Když se ráno Draco probudil, měl dojem, že je v nějakém zlém snu, že není možné, aby to, co se včera stalo, byla pravda. Vstal a vyhledal Harryho. Ten se na něj smutně pousmál, ale neprohodil s ním ani slovo. Do jídelny ho doprovázela Hermiona. Z toho, jak se na Draca dívala, bylo zřejmé, že je se situací již obeznámena. Sjížděla ho kritickým pohledem, v němž viděl stopu nepřátelství. Připadalo mu to nespravedlivé, on nic neudělal, potřebuje jejich podporu, a všichni na něj zahlížejí jako na vyvrhele.

„Hermi, já si Pansy nevezmu, nedívej se na mě, jako bys mě chtěla probodnout pohledem," sykl, když se mu podařilo se k ní na okamžik přiblížit.

„Jen aby, Draco. Nebude to tak lehké, jak to vypadá," řekla zadumaně. Pak už se Dracovi nepodařilo dostat se blíž ani k ní, ani k Harrymu. Táhl se sklesle zpět do své ložnice, když pocítil pevné objetí. Na kratičký okamžik zadoufal, že by to mohl být Harry, ale muž, který ho tak pevně sevřel, byl vyšší a silnější. Severus.

„Nevzdávej se, prosím. Je mi líto, že ti nikdo není oporou, ale já jsem na tvojí straně a důvěřuju ti."

Tohle bylo přesně to, co Draco potřeboval. S novou energií vlitou do žil byl připraven setkat se s Parkinsonovými.

Překvapilo ho, jak zdrchaně lord Parkinson vypadá. Bylo vidět, že ho trápí starosti, pravděpodobně opravdu potřeboval spojence a posílení vlivu. Kdyby nebylo Harryho, Draco by se obětoval, takhle to nepřicházelo v úvahu. Zdvořile se se známými přivítal a čekal na vhodnou příležitost, kdy jim otevřeně sdělí své stanovisko. Ke svému úžasu se celý den nemohl dostat ke slovu. Byl už velmi vzteklý a dalo mu neuvěřitelnou práci se ovládat. Kdykoliv chtěl něco říct, někdo z přítomných mu skočil do řeči. Harry s Hermionou byli dávno pryč, úzkou společnost teď tvořili jen Draco, Lucius, lord Parkinson a Pansy. Draco měl pocit, jako by se mu kolem krku stahovala smyčka.

Konečně se mu podařilo vzít si slovo, tedy spíš všechny překřičet.

„To, co tady připravujete, je nehoráznost. Já jsem vám nedal souhlas k té svatbě a ani ho nedám," řekl nahlas a jasně. Nedalo se předstírat, že nic neřekl.

„Obávám se, že smlouvu nemůžete jen tak zrušit, pane Malfoyi," řekl lord Parkinson pohrdavě. „Pokud to uděláte, zahájím okamžitě útok na vaše panství. Opravdu si to chcete vzít na svědomí?"

Dracovi se zatmělo před očima. Nebyl schopný říct vůbec nic dalšího. Musel se rychle vzdálit, protože jinak by snad omdlel.

„Svatba bude zítra ráno," bylo poslední, co zaslechl. To snad není možné, to opravdu nikdo nebere vážně, co jim právě sdělil?

---

Ten večer se chtěl jen na okamžik setkat s Harrym. Jen na malou chvilku, aby viděl, že je jeho přítel v pořádku, a aby ho ujistil, že své rozhodnutí nezmění. Harry ho ale odmítl jen vpustit do své ložnice. Dracovi to drásalo srdce.

„Harry, slyšíš mě? Miluju tě a zítra ti to dokážu," zakřičel přes zavřené dveře.

„Taky tě miluju, Draco." Ne, nezdálo se mu to. Harry to vážně řekl.

---

Na to, že se jednalo o svatbu příslušníků dvou nejvýznamnějších rodů, bylo všechno připraveno ve velkém spěchu a na hostinu nebyli pozváni skoro žádní hosté, vše bylo velmi komorní. Draco za to byl rád, aspoň nebude ostuda tak velká. I tak byl pořádně nervózní z toho, co se chystal udělat. Jinou možnost, která by byla v souladu s jeho přesvědčením, však neměl.

Severus za ním večer zašel a přinesl mu lektvar na uklidnění. Poradil mu, aby následujícího dne byl velmi opatrný s pitím, musí si zachovat ostražitost. Důvěřoval mu. Mladý Malfoy je pevný v charakteru a nenechá se zviklat.

Draco byl poněkud vyvedený z míry, že v kapli, kde se měl obřad konat, uviděl všechny své přátele včetně Harryho. To opravdu chtějí Harryho vystavovat takové míře utrpení? Oddanýma očima na něj pohlédl, jako by mu chtěl říct: „Neboj se, všechno dobře dopadne."

Draco byl odhodlaný vytrvat až do konce. Mysl měl naprosto jasnou, vypil jen lahvičku lektvaru Felix Felicis od Brumbála. Jak to mohli nechat dojít tak daleko? Teď měl být sezdán s dívkou, kterou skoro neznal a která o něj nejevila zvláštní zájem, jen byla poslušnější svých rodičů. Pansy se na něj ani nepodívala, skrývala svou docela pohlednou tvář pod závojem. Jak se jí mohlo chtít předstoupit k oltáři s někým, kdo včera dal tak jasně najevo svůj názor?

Draco se nacházel v jakémsi bezčasí, nevnímal pořádně, co se kolem něj děje, byl jen maximálně koncentrovaný na svůj úkol. Uvědomil si, že kněz už začal s pronášením svatebního slibu.

„Chcete si slíbit úctu, lásku a věrnost. Ptám se vás před církví a před bohem, zavazujete se k tomu na celý život?"

„Ne," řekl Draco. Jeho hlas byl tak stísněný, že skoro nebyl slyšet. Všichni přítomní považovali Dracovu výpověď za souhlas. Bohužel i nešťastný Harry, kterému se v tom jednom okamžiku rozpadlo srdce na tisíc kousků a on vyběhl z kaple a utíkal dál a dál, pryč z toho inferna, tak daleko, kde už ho nikdo nenajde...

Kněz pokračoval: „Potvrďte toto své rozhodnutí slibem..."

„Ne," vykřikl Draco. „Byl jsem k tomu sňatku násilně přinucen, a proto nemůže být uzavřen."

„Pak ovšem opravdu nelze tento sňatek uzavřít, to je proti církevnímu i světskému právu," řekl kněz.

Draco se uklonil a rychle opustil kapli. Dokázal to, vzepřel se. Potřeboval najít Harryho, jedinou lásku svého života.

Draco, jsi moc statečný, díky :-)