Godrikův Důl 

Jednoho krásného podzimního dne na přelomu 19. a 20.století

,,Bratře!" 

,,Ani ve snu by mě nenapadlo, že tě tu znovu potkám," zahlaholil blonďatý mladík, když naproti němu přes cestu přecházel jeho dobrý přítel. Ten udiveně vzhlédl.

,,Gellerte, kde ty jsi se tu vzal?"

,,Na to bych se měl spíše ptát já tebe Albí? Myslel jsem, že máš v úmyslu cestovat."

,,To jsem taky chtěl ale ..." mladý Brumbál se smutně usmál

,,Starosti s bratrem?" dovtípil se Gellert. Pak však pokračoval na veselejší notě.

,,Máš chvíli? Musím ti něco důležitého říct, když už jsme se tu tak potkali."

***

,,Tohle je šílené! Nemůžeš po mně něco také chtít!" křičel rozčileně Brumbál, zatímco stáli v místnosti plné rozbitého nábytku a hromad popsaných pergamenů, jež se válely všude kolem. U stolu stál Gellert a se zjevným nadšením svému příteli vykládal jeden ze svých nejnovějších nápadů.

,,Snad se z tebe nestal zbabělec, Albusi," pronesl sarkasticky Gellert, zatímco listoval tenkou knížečkou Magie nejčernější.

,,Víš, co jsou ty viteály vůbec zač?" rozkřičel se Albus po pár minutách ticha.

,,Ovšemže vím...vždyť je to tu napsáno. Jen si představ ...tu nedotknutelnost. Nikdo by nás nemohl ohrozit a mohli bychom se v klidu věnovat vyšším cílům," blaženě se usmíval Gellert, zatímco jeho společník jej pozoroval s narůstajícím děsem v očích.

,,Já ...Gellerte, to přece nemůžeš myslet vážně."

,,Ale samozřejmě, že to myslím vážně. Herpo de Foul totiž..."

,,Ten, co má kartičku v čokoládových žabkách? A co s tím má společného?" skočil mu do řeči Albus.

,,Nu ten stvořil první...a já ...to chci zkusit také," zamnul si potěšeně ruce Gellert.

,,Tak ty někoho zabiješ jen proto, že chceš něco zkusit?!"

,,Už je to merlinžel tak, každý čin něco stojí. Bratře..." Gellert přistoupil blíž k Albímu a vzal jej za ruce, jež se mu neovladatelně třásly.

,,Bude to v pořádku, uvidíš...tak co? Půjdeš do toho se mnou? Pro vyšší dobro?" objal jej. Albus jako by bojoval sám se sebou. Nechtěl svého přítele ztratit, ale zároveň nesouhlasil s jeho plánem na vytvoření viteálu. Bude si muset vybrat. Už jednou pro vždy si bude muset vybrat.

,,Je mi líto ...bratře ...já ...já nemohu. Nesouhlasím s tím. Je to naprosto šílený nápad." Dořeknul Albus sklesle. Najednou si přál být tisíc kilometrů daleko, jen aby se nemusel podívat Gellertovi do očí. Byl však pevně rozhodnutý.

,,Když tě nepřemluvím...tak se asi nedá nic dělat," odsekl Gellert a nechal knihu s pořádným bouchnutím spadnout na desku otlučeného stolu.

,,Slib mi, že na sebe dáš pozor a že ta věc bude něco obyčejného," vyřkl Albus poslední slova se staženým hrdlem, když naposledy pohlédl na svého druha, než vyšel ven z místnosti.

,,Samozřejmě," ujistil jej mladík oslnivým neupřímným úsměvem.

,,Bude to tak neobyčejně obyčejná věc, až ti z toho budou stát vlasy na hlavě bratře. Zatímco ty utíkáš se staženým ocasem, já vytvořím veliké dílo," promluvil nahlas teď už k prázdné místnosti Gellert a vytáhl z kapsy medailonek s třpytící se kapkou krve.

,,Děj se dílo Herpovo." 

________________________________________________________________________
Uuu nemůžu uvěřit, že jsem vymyslela takovou sešňupanost 😂 ale tak snad se vám to líbilo a snad se to i dalo pochopit. Jo a k těm kdo viděli Fantastic Beasts a já doufám, že všeci 😉, že je to úžasný paradox, že jsem vymyslela Viteál z toho krevního paktu 😂😂 jo já vím, jsem děsně šiblá, ale myslím, že nejsem jediná kdo dokáže vymýšlet ty nejdivnější FZ teorie. Zvlášť když jim to s třetím dílem tak trvá😂

(Ne prosím, nepočítejte ty všechny že, co jsem tady napsala. Už tak mi z toho krvácejí očíčka)

Andy ❤