No, tohle bude takový ship neship, jelikož půjde o Sam a Marka v den, kdy se s ní rozejde.
______________________________________

Tehdy sedmnáctiletá Sam si to s úsměvem vykračovala na domluvené místo, kde se měla setkat se svým přítelem, kterému chtěla oznámit jednu velkou věc, a to že se měl stát otcem.

Sam byla celá nadšená, těšila se až mu poví tu radostnou událost, proto když dorazila na místo setkání a Mark už tam na ni čekal, rozeběhla se a skočila mu do náruče.

,,Uhh, ty ses na mě nějak moc těšila, to jsem ti až tak chyběl?'' Zasmál se Mark a políbil ji, Sam mu polibek oplatila, nechala se postavit na zem a potom se odtáhla.

,,Hele, musím ti něco říct''

,,Já tobě vlastně taky.''

,,Fakt? Tak začni.'' Vybídla ho Sam ale Mark jen zakroutil hlavou.

,,Nene, ty jsi začala jako první, takže máš právo to říct nejdřív ty.'' Řekl,  Sam se nervózně nadechla ale i přesto se mu s úsměvem podívala do očí.

,,Jsem těhotná Marku, budeme mít dítě.''

Řekla a v ten moment Mark celý ztuhl, původně jí chtěl říct o tom co jeho rodina dělá a chtěl s ní utéct pryč, tušil že by je otcovi špioni pronásledovali, ale to by zvládli, jenže s dítětem na krku by to bylo obtížné, nechtěl Sam ani jejich dítě ohrozit, proto se rozhodl pro něco tak ohavného, že se až za to nenáviděl, ale jinak to nešlo.

,,M-Marku? Jsi v pohodě?'' Zeptala se Sam, byla zmatená, a byla ještě víc když se Mark začal smát.

,,Heh, to se ti povedlo Samantho, no, chtěl jsem to ukončit rychle a už o tobě nikdy neslyšet, ale teď jsi mi to zkomplikovala.'' Řekl Mark a stále se pochechtával, Sam se na něj jen nechápavě dívala a absolutně netušila co se dělo.

,,Ehm...c-co?''

,,Bože ty jsi tak zpomalená, nechápu jak jsem to s tebou celou dobu mohl vydržet, dobře, vysvětlím ti to tak abys to s tím svým mozečkem pochopila.'' Řekl a cvrnkl Sam do čela, ta jen od něj ustoupila a sáhla si na místo kde ji šťouchl.

,,Byla jsi jen hračka, Samantho. Nic jsi nikdy pro mě neznamenala, chtěl jsem si jen užít předtím než mě otec provdá za nějakou bohatou slepici. Takže, kolik na toho spratka chceš? Dva tácy? Tři? Nebo snad chceš celou mou šrajtofli?''

Zeptal se a Sam měla chuť brečet, jeho slova jí bolela, ale ikdyž to říkal, nechtěla věřit že je to pravda, Marka se kterým se viděla dva dny zpátky, byl milý, říkal vtipy a miloval ji, ten Mark který před ní stál byl chladný a pro ni zcela cizí.

,,Nechci peníze, chci tebe Marku, proč mi tohle všechno říkáš? Nevěřím že jsi mě za tu celou dobu nemiloval a že jsi to jen předstíral, odmítám to.''

,,Dobře takže celou peněženku, jasně, tady, vem si ji ať už můžu odejít, až se TO narodí tak mi napiš ať vím kdy mám začít posílat šeky, měj se blaze.''

Hodil jí jeho peněženku k nohám, otočil se a začal odcházet, Sam se ho ani nepokoušela zastavit, jen klesla na zem a dívala se na jeho mizející záda.

Oba cítili stejný práh bolesti, oba ronili slzy, oba měli chuť se rozeběhnout za tím druhým a nikdy ho nepustit, jenže to nešlo, Mark stále kráčel, netočil se, nezastavil se, nezaváhal, s každým krokem si musel připomínat proč to vlastně dělá, myslel jen na to že dělá správně, že tím Sam i jejich dítě chrání, a proto se nadechl a nechal jedinou osobu která mu rozuměla a se kterou plánoval budoucnost za sebou.