Po několika minutách už byli oba ještěři usazení u stolu v rohu se svými jídly.

Chodec je svému vlastnímu překvapení skutečně dostal vafli. Byla trochu okoralá, ale jinak vypadala dobře. Měl k ní dokonce i něco, co připomínalo čokoládovou polevu. Pardál dostal jenom plastový kelímek naplněný vodou.

„Nikdo nevypadá moc překvapeně, že tu jsem..." Zamumlal Chodec. Od chvíle, co vyšli z vyslýchací místnosti se nepříjemné napětí, které v Pardálově přítomnosti cítil zhoršilo. Doufal, že se to časem zlepší, ale nevypadalo to tak. Váhavě si uždíbnul si ze svého jídla. Tu chuť sotva cítil, ale i tak si uvědomoval, že oproti tomu, co jí normálně musí být výborná.

„No jo. Není to to nejdivnější, co jsem tu udělal. A ani to není poprvé, co jsem sem vzal někoho, koho jsem neměl." Pokrčil rameny Pardál. „Jednou jsem sem přivedl velitele samotářského gangu, se kterým jsme pak uzavřeli spojenectví. To byla docela sranda. Nejdřív si myslel, že jsme ho unesli. Což byla vlastně pravda... Ale to je mimo pointu!"

„Počkat, takže gangy fakt jsou věc?"

„Jasně. Ne všichni se rozhodnou asociovat s lidmi. Ale je jich spíš málo. A neříkají si gangy. Obvykle si vyberou nějaký drsný název, jako... No, teď si nevzpomenu. Stejně jich většina do měsíce zas zanikne." Vysvětlil Pardál.

„Aha." A zase bylo ticho. Chodci to nijak extra nevadilo, jen si chtěl užít to jídlo, dokud mohl. U Pardála to ale očividně nebylo stejně, protože netrvalo dlouho a zase promluvil.

„Každopádně to teď není podstatné. Chci se tě zeptat, jak se k vám chovají? Barva dokáže místy docela přehánět, s tím nic nezmůže nikdo tady, nehledě na postavení, heh, ale jinak by se k vám měli chovat dobře." V Pardálově hlase byla upřímná starost, což už bylo podruhé za ten den a Chodce to nepřestávalo překvapovat. I když tady se asi nebylo čemu divit. Přece jen byl zpátky na základně na Chodcově pozici a nevypadalo to, že se tam měl zrovna dobře.

„Je to v pohodě... Nikdo nám nic nedělá." Zamumlal Chodec vyhýbavě.

Pardál vypadal, že je s tou odpovědí spokojený. Pousmál se a pokračoval v normálnějším tónu: „To jsem rád. Bylo by nepříjemné, kdyby něco šlo ještě míň, jak má..."

„Ty máš nějaký plán?" Zeptal se bezmyšlenkovitě Chodec.

„Samozřejmě. Já mám vždycky plán!"

„To, co se stalo na mojí základně a po tom bylo taky v plánu?"

„Tooo... Se nepočítá," Zašklebil se Pardál výmluvně a zkontroloval ručičkové hodiny na stěně. „Ale dost o tomhle. Máme ještě trochu času, ale po tomhle mám ještě práci, takže bychom už měli jít. Stejně tam budeme v podstatě na čas. Už jsi skončil s jídlem?"

Chodec jenom mlčky přikývl a následoval Pardála zpět do jednotvárné spleti chodeb.

„Jak se tady vůbec dokážete vyznat?" Zamumlal Chodec, když po chvíli zase neměl tušení, kde jsou.

„Vyznat? Není to tak těžké, když si zvykneš. Stačí sledovat kódy nad dveřmi. Nebo to můžeš udělat, jako já a zapamatovat si každou jednu chodbu a místnost. Ušetříš tím asi celé dvě sekundy čtení!"

„To nezní vůbec efektivně." Poznamenal Chodec

„Kdybys měl takový odpor je čtení, jako já, díval by ses na to jinak." Mávnul tlapou Pardál. „Když jsem byl ještě ve cvičebním centru, bylo to prý tak frustrující, že mě někteří učitelé naschvál ignorovali, aby se se mnou nemuseli vypořádávat. I tak jsem to ale neměl rád. Když mi byly dva roky, měl jsem už asi pátého učitelé čtení a toho jsem úplně nesnášel. Totiž..."

Pardálova schopnost náhodně mluvit i v téhle situaci Chodce upřímně udivovala. Starší ještěr dokázal mluvit celou cestu až zpátky do cely, kterou pro Chodce otevřel, rychle se rozloučil a zmizel, jako by tam nikdy nebyl. I k němu se dostala těžká vězeňská atmosféra. Nebylo cenu se divit. Nikdo nezapomněl, kdo byl ten, kdo je tam dostal.

...

A dvacátá třetí kapitola nikdy nebyla dokončena.

Tohle je všechno z KaS, co mám a také kniha je oficiálně ukončená. Je mi velmi líto, že jsem ji nedokončila, zvlášť protože ji od vydání poslední kapitoly objevila spousta lidí, ale od začátku to nemělo žádný směr a tak tu není nic, čím bych to mohla zakončit.

Celý tenhle příběh jsem doslova já dělající si co chci s jakýmisi feral furríky ve špatně postaveném post-apo světě. S tím nejde pracovat, minimálně ne tak, aby mě to posunulo dál. Tudíž, konec je to!

Ale pro ty, koho by to zajímalo, dumpnu tady na vás veškeré nápady, co jsem za tuhle dobu měla. (obrázky jsou hodně staré takže se omlouvám, nevypadají zrovna dobře) 
Každopádně koho to nezajímá, díky za čtení, doufám, že vás tenhle příběh bavil!

Nejdřív jak jsem s tímhle vlastně přišla, začalo to obrázkem, který nakreslil můj kamarád. Byl na něm ostnatý drak a v pozadí nějaký hrad. Tehdy jsem si nakreslila první obrázek Chodce a napsala velmi krátkou povídku. To bylo na začátku roku 2017. Tehdy bylo všechno úplně jiné. Měla to být maximálně série krátkých povídek, ještěři byli draci a mělo to být o tom, jak je lidé zneužívali a v podstatě zotročili a jak se Chodec postupně zbavuje vynucené loajality k nim a utváří si vlastní názory. Později by se nejspíš stala nějaká revoluce, tak daleko jsem to ale nikdy nedomyslela. Chodec byl v té první povídce také o dost starší a jak můžete vidět na fotce níže (tu jsem udělala před těmi pěti lety pod tu první povídku), byl zelený s červenými znaky. Samotný ten text jinak popisoval špatné podmínky, ve kterých žil, byl napsaný nespisovně a v první osobě.

O asi půl roku později jsem se dostala k napsání další části. Ta byla obsahově podobná první kapitole co můžete vidět tady - Chodec dostal jméno a poslali ho do služby. Tehdy už byl jeho design o dost podobnější tomu, na co jste pravděpodobně zvyklí: byl celý černý s dlouhými trny. Jenom červené oči zůstaly.

To je z minulosti v podstatě ono, pak už jsem totiž začala psát sem.

Takže k náhodným nápadům, faktům a zajímavostem. Pokud se některé tyhle věci nebudou shodovat s tou reálnou knihou, dost z toho se změnilo, nebo jsem to úplně zrušila, takže s tím počítejte:

První je tu Wade Peterson. Toho už pravděpodobně znáte o hodně déle, než si myslíte, je to totiž ten samý "vědec", o kterém se ve flashbacku v desáté kapitole řeklo, že je Chodec jeho první projekt. Chodec o tom nikdy nevěděl, ale Wade ho měl upřímně docela rád. Pokoušel se mu pomáhat kde to šlo (do té základny, kde teď je taky přijel především kvůli němu, ačkoliv se zná i s Pardálem. To mimochodem není až tak blízká známost, jak by se mohlo zdát. Docela dlouho pobývali ve stejné oblasti, sem tam se potkávají ale to je více méně ono) a dokonce mu vybral i jméno, proto je neobvyklé. Částečně to vše bylo taky tím, že se Wade cítil špatně kvůli Chodcově rezistenci vůči omamným a umrtvujícím látkám, která ze spousty věcí, které nutně nemusely být až tak nepříjemné dělala o hodně větší problém, než by mohl být. Tuhle schopnost měl totiž Chodec, aniž by se jí Wade snažil dosáhnout. každopádně byl i reálně smutný, když zjistil, že Chodec "umřel".
Jinak přidat ho do příběhu tak, jak tam je mě ve skutečnosti napadlo teprve asi před rokem, když jsem stručnější verzi tohohle psala pro Ichtylku.

Dál, můj otec se v době, kdy jsem psala desátou kapitolu dozvěděl o téhle knize a chtěl, abych mu tam dala postavu a... Je to ten největší Gary Stu, kterého jsem kdy viděla. Moje stará rpg postava Stalker je oproti tomuhle dobrá XD Posuďte sami:

Jméno: „F" pravé nikomu neřekl
Pohlaví: muž
Fyzické klady: vlastní zdokonalena technika výdrže, rychlost
Fyzické zápory: nemá, nevýhody dokáže proměnit ve výhody.
Povaha: klidný, nevyhledává konflikty, málo mluví
Minulost: vyrostl s rodinou mimo civilizaci
Schopnosti: speciální výcvik pro přežití, zdokonalené techniky
Vzhled: 190/195 cm, na zimu si nechává narůst vlasy a vousy
Kde žije: mimo lidi, nevyhledává ani jiné druhy
Hodnost/práce/...: Nemá, žije si svůj život
Schopnosti II: řemeslná nadprůměrná zručnost, technické dovednosti, vynalézavost sobě vlastní
Vzhled: přes obě ramena má prázdné pásy pro granáty do granátometu (vzpomínka na minulost když byl ještě dítě) teď v nich má nasekané větvičky kvůli maskování.

Pardál se také dříve zmínil o ganzích. o nich toho až tolik nemám, ale existují. Jsou to více méně organizování zběhové s několika oddělenými frakcemi, které jsou schopné samostatné operace a centrálním vedením. (Fight club moment) Občas dělají nějaké ty odbojové blbosti, ale většinou prostě dělají nájezdy. Vůbec jsou většina z nich prostě ještěři, co chtějí dělat chaos. Měla jsem vymyšlenou kratší linku, kde by zajmuli Chodce s Elegancí, to už by bylo po tom, co by Chodec ztratil ruku a měla to být příležitost pro Eleganci se trochu ukázat. Potom by odtamtud měli utéct. 

Když už jsem u toho, odboj tam taky existuje, jak jste si nespíš všimli. Funguje na dost podobném principu, takže ho možná založil někdo z toho gangu, upřímně si už ale nepamatuju jak přesně, takže tu víc detailů dát nemůžu XD

Jinak Chodec po tom, co by se trochu uzdravila jeho zranění měl dostat náhradní mechanickou ruku. Ty se v tomhle světě nepoužívají, protože ta technologie je nedokonalá a často by nedělala, co měla, způsobovala mu bolesti a vůbec by s ní byly problémy. Tady je nákres (neumím vůbec designovat, okej?) Jinak nad těmi konstrukcemi by byl i černý asi plastový nebo plechový? kryt.

KaS mělo plánovaný druhý díl, ten je ale zrušený.
Začalo by to v něčem, jako blázinci pro ještěry. Byl by to ústav, kam se dávali ti, co nebyli vhodní pro službu a zkoumalo by se tam, proč.
Byly by dvě hlavní postavy. Člověk, který by dřív pracoval, jako jeden z mála lidských vojáků, když mu tam ale umřel kamarád, nechal se převelet do toho ústavu, jako tuctový zaměstnanec na rutinní práce.
Druhý by byl ještěr, který nikdy formálně nedostal jméno. Lidi si ho tam pojmenovali Jedovatec a občas mu říkali Zelenáč kvůli jeho zelené barvě. Narozdíl od ostatních v té budově nebyl fyzicky ani psychicky nijak abnormální a nikdo netušil, co tam vlastně dělal. Občas pomáhal zaměstnancům a tak. Pak na ně zaútočí nějaký z fragmentů gangů a on se s tím člověkem bude muset vydat přežít do divočiny.
Ten příběh by řešil to, co vlastně jsou ještěři a taky vztah mezi Zelenáčem a tím člověkem. 
Tady jsou nákresy ohledně Zelenáče:

Tohle je poprvé, kdy jsem se ho pokusila nakreslit, ještě neměl daný design:

Později se trochu upevnilo, jak bude vypadat:

Měl se i setkat s Chodcem, který by v té době byl asi u nějakého odboje a byl by už jen vedlejší postava

(Tady je i viditelná moje tehdejší neschopnost kreslit lidi. Jinak se to dá i použít, jako měřítko člověk ku ještěrovi)

Když už je na obrázku výše vidět, jak jsou ještěři velcí, tady je měřítko ještěrů (pořadí - Zelenáč, průměrný ještěr, Chodec, Pardál):

A když už jsme u toho, co jsou ještěři? No, samozřejmě obří ještěrky. To ale není všechno. Lidé totiž dokáží syntetizovat tělo, ale tak komplexní mysl, jako je ta lidská ne. Proto se do jejich těl v podstatě "obtiskne" mysl náhodného člověka, které mají všechny uložené ve speciální chráněné databázi. (příliš nestabilní povahy jako vrazi nebo šílenci jsou vyřazeny. Ar-tei je výjimka, o tom ale později) Ta mysl má vždycky úplně vymazanou paměť. Jedovatec je v podstatě reinkarnace toho kamaráda toho člověka. Má jeho mysl. A ten problém s ním je právě to, že mu nesmazali všechny minulé vzpomínky. I když jsou zamčené. A tak by na to pomalu přicházeli. (Ano, je to trochu, jako klonové ze Star wars, v době kdy jsem s tím přišla jsem ale SW ještě ani neviděla. Inspiraci hrou SOMA ale nepopírám.)

Dál je tu ještě Ar-teiova minulost. Nenarodil se v oficiální líhni, jako ostatní.Víš, v lidských městech panují hodně přísná pravidla, ale i tak vznikají nelegální věci. Ar-tei je jednou z nich. Vytvořil ho jeden člověk speciálně k tomu, aby pro něj bojoval na něčem, jako jsou psí zápasy, ale s ještěry. Jeho mysl nebyla jedna z těch schválených, proto mimo jiné nebyl zrovna mentálně stabilní ani před tím, než se zbláznil. Dlouhou dobu žil v podstatě ve sklepě u svého vlastníka. Když trochu vyrostl, začal soutěžit. Neměl žádný výcvik ani nic takového. Prostě se učil za pochodu. Zatím to nebylo na život a na smrt. Byla to nižší liga. Občas vyhrál, občas prohrál a rychle se učil. Po nějaké době se probojoval až na špičky žebříčků. S jeho psychickým zdravím to ale šlo dost dolů (i přes snahu jeho majitele tomu zabránit. Ono to, že žil ve sklepě neznamená, že to bylo tak hrozné. Akorát nesměl být vidět. Pořád to ale bylo na nic) Jednou tam ale uprostřed souboje mezi ním a dalším ještěrem s dobrými výsledky vtrhla policie. V tu chvíli zavládl chaos a někdo otevřel dveře jejich klece. Ar-tei si nevšiml, dokud nebyl souboj hotový. Pak utekl. Většina policistů zatýkala a byla venku. Jeden tam ale přece jen byl. Ar-tei se okamžitě rozhodl, že je to jeho kamarád. Pak ale nechtěl jít s ním... A tak přišel k Horácovi. O pár měsíců později je Ar-tei na útěku a řady jeho kamarádů se rozrostly. Přebývá zrovna dočasně v jeskyni, když na něj za deště narazí dva cizinci. A dál už to znáte.

pak je tu ještě minulost Pardála. ta už na sto procent není canon a je to asi tak ta nejhorší, nejvíc edgy věc, co jste ode mně přečetli, takže si připravte bělidlo XD

Už si to přesně nepamatuji protože se mi podařilo ztratit ten sešit, kde to bylo (Mám až moc sešitů, okej?) ale bylo to něco ve smyslu, že Pardál byl původně podobně, jako Chodec přiřazen do služby předčasně a nějakou dobu v klidu žil na svojí základně, pak je ale napadly příšery a malá skupinka ještěrů se ocitla odříznutá od okolního světa. Po nějaké době se tam děl i nějaký kanibalismus a Pardál to tehdy přežil jen díky podpoře jednoho staršího ještěra, který si ho oblíbil. Později se dostali ven ale ten druhý ještěr utrpěl velká zranění a podlehl jim. 
To je asi tak nějak ono. Vzniklo to krátce po tom, co jsem přišla s Pardálem, jako postavou.

Poslední sekvence se bude týkat postav. 

První budou ty, které jsem vytvořila já,  Pardál a Chodec nikdy neměli danou povahu a je to vidět. Chodcův charakter je asi tak nestabilní, jako moje vydávání. Nakonec to skončilo tak, že za Chodce prostě nebyla zábava psát, protože skončil extrémně pasivní.
pardál se na druhou stranu na to, že taky neměl danou povahu docela povedl. Jeho scény, zvláště v nejnovějších kapitolách mě docela bavily psát. Pořád, všechno, co tu k němu je je lehkovážný špion, který je hodně dobrý v tom, co dělá. A nemá rád učení i guess. Každopádně to na několikadimenzionální postavu nestačí.

Dál jsou tu postavy Ichtylky. Nejprominentnější z nich je určitě Ar-tei. Magor, kterého jedinými kamarády je kolekce hlav. Chtěla jsem mu dát více prostoru, možná ho i nechat zkusit do kolekce přidat Chodce a v důsledku toho, jak by Chodec mohl reagovat se trochu probrat ze svojí deluze, nikdy jsem k tomu ale nenašla vhodný opening.
Další její postavy jsou Bodlák s Barvou, což jsou velmi zajímavé postavy a líbí se mi jejich dynamika. Oba mají ohledně sebe víc, než je na první pohled vidět, do toho teď ale zacházet nebudu, už takhle je tohle příliš dlouhé. 
S Brvou jsem chtěla mít kapitolu, kde by se vypnula v celé vězeňské sekci elektřina a ona by zpanikařila, bojí se totiž tmy a Bodlák by tam zrovna nebyl (možná, nevím) a Chodec by ji zkusil uklidnit, nebo tak něco.
Jinak Bodlák je ve skutečnosti ten, kdo je zodpovědný za ten granát, který Chodce zmrzačil. Cítí se za to trochu provinile, ne moc, protože je Chodec pořád nepřítel, ale dost na to, aby Barvu zastavil, kdyby si myslel, že jde přes čáru.

Jinak chci Ichtylce taky poděkovat, je první, kdo tuhle knihu objevil a bez ní bych to definitivně nikdy nedotáhla za desátou kapitolu. Takže díky! je mi líto, že jsem nebyla schopná tvé postavy víc ukázat XD

Další postava je Elegance. Ta patří eli_st_ . Původně měla být postavená na její povaze ale potom se upřímně stáhla úplně jiným směrem a stala se z ní spíš postava, jako všechny ostatní. Taky jsem jí nikdy nevymyslela tu schopnost XDD
Anyway, plán který jsem ohledně ní měla jsem zmínila a další jsem neměla, takže za ní každopádně děkuju.

Pak jsou tu ještě Demoliční četa a Střela od Rhythm. Ty se sice moc neprojevily, ale jsou to zajímavé postavy a zase, děkuju za ně.

To je ode mně asi oficiálně všechno. Děkuji všem, kteří to dočetli až sem, snad vás příběh bavil a doufám, že se uvidíme u toho dalšího, jestli nějaký vytvořím XD