,,Fajn. Každej si vemte po jednom malym kulometu a dvou zásobnících. Jedny ostrý druhý cvičební. Pokuste se to neprohodit." zavelel ráno Tygr a sám si vzal jednu kovovou placku a dvě krabičky. Chodec to zopakoval. placku zapojil do portů co měl na zádech a cvičební zásobník vložil dovnitř zatímco ostrý uschoval v úložném prostoru placky a vyklusal ze základny. Naskytl se mu další pohled na zpustošenou krajinu beze špetky čehokoliv co by byť jen připomínalo život. Kromě nich.

Po nějaké době dorazili k polorozpadlému městu. ,,Vy." ukázal Tygr na polovinu Ještěrů. ,,Jdete se mnou." přikázal. ,,Úkol je jednoduchý. Někde tady ve městě jsem schoval takovou krabici. Určitě to poznáte. My máme za úkol to sebrat a vy ostatní to musíte ubránit. Koho střelíte, je ze hry ale to platí pro obě strany. A žádnej boj na blízko. Rozchod. Máte pět minut náskok." Stín se okamžitě sebral a šel. Zbytek včetně Chodce klusal za ním. ,,Nejlepší by asi bylo rozdělit se a prohledat baráky. Pak ten kdo to najde přivolá ostatní." navrhl lehce nervózně Mrak ,,Stín zavrtěl hlavou. Navzdory tomu ale řekl: ,,Rozdělte se do dvojic a pročešte to tu. Ty deš se mnou." dodal směrem k Mrakovi který se zatvářil celkem... vyděšeně ? Sojka vyrazil s Mechem na opačnou stranu a na Chodce zbyl Chřestýš. ,,Tudy." řekl chraptivým hlasem a vydal náhodným směrem.

Pomalu prohledávali zničené domy. Postele. Skříně. Lednice. Sporáky. Pánve. Hračky... Všechno samozřejmě dávno nefunkční. A ani náznak skrytého objektu. Chřestýš podrážděně zavrčel a už po několikáté mocným máchnutím tlapy rozlomil skříň jen aby zase v sutinách nic nenašel. Chodec zvolil více.... tichý způsob. Najednou jim před očima oběma zablikalo modré světlo. Za chvíli se obraz ustálil a oni mohli vidět obrys Sojky. ,,Našli jsme to. Pošleme vám souřadnice."  ozvalo se z  komunikátoru. Hned potom mu opravdu přišla jejich přesná poloha. ,,Jdeme !" ozval se spokojeně Chřestýš a vyrazil z díry kde možná kdysi byly dveře. Chodec ho samozřejmě následoval

,,Navrhuju aby se dva skryli tady a tři venku." zabručel Mech. Všichni jen beze slova kývli a rozešli se. Chodec se schoval v nejkrytějším stínu co tam byl. Dlouho se nic nedělo až uslyšel šustnutí. Pomalu se otočil a uviděl plížící se stín. Co nejpomaleji vysunul zbraň z placky na zádech. Zaměřil... a... Vedle. Tiše zanadával. Stín se okamžitě přesunul a zmizel z dohledu ale soudě podle hlasitého klení ho trefil někdo jiný. Pak uslyšel řev a zvuky dalších střel. Nadávky a vzteklé vrčení. Chodec se rozhodl zůstat na místě a udělal dobře protože za chvíli se vynořili dva ještěři. Chodec poznal Drozda a Velitele. Potichu posunul zbraně níž aby byly ve správném úhlu a vypálil. Zasáhl Drozda do nohy. Tekutina z náboje se na něm rozprskla a nabrala rudou barvu. Beze slova zastavil a zatáhl zbraně. Velitelův pohled se zastavil na Chodci který hbitě uskočil. Skákal z místa na místo a mířil když uslyšel šplouchnutí a chlad na ocase. Bílá tekutina odkapávala dolů a vsakovala se do vyprahlé hlíny. Chodec zaklel a vztekle mávnul ostnatým ocasem. To už ale Mech vystřelil. Trefa byla přesná. Přímo do velitelova hrudníku. Mohutný ještěr se bez známky zklamání nebo vzteku rozhlédl. Pak kývl ,,Vyhráli jste. Dobrá práce. Návrat."

Zpět na základně dostali každý svou dávku nechutné zašedlé břečky. Bylo v tom všechno co ještěr potřeboval k přežití. Na chuti nebo konzistenci nezáleželo. Chodec to všechno sežral a odlezl. Ostatní byli roztroušení po hale a dělali svoje. Váhavě přistoupil k největší skupince. Hráli jakousi hru. ,,HA ! Zas jsem vás roznes na drápech !" Zasmál se vítězoslavně Sojka. ,,To se uvidí. Já chci odvetu." zašklebila se Křída ,,Ale jak je libo !" odvětil Sojka. ,,A co ty tady tak zíráš ? Pojď a sedni si teď hraješ s náma." pronesl směrem k Chodci. Ten ho poslechl. Proč ne, stejně se nudil. Kouř jim rozdal po pěti zažloutlých kartách.  Chodec je neohrabaně zvedl a podíval se. Na všech byly nějaké znaky. Karty nikdy nehrál a tak z toho nebyl dvakrát moudrý. ,,Ty to neznáš ? Chceš vysvětlit pravidla ?" zeptal se Kouř který si nejspíš všiml jeho výrazu. ,,Ne. Nejlíp se učím za chodu." odpověděl. ,,Tak se mi to líbí. Začínám" řekl Sojka a položil kartu. Chodec se rychle chytil a i když první souboj nevyhrál (k velkému potěšení Sojky kterýsi mohl připsat další vítězství) tak se s každým zlepšoval a skončil s tím že několikrát i vyhrál (na rozdíl od některých bez fixlování). Skončili až když se s hlasitým cvaknutím vypla světla což byl jasný signál že všichni musí jít spát. A tak šli. Každý vyhledal svou postel, znaveně do ní padl a tvrdě usnul.

Komplexem se rozlehl hlasitý alarm doprovázený blikajícím žlutým světlem. ,,Sakra. Co zas ?!" zabručel někdo. Mech už byl mezitím na nohou a pochodoval kamsi pryč. Všichni ostatní se pomalu sbírali. Muselo být okolo půlnoci. ,,Co... co se děje ?" zamumlal Chodec ,,Ten Mlokův pitomej systém asi zas zachytil ňáký divoký zvíře" ozvalo se vztekle. Mlok ? pomyslel si zmateně nikoho takovýho mi nepředstavili...

Alarm po chvíli ztichnul a všechny začínala popadat bláhová naděje že se ještě vyspí, ta byla ale uhašena když do místnosti vběhnul Mech s drobným, tmavě fialovým Ještěrem se žlutými fleky v patách a se slovy: ,,Máme tu vetřelce"