konce.

- 1300 slov

24. Kruťas/Medojed kapský/3.kraj/zabiják
23. Blizzard/bílý tygr/3.kraj/zabiják
22. Rollo/vlk hřivnatý/9.kraj/zabiják
21. Alice/puma/1.kraj/spojenec + zabiják
20. Sóren/sokol/2.kraj/spojenec + zabiják
19. Falco/vlk/12.kraj/přeživší
18. Akira/margay/7.kraj/zabiják
17. Umlilo/sokol/6.kraj/spojenec
16. Lia/vlk/9.kraj/spojenec
15. Fear/manul/7.kraj/přeživší
14. Sandra/Leopardice/11.kraj/spojenec
13. Lumela/polovlk/6.kraj/přeživší
14. Arik/Puma černá/1.kraj/zabiják
12. Dusk/Černý panter/8.kraj/spojenec
11. Linda/lvice/4.kraj/přeživší + zabiják
10. Aaron/krokodýl/4.kraj/přeživší + zabiják
9. Blood/slonice/2.kraj/zabiják
8. Leaf/aligátor/10.kraj/zabiják