Světla mě dovedla do ložnice. Byl to jeden obrovský pokoj a hromadou postelí. Šest z nich bylo odděleno mříží. Ve této části jsem se nacházel spolu s dalšími čistými. Ale za mřížemi byli ostatní vězni. A to jak ženské, tak mužské pohlaví. Všichni byli ve stejném oděvu. Oranžový s černými pruhy. Odporné. Už i ti, co tu byli se mnou, tak byli převlečení. Vybral jsem si tedy postel, schoval se pod deku a začal se převlékat. Hrozně jsem se styděl...

Zrovna když jsem si sundával kalhoty, někdo strhl deku. Vyjekl jsem a snažil se kalhoty si rychle zase nandat. "Ale ale, tady máme nějakého stydlína." Ušklíbla se ta holka, co zabila celé město. Posunul jsem se až ke zdi. Byla fakt děsivá.

"N-Nech mě..." Kníkl jsem potichu a měl chuť se rozbrečet. Šla ke mně. Koukl jsem se na ostatní vězně. Všichni nás pozorovali. A ta holka se furt přibližovala.

"Tak ukaž, pomohu ti." Zle se ušklíbla a začala mi stahovat kalhoty i s boxerkami. Vyjekl jsem a snažil se před ní couvnout, ale neměl jsem kam, byla tam už jen stěna. Ona se jen ušklíbla, když mi kalhoty stáhla až ke kolenům a odhalila tak mé přirození. Zrudl jsem snad až na prdeli. Všichni mě viděli. To je tak nepříjemný!! "Ty jsi tak roztomilý!" Řekla nadrženě a nějakým záhadným způsobem se jí povedlo mými kalhoty mi přivázat nohy k posteli.

"Do-Dost prosím!" Zakňučím. Kouknu do vedlejší místnosti. Několik můžu si začne rozepínat poklopce a vyzívají tu holku, ať pokračuje. Tam nemůžu jít!! Nikdy!!!!

"Chtějí víc Stydlivko, tak jim to dáme..." Ušklíbla se ta holka a roztrhla mi triko, kterým mi přivázala ruce. Vyděšeně jsem na ni koukal. Zlomyslně se ušklíbla a začala si hrát s mými bradavkami. Okamžitě jsem zrudl ještě víc a zkousl si spodní ret. Bylo to příjemné, ale tu radost, abych vzdychl, jsem jim rozhodně udělat nehodlal. No, bohužel moje chlouba si nemohla pomoct a začala pomalu tvrdnout. Ta holka se vítězně usmála. Koukl jsem znovu na lidi kolem. Většina chlapů si ho honila a i některé ženy měli ruku v kalhotech. Koukl jsem na strop a modlil se, ať už radši umřu... Tehdy jsem měl zemřít já... ne ona...

Ta holka mi ho začala pomalu honit. Ještě víc jsem si zkousl ret, fakt jsem jim nehodlal udělat radost. Slyšel jsem vzdychání těch za mřížemi. Bylo to odporné. Zavřel jsem oči a soustředil se na nevzdychání.

Najednou jsem ucítil kousnutí na bradavce. To mě vykolejilo a vyklouzl mi jeden vzdych. V tu chvíli jsem slyšel několik výkřiků v rámci orgasmů. Povětšnou mužské. Jestli je takhle vzrušuju jen při pohledu, jak špatný to bude, až se mě budou moct dotknout?... Blesklo mi hlavou. Znovu jsem ucítil kousnutí, tentokrát na druhé bradavce. Opět jsem to v sobě neudržel. A opět jsem slyšel slastné výkřiky. Cítil jsem, že se už také blížím k vrcholu. Její tempo rapidně zvyšovalo na intenzitě. "Pro-Prosím... Dost..." Zakňučel jsem. Připomínalo mi to dny s otcem...

"Ne Stydlíne..." Zašeptala mi do ucha a pak ho zkousla. S tím jsem se i já udělal a hlasitě u toho vzdychl. Opět následovala vlna slastných výkřiků od lidí za mřížemi.

"Už... prosím..." Žadonil jsem se slzami v očích. Ona totiž stále pokračovala. A začala mě i prsty hladit kolem dírky.

"Ještě ne... ještě nejsou všichni..." Řekla zlomyslně a strčila mi do ní hned dva prsty. Bolestně jsem vykřikl.

"Dost!" Ozval s rázný hlas celou místností. Podíval jsem se na svého zachránce a nemohl uvěřit svým očím...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A máme tu další kapitolku! Tentokrát nepřibyly nové postavy, ale mám pro vás TIPtime. Kdo si myslíte, že řekl "Dost!"?

A) Nějaký z dozorců

B) Někdo z vězňů, které neznáme

C) Shi

D) Takora Daki

E) Ichiro Hatsuki

Pište do komentářů a dozvíte se to v další kapitolce. Zatím se mějte.
Vaše Shell🐚🏳️‍🌈