Věnováno vám všem; mým nejzářivějším hvězdičkám✨💛

Kousek od Doupěte stál obrovský sněhově bílý stan, skrz jehož tenké stěny prosvítalo zlatavé světlo a zlehka ozařovalo louku kolem. Uvnitř hlasitě vyhrávala hudba, lidé se smáli a tančili, povídali si mezi sebou a oslavovali manželský svazek Rona a Hermiony Weasleyových.

U jednoho z kulatých stolků, přes nějž byl natažený červený ubrus se zlatým lemováním, seděl brýlatý mladík s rozcuchanými černými vlasy, jenž byl nejlepší přítel obou novomanželů, kteří spolu tančili uprostřed parketu a mohli na sobě oči nechat. Díval se na ně, jak jsou šťastní a zamilovaní, a zatímco si v levé ruce pohrával se sklenkou, v níž bylo nalito rudé víno, v duchu se utápěl ve smutku, jelikož ten, jehož miloval, tu s ním nemohl být. Neviděl jej sotva pár dnů, ale i přesto měl pocit, jako by snad od jejich posledního setkání uplynuly dlouhé roky.

,,Ahoj, Harry, nevadilo by ti, kdybych si přisednul?" ozval se vedle něj známý hlas, jenž v sobě nesl jistou dávku opatrnosti a nejistoty, což u zrzavého, obvykle veselého muže, nebylo zvykem. Harry odvrátil zrak od svých nejlepších přátel a přesunul jej na George, který se váhavě usmíval a v ruce držel stejně jako on sám sklenici s vínem.

,,Georgi! Ale jasně, na to se přece nemusíš ptát," usmál se na něj Harry upřímně. Zrzek mírně přikývl a přisunul si židli, aby mu byl blíž. Od chvíle, kdy ztratil své dvojče, byl George - který i v období války překypoval dobrou náladou, vykládal vtipy na všechny strany a po boku svého bratra zářil jako sluníčko - zamlklý, smutný a uzavřený, čemuž se člověk nemohl divit. Pro nikoho, kdo Freda Weasleyho znal, nebylo lehké se s jeho ztrátou vyrovnat, ale pro George to bylo bezpochyby nejtěžší.

,,Promiň, musím sedět takhle. Lépe tě pak uslyším," mrkl na něj a volnou rukou ukázal na díru, jež mu zbyla po urvaném uchu. Harry se soucitně pousmál.

,,Hodláš mi vyprávět vtipy o uších?"

,,Jestli chceš nějaký slyšet, milerád ti jej povím," ujistil ho s lehkým úsměvem. Na okamžik mu v očích zaplály hravé jiskřičky a chvilku to vypadalo, že bude vše v pořádku. Ale nebylo, a moc dobře to věděli oba dva. ,,Viděl jsem, jak tu sedíš jako hromádka neštěstí, a, Harry, ty jsi mi připomněl smutné štěně. Neměl jsem to srdce tě tu ponechat samotného napospas depresivním myšlenkám. Ne, dělám si legraci, vypadal jsi stejně zničeně jako já, a jak se říká, vrána k vráně sedá..."

,,Budeme se muset tvářit, že si to tady nesmírně užíváme, ale řeknu ti, že je to zatraceně těžký. Už mě z toho falešnýho úsměvu začínal bolet obličej," řekl vážně Harry a George se chápavě uchechtl. ,,Měli bychom si vážně začít vyprávět vtipy, nebo se sem jako velká voda přiženou Ron s Hermionou a budou ohromně zklamaní, že se na jejich svatbě nebavíme."

,,Buď bez obav, ti dva mají oči jen pro sebe," ujistil ho George a ruku se skleničkou natáhl blíž k němu. Jeho hnědé oči na okamžik zjemněly a Harrymu připadaly stejně hravé a veselé jako dříve. ,,Tak na co si připijeme?"

,,Možná by to chtělo připít si na lepší zítřky," odpověděl mu Harry. Jejich sklenky od sebe byly vzdálené jen pár milimetrů, než se George usmál a souhlasně přikývl a přiťuknul si s ním.

,,Ať jsou lepší a veselejší než ty dny minulé," doplnil jej a oba si připili. Harry, který poté očima přejel skoro přes celý parket, si všiml Ginny, která tančila s Viktorem Krumem, ale nedívala se na něj. Pozorovala Harryho a ten z jejího pohledu vyčetl, že by mnohem raději tančila s ním, jelikož to byla jedna z možností, jak si konečně promluvit. Harry zazmatkoval. Viděl, jak Ronova mladší sestra Krumovi něco říká, nejspíš něco v tom smyslu, že si potřebuje odskočit. Co teď má pro Merlina dělat? Nechtěl s ní mluvit, teď ne, cítil, že by to nedokázal. Určitě by chtěla vědět, jak to mezi nimi teď bude, a přestože od konce války uplynul nějaký ten rok, Harry se s ní skoro neviděl. A zrovna tady, na svatbě jejího bratra, kde se všichni měli celý večer a celou noc veselit, jí nechtěl zkazit náladu. Nemohl jí říct, že ji bere jako svou sestru, a že jej opačné pohlaví nepřitahuje.

,,Hele, nechceš si zatančit?" vypadlo z Harryho náhle. Zdálo se, že to George na okamžik zarazilo, a tak Harry honem rychle dodal: ,,Tedy ne tančit jako tančit. Já ani pořádně tančit neumím. Myslím, že to bude legrace a třeba přijdeme na jiné myšlenky -"

,,A víš, že jsem myslel úplně na to samé?" zasmál se George, odložil sklenku vedle té Harryho, vstal a poklonil se mu, načež k němu napřáhl ruku. Harry se zahihňal. ,,Smím prosit, mladý pane?"

,,No jistě, vy vždycky," ujistil ho černovlasý mladík a přijal jeho ruku. George se lehce zasmál, stiskl jeho dlaň v té své, která byla silná a teplá, a už jej táhl na parket. Harry ještě postřehl Ginnyinin zaražený pohled, a tak se na ni omluvně zazubil.

,,S dovolením, s dovolením, prosím!" hulákal George, aby přehlušil hlasitou veselou hudbu, a s Harrym se proplétali mezi tančícími páry. Minuli pana Grangera, - jehož i s manželkou Hermiona s Ronem našli v Austrálii a vrátili jim vzpomínky na zapomenutou dceru, a podle jejich vyprávění Ron ještě téhož dne požádal Hermionina otce o její ruku - který tančil s Ronovou maminkou, a paní Grangerovou, se kterou tančil zase Arthur, a nakonec si probojovali cestu až ke středu parketu, kde se nedaleko od nich do rytmu hudby vlnila Hermiona s Ronem.

,,Doufám, že si nemyslíš, že jsem profesionální tanečník," poznamenal George a udělal s Harrym otočku, načež se chytili za ruce a začali všemožně poskakovat, vlnit se a hýbat rameny i hlavou a vlastně i celým tělem. ,,Já si tedy myslím, že tančím výborně, ale dívky, se kterými jsem v Bradavicích na Vánočním plese tančil, si to zřejmě nemyslely."

Harry se zasmál. ,,Vánoční ples mi ani nepřipomínej. To byla hotová noční můra!" George mu vzápětí šlápl na nohu, ale oběma to bylo jedno. Tančili dál, točili se dokola, houpali se v bocích, a na konci písně se do sebe zavěsili a zatímco se točili, poskakovali.

,,Myslím, že jsem místo Katie Bellové měl na ples pozvat tebe, Harry," smál se George, když se konečně pustili. Na čelech se jim třpytil pot, ale v očích jim poskakovaly šťastné jiskřičky a na tvářích jim konečně hrály upřímné široké úsměvy.

,,To měl, všem bychom ukázali, jak se správně tančí," souhlasil pobaveně Harry a když rychlou rytmickou písničku, která všechny nutila tančit, vystřídala pomalá a lehká jako vánek, George se na Harryho usmál a rozpřáhl náruč, do níž chlapec vděčně vklouzl. Ucítil, jak mu zrzek obtáčí paže kolem pasu, a tak jej napodobil. Společně se mírně pohupovali ze strany na stranu a Harry se cítil příjemně prázdný, bezstarostný a volný.

,,Vím, že mě chápeš," zašeptal mu náhle George a položil si bradu na mladíkovo temeno. ,,Vím, že rozumíš tomu, jak se cítím, a jsem rád, že se to se mnou nesnažíš probírat jako ostatní, ale pokoušíš se mi zvednout náladu. Děkuju, Harry. Jsem za to fakt vděčný."

Harry ucítil, jak se mu sevřelo hrdlo a rozbušilo se mu srdce. ,,Za to přece nemusíš děkovat," zašeptal černovlásek. ,,Když... když Cedric a Sirius... vlastně i Brumbál... zemřeli... uzavřel jsem se do sebe a s nikým jsem o tom pořádně nemluvil. Nejsem si jistý, jestli to je dobře. Ale cítil jsem, že... že bych to nedokázal. Ani s Ronem a s Hermionou. Vždycky, když jsem o tom chtěl začít... něco uvnitř mě mi to nedovolovalo. Možná jsem si myslel, že by to, jak se cítím, nechápali."

,,Vím, že i ostatním byl Fred blízký, ale nikomu ne tolik jako mně. Přijde mi, že jeho smrt bolí nejvíce mě. Byl koneckonců moje dvojče. A vím, že i ostatní to bolí, ale... nedokážu to, jak se cítím, popsat. Tobě byl Sirius nejbližší a tak si určitě pamatuješ, jak moc tě jeho smrt zasáhla. Cítím se úplně stejně, Harry. A vím, že tobě to můžu říct, protože ty tomu skutečné rozumíš," špitl George a Harry se k němu přitiskl ještě pevněji, aby mu dokázal, že je tu skutečně s ním a nehodlá odejít.

,,Moc dobře chápu, jak je těžké o tom mluvit. Přesto... Georgi, kdybys někdy potřeboval někoho, komu by ses chtěl svěřit... doufám, že víš, že se můžeš obrátit i na mě," řekl vážně Harry a zvedl hlavu, načež se jeho smaragdově zelené oči střetly s jeho oříškově hnědýma. George se vděčně usmál a jednou rukou mu pocuchal vlasy, což Harryho rozesmálo.

,,Díky, lvíče."

,,Hej, Harry, mohl bys prosím přestat balit všechny členy mojí rodiny?" houkl na ně se smíchem Ron, načež s Hermionou dotančili až k nim.

,,Klid, bratříčku, Harry je v tom nevinně. To já ho balím," mrkl na něj George a přitáhl si k sobě mladíka pevněji. ,,No uznej, jsme roztomilí!"

,,Nebude ti vadit, Georgi, když si Harryho na chvíli vypůjčím?" zeptala se zrzka Hermiona a pokusila se o úsměv.

,,Půjčím ti ho jen velmi neochotně. Chovej se k němu hezky," pohrozil jí George z legrace. Ron se na svou ženu nevěřícně zadíval.

,,To mám jako s Georgem tančit já?"

,,Bude to jen chvilinka," ujistila všechny tři Hermiona, popadla Harryho za paži a protože začala hrát zase rychlá písnička, vzala ho za ruce a odtančila s ním o kus dál od Rona a George.

,,Něco jsem provedl?" zeptal se jí Harry poněkud nervózně, ačkoliv se to snažil skrývat. Hermiona se rozhlédla kolem a nakonec s ním dotančila až k baru, za nímž obsluhovali tři domácí skřítci - proti čemuž samozřejmě ostře protestovala, ale nakonec svolila, když si prosadila svou alespoň při tom, aby dostali zaplaceno.

,,Dvakrát vodku, prosím," objednala si Hermiona a Harry se na ni vyjeveně podíval. ,,To si ani na vlastní svatbě nemohu dát trochu alkoholu? Děkuji. Na," podala Harrymu jeho sklenku a následně se napila z té své.

,,Ale jasně, jen mě to překvapilo," zamumlal Harry a zlehka si usrknul. ,,Tak o co jde?"

,,O Ginny."

,,Hmm. Musíme to probírat zrovna teď? Hele, měla bys trávit čas s Ronem, a já bych měl najít George -"

,,To počká! S Ronem budu trávit čas každý den!" štěkla na něj Hermiona, ale pak si povzdechla a trochu mírnějším hlasem pokračovala: ,,Harry, Ginny je moje i tvoje dobrá kamarádka. Tím, že se jí budeš neustále vyhýbat, nic nevyřešíš, a až se konečně odhodláš jí to vysvětlit, ublížíš jí ještě víc. Vidím, jak se na tebe dívá. Je v tom až po uši, Harry, a pořád doufá, že se dáte dohromady. Řekni jí to prostě co nejdřív, ano?"

,,Jenže víš, jak je to těžký, nechci jí ublí-"

,,Tak to sis měl rozmyslet před tím, než jsi jí na oslavě svých sedmnáctin dovolil, aby tě políbila!" zamračila se Hermiona.

,,Sakra, Hermiono, sotva jsem se vyznal sám v sobě! Ani žádnej pořádnej vztah jsem nikdy s nikým neměl!"

,,Ty jsi byl totiž vždycky někým posedlý a nebyl jsi schopný se k něčemu odhodlat. Nejdřív to byla Cho, pak Malfoy a nakonec Snape!"

,,Malfoy?! To není pravda! Jen jsem chtěl vědět, co má za lubem!" vymlouval se rychle Harry. ,,U Merlina. Musím jít na vzduch."

,,Tak až si to srovnáš v hlavě, najdi Ginny a konečně jí to řekni! A mimochodem... George?" nadzvedla obočí a Harry ucítil, jak se červená.

,,Cože? Ne! Šmarja, Hermiono..."

,,Jen jsem se zeptala. Díky, že jsi přišel, Harry. Mám tě ráda," řekla mu a ještě než se rozešla zpět na parket, aby se vrátila k Ronovi, tak svého nejlepšího kamaráda objala. Harry se za ní nevěřícně díval a pak pokroutil hlavou. Ne, holkám nejspíš nikdy neporozumí.

Seskočil tedy z barové stoličky a co nejrychleji vyšel ze stanu ven. Nechtěl, aby jej někdo viděl, dokonce ani teď nestál o Georgeovu přítomnost, byť mohla znamenat i hřejivou náruč.

Jakmile se ocitl venku, zhluboka vydechl a přivřel oči, když jej po tvářích pohladil příjemně chladivý letní vánek. Vzápětí se rozešel od stanu pryč. Tráva mu šustila pod nohama a třepotající se lístky stromů tiše zpívaly svou píseň. Nakonec došel až k plotu, jenž ohraničoval Weasleyovic pozemek, opřel se o něj, a hleděl na Slunce, jak padá za obzor. Když zvedl hlavu a zadíval se na oblohu, na níž se míchaly odstíny žluté, oranžové, červené, růžové, fialové a modré, už mohl spatřit první hvězdy, jež se třpytily na obloze a tančily svůj odvěký tanec, jenž dokázali spatřit pouze ti, kteří dokázali snít.

Harry miloval hvězdy. Líbila se mu jejich nekonečnost, bavilo jej si v nich číst a hledat souhvězdí a ukryté příběhy. Měl rád klid a ticho noci a svěží vánek, jenž mu cuchal vlasy. V trávě by dokázal ležet dlouhé hodiny a ještě déle by zvládl obdivovat čistou zářivou krásu tančící po nebi.

Poklesl na kolena, předloktí si položil na vrchní břevno plotu a opřel si bradu o své paže. Přivřel oči, když si alespoň na okamžik dovolil zatoulat se ve vzpomínkách k muži, jenž už rok ležel v nemocnici u svatého Munga.

Děkoval nebesům, že Hermiona, jako vždy bystrá a o krok napřed, před jejich dobrodružstvím, kdy pátrali po zbylých Voldemortových viteálech, vytvořila protijed, který po vypití okamžitě ztlumil účinky hadího jedu. Právě takový lektvar podala Severusi Snapeovi, který byl Nagini pokousán v Chroptící chýši a smířený se svým osudem umíral. Kdyby nebylo Hermiony, muž, jehož Harry dobré tři roky miloval, by tu už nebyl.

Lékouzelníci u svatého Munga jej stále odmítali pustit, přestože Severus pokaždé rozhořčeně tvrdil, že je naprosto v pořádku. Harryho zalil ledový pot, když si vzpomněl na den po Voldemortově porážce. Navštívil svého profesora v nemocnici a když jej viděl, jak nehybně leží na lůžku, s popelavě šedou tváří a silným obvazem obmotaným kolem krku, jenž mu Nagini prokousla, nechtělo se mu věřit, že je to doopravdy on.

Štěstí jej zalilo, když se Severus probudil a ostře protestoval proti jeho přítomnosti. Vypadalo to, že vše bude zase ve starých kolejích, kdyby jej Harry nepolíbil. Kolik hádek, diskuzí a polibků následovalo poté, to si už nepamatoval.

Ach, kéž by tu s ním mohl být. Harry si v tu chvíli nepřál nic jiného, než se nechat obejmout a přikrýt jeho černým pláštěm, jenž voněl sušenými bylinkami úplně stejně jako on.

Nebyl si jistý, zda v tu chvíli, kdy nad tím přemýšlel, padala hvězda, která jeho přání splnila; protože vzápětí ucítil, jak mu kdosi položil dlaně na ramena. Rázem otevřel oči a když se ohlédl a zjistil, kdo za ním stojí, radostně vypískl a padl mu kolem krku.

,,Severusi! Ty jsi tady! Utekl jsi, nebo tě pustili?"

V Severusovi zabublal smích a chvíli Harryho jen pevně objímal a vdechoval vůni jeho vlasů, než s ním v náruči sklouzl na kolena do zlehka orosené trávy. Teprve pak mu odpověděl: ,,Samozřejmě že jsem utekl. Nemohl jsem se dočkat, až tě zase uvidím."

Harry vydechl a zabořil svou tvář do jeho hábitu. ,,Přišel bych dřív, ale nepustili mě k tobě. Myslel jsem, že je prokleju, ale nerad bych, aby mě nazývali druhým Voldemortem nebo tak něco. Jak jsi vlastně věděl, že budu tady?"

,,Tušil jsem to," odvětil tajemně Severus a když Harry zvedl hlavu, mrkl na něj. Mladík opatrně přejel prsty po dlouhé bledé jizvě na mužově krku a usmál se.

,,Jsi v pořádku?"

,,Byl jsem celou dobu v pořádku," zabručel Severus, a pak vzal Harryho bradu mezi prsty a konečně jej políbil. Mladík zavřel oči a s úsměvem se mazlivě otřel o jeho hebké rty těmi svými, načež po jeho spodním rtu zlehka přejel jazykem, žádaje tak o vstup do vlhka jeho úst. Jakmile Severus pootevřel rty, Harry svým jazykem vklouzl dovnitř, aby se mohl setkat s druhým horkým svalem a tančit s ním vášnivý tanec známý všem milencům. Prsty vjel do jeho hebkých vlasů a nechal jeho černé prameny, aby mu protékaly mezi prsty, zatímco jej naléhavě líbal, jako by to mělo být naposledy.

Když se od muže na pár centimetrů odtáhl, zahleděl se do jeho onyxově černých očí, jež byly hluboké jako studna plná nesplnitelných přání a tajemství, a v nichž problikávaly maličké hvězdy.

A myslím, že nebylo pochyb, které hvězdy byly jasnější a krásnější, ale posuďte sami; buď ty plující po nebi, jež vysvitly každý večer, a nebo ty v Severusových očích, jimiž se mohl Harry kochat i za bílého dne. A ani si pro to své soukromé kouzelné nebe nemusel jít až na konec světa, naopak, celou dobu bylo tady a čekalo, až jej Harry objeví.