/27.5. 1994/

,,Jste cvoci," prohlásil Ron s přesvědčením a rozhodil rukama.

„To je směšné!" hlesla Hermiona. ,,Jak by mohl přežít jako krysa dvanáct let?"

„Petr Pettigrew je mrtvý!" přidal se Harry. „To on ho před dvanácti lety zabil!"

,,Vyslechni ho Harry," přidala se do toho Thalia a Sirius po ní zase střelil vděčný pohled.

,,Jediná rozumná osoba v místnosti," poznamenal Sirius a ona si založila ruce na prsou.

,,Snad toho nebudu litovat," ušklíbla se, aby mu zase srazila jeho ego.

„Chtěl jsem ho zabít," zavrčel Black, protože se momentálně nechtěl hádat se svojí dcerou „ale náš Petříček byl tehdy lepší než já... zato tentokrát už mi neuteče!" 

„NE, Siriusi!" pokusil se ho zadržet Remus, protože poslední, co chtěl byla vražda, kterou nemohl vysvětlit. „POČKEJ! Takhle to nemůžeš udělat... vždyť oni musí pochopit, jak to bylo... musíme jim to vysvětlit..."

„Vysvětlit jim to můžeme potom!" rozhodil nedočkavě rukama.

„Mají – právo – vědět – všechno!" oddechoval těžce Lupin a tvrdohlavě se snažil Blacka zadržet. „Ron tu krysu choval jako svého domácího mazlíčka! A některým článkům celé té historie pořád ještě nerozumím ani já. A Harry – Harrymu dlužíš pravdu, Siriusi! A Thalia jak by smet!" 

,,Tak mi to háje řekněte!" zaburácela hnědovláska. ,,Co se stalo? Jak je se mnou Black spojený?"

,,Krví," hlesl Sirius a opatrně zvedl oči. Nechtěl čelit jejímu pohledu. ,,Thalio, tvůj otec.. jsem.. já."

,,Cože?!" vyhrkla Thalia a do toho se už vmísil i Ron.

,,Ty jsi úplný magor!" vyjekl Ron. ,,Její táta je můj strejda - Fabian!"

,,Měl si něco s mojí mámou?" svraštila čelo Thalia a Sirius si povzdechl.

,,Podle toho, kterou myslíš, zlatíčko," vypadlo z něj. ,,Pokud myslíš tvojí pravou mámu, tak ano, s tou jsem toho měl hodně.. ale pokud myslíš Annabeth, tak ne. S tou nikdy nic neměl."

,,Takže Annabeth není moje máma?" přemýšlela dívka a on pokýval hlavou.

,,Tvoje biologická matka je její sestra Cassiopeia," vysvětloval jí Black bolestně. ,,Tvou mámu jsem miloval víc než tvůj život. Zemřela, když se snažila chránit tebe a tvou sestru."

,,Sestru?" vyjekla hnědovláska. ,,Mám sestru?"

,,Dvojče, konkrétně," opravil jí Sirius. ,,Ztratila se tu samou noc, jako Cassiopeia umřela. Tu samou noc, jako zemřeli Potterovi. Tu samou noc, co mě zavřeli."

,,Kde teď je? Proč nežije se mnou a Hugem?" nechápala Lia.

,,Protože ji někdo unesl," zopakoval svoje tvrzení muž. ,,Ministerstvo jí hledalo - marně. Annabeth jí hledala - také marně. Já jí přes zimu hledal a jsem na dobré stopě."

,,Jestliže vypadá stejně jako já, tak jak to může být těžké?" nakrčila ramena a on si povzdechl.

,,Jenže vy nevypadáte stejně," vyvedl ji z omylu. ,,Má blonďaté vlasy, jako Cassiopeia. A je to taky metamoformág."

,,Merline," vydechla zničeně Thalia. ,,Nechápu, proč mi to celé ty roky tajila."

,,Nezlob se na ni, Lio," pousmál se na ni Sirius. ,,Myslela, že se se mnou už nikdy nesetkáš. Nechtěla ti přivodit další bolest."

,,Co se stalo tu noc?" chtěl vědět Harry, když už pochopil, že Sirius skončil.

„Přihlásili se očití svědkové, kteří viděli Pettigrewa umírat," obrátil se na Harryho Remus. „Byla jich tam plná ulice."

„Neviděli to, co si mysleli, že vidí!" vložil se do toho znovu Black.

„Všichni si mysleli, že Sirius Petra zabil," přikývl Lupin. „Já sám jsem si to taky myslel – dokud jsem se dnes večer nepodíval na ten plánek. Protože Pobertův plánek nikdy nelže... Peter je naživu. Ron ho drží v rukou, Harry." 

„Ale, pane profesore... Prašivka přece nemůže být Pettigrew... to přece nejde a vy to sám dobře víte," hledala v tom chyby Hermiona.

„Proč by to nešlo?" přivřel oči Remus vyrovnaným hlasem.

„Protože... protože kdyby byl Petr Pettigrew zvěromág, lidé by o tom určitě byli věděli. Probírali jsme zvěromágy s paní profesorkou McGonagallovou. A když jsem pak dělala domácí úkol, našla jsem si je v encyklopedii – ministerstvo si vede záznamy o všech kouzelnících a čarodějkách, kteří jsou schopni přeměňovat se ve zvířata. Vede si rejstřík, v němž se uvádí, v jaké zvíře se kdo proměnil, je tam založen jejich popis a spousta dalších údajů. Později jsem o tom mluvila s profesorkou McGonagallovou a zjistila jsem, že v tomhle století se zatím našlo pouze sedm zvěromágů, jenže Pettigrewovo jméno mezi nimi nebylo," objasnila mu svoji teorii.

  „Už máš zase pravdu, Hermiono!" odvětil pyšně profesor. „Jenže ministerstvo se nikdy nedozvědělo, že bývaly doby, kdy se v okolí Bradavic potulovali hned tři neregistrovaní zvěromágové."

„Jestli jim chceš tu historku vylíčit, tak už se do toho pusť, Remusi," pobídl ho Sirius, který stále pozoroval Ronovu Prašivku. „Čekal jsem dvanáct let a déle už čekat nehodlám."

„Samozřejmě... ale budeš mi s tím muset pomoct, Siriusi," podotkl Lupin. „Já jen vím, jak to všechno začalo."

Najednou se dveře do další místnosti sami od sebe otevřely a Ron slabým hláskem zapištěl. „V tomhle baráku straší!"

„Ale nestraší," mávl rukou Remus. „V Chroptící chýši nikdy nestrašilo... to hulákání a vytí, co vesničané slýchali, jsem měl na svědomí já."

Zhluboka se nadechl a pohlédl z Chroptící chýše ven. „Tím to vlastně všechno začalo – tím, že se ze mě stal vlkodlak. Nic dalšího by se nikdy nebylo stalo, nebýt toho kousnutí... a nebýt mé pošetilosti."

Thalia ho bolestně pozorovala. Všech tří jí bylo líto. Její pravý otec strávil dvanáct let v Azkabanu, Harryho otce zabil Voldemort krátce po jeho dvacátých narozeninách a jejich profesor Obrany proti černé magii už od útlého věku sužovala tahle strašná kletba.

„Byl jsem ještě mrňavý kluk, když mě ten vlkodlak kousl. Rodiče vyzkoušeli všechno možné, ale tenkrát ještě žádný lék neexistoval. Lektvar, který mi připravuje profesor Snape, byl objeven teprve před desetiletím. Díky němu ale nejsem nebezpečný, rozumíte? Pokud ho pravidelně užívám celý týden před úplňkem, uchovám si při následující přeměně zdravý rozum... jsem schopen jako naprosto neškodný vlk se stočit do klubíčka na podlaze u sebe v kanceláři a čekat, až zase měsíc začne ubývat. Než však byl vynalezen vlkodlačí lektvar, stávala se ze mě vždy jednou za měsíc krvelačná příšera. Zdálo se naprosto nemyslitelné, že bych mohl studovat v Bradavicích. Rodiče ostatních žáků by jistě neradi viděli, kdyby mi byly jejich děti vydány na pospas. Pak se však ředitelem školy stal Brumbál a ten se mnou soucítil. Prohlásil, že pokud budou přijata jistá bezpečnostní opatření, nevidí důvod, proč bych nemohl být na školu přijat," vyprávěl Remus bolestně.

„Je to už pár měsíců, co jsem ti říkal, že Vrbu mlátivou zasadili toho roku, kdy jsem přijel do Bradavic," obrátil se k Harrymu. ,,Po pravdě řečeno byla zasazena právě proto, že jsem přijel do Bradavic. Tohle stavení," Lupin se neštastně rozhlédl po místnosti, „chodba, která k němu vede, to všechno bylo vybudováno pro moji potřebu. Jednou měsíčně mě potají propašovali z hradu a dopravili sem, abych se tu proměnil. U ústí chodby vysadili strom, který měl zabránit tomu, aby na mě někdo narazil ve dnech, kdy jsem byl nebezpečný."

Thalia mezitím, co poslouchala příběh Remuse Lupina se nenápadně dívala na Siriuse. Měla pocit, jako by začínala v něm vidět svou podobu. Chtěla ho poznat, o tom byla přesvědčená. Jenom si nebyla jistá, co na to řekne Annabeth.

„Moje přeměny byly v té době... úděsné. Přeměna ve vlkodlaka je velice bolestivý proces. Byl jsem od lidí odloučen, abych je nemohl pokousat, takže jsem místo nich kousal a škrábal sám sebe. Vesničané ten hluk a řev slyšeli a domnívali se, že slyší nějaké obzvlášť zlolajné duchy. Brumbál ty povídačky ještě podpořil... Dokonce i dnes, když je tento dům už dlouhá léta tichý, se k němu vesničané neodvažují přiblížit... S výjimkou svých přeměn jsem však byl šťastnější než kdykoli v celé své dosavadní minulosti. Poprvé v životě jsem měl kamarády, tři báječné kamarády. Siriuse Blacka... Petra Pettigrewa... a samozřejmě i tvého otce, Harry – Jamese Pottera," pokračoval Remus a s úsměvem se podíval na černovláska.

,,Moji tři kamarádi si přirozeně sotva mohli nevšimnout, že se vždy jednou měsíčně někam ztratím. Vymýšlel jsem si nejrůznější výmluvy. Vykládal jsem jim, že mám nemocnou matku a že ji musím jezdit domů navštěvovat... měl jsem hrůzu z toho, že až jednou zjistí, co jsem vlastně zač, přestanou se se mnou kamarádit. Pochopitelně se však – stejně jako ty, Hermiono – časem dopracovali k pravdě. Ale kamarádit se mnou nepřestali. Naopak, udělali pro mě něco, díky čemu byly moje přeměny nejen snesitelné, ale staly se z nich nejbáječnější chvíle mého života. Udělali ze sebe zvěromágy," pohlédl na Siriuse.

,,Proto ten pes," zamumlala si pro sebe Thalia, které to celé začínalo dávat smysl.

„Můj táta taky?" vyhrkl užasle Harry.

„Ano, ten taky," přikývl Lupin. „Trvalo jim skoro tři roky, než přišli na to, jak se to správně dělá. Tvůj otec a tady Sirius byli nejchytřejší žáci na celé škole, a to taky bylo jejich štěstí, protože přeměna ve zvíře se může zvěromágovi ošklivě vymknout z ruky – což je jeden z důvodů, proč ministerstvo tak důsledně sleduje všechny, kdo se o ni pokoušejí. Peter potřeboval veškerou pomoc, kterou mu James a Sirius mohli poskytnout. Konečně, když jsme byli v pátém ročníku, se jim to podařilo. Byli schopni libovolně se proměňovat každý v jiné zvíře."

„Jak to ale pomohlo vám?" chtěla vědět popletená Hermiona.

„Nemohli mi dělat společnost jako lidé, takže mi dělali společnost ve zvířecí podobě," vysvětloval Lupin. „Vlkodlak je nebezpečný pouze lidem. Každý měsíc se pod Jamesovým neviditelným pláštěm nenápadně vykradli ven z hradu. Potom se proměnili... Petr jako nejmenší z nich dokázal proklouznout pod útočícími vrbovými větvemi a dotknout se suku, který je znehybní. Potom sklouzli dolů, proběhli chodbou a tady se ke mně připojili. To oni způsobili, že jsem ztrácel na nebezpečnosti. Setrvával jsem ve vlčím těle, avšak moje mysl jako by v jejich společnosti neupadala tak hluboko do vlčí podoby."

„Pospěš si, Remusi," zavrčel Sirius nedočkavě. Tohle vzpomínání na staré dobré časy bylo pro něj sice velmi vzácné a v Azkabanu na ty časy rád vzpomínal, ale teď měl na práci jiné věci.

„Už to bude, Siriusi, už to bude," uklidňoval ho Remus. ,,No, když jsme se teď uměli proměňovat všichni tři, otevřela se před námi spousta nevídaně vzrušujících možností. Brzy jsme začali z Chroptící chýše vycházet ven a potulovali se v noci po školních pozemcích i po vesnici. Sirius a James se proměňovali ve zvířata tak velká, že dokázali udržet pod dohledem i vlkodlaka. Pochybuji, že byli někdy v Bradavicích žáci, kteří se na školních pozemcích a v Prasinkách vyznali líp než my čtyři... Proto jsme také nakreslili Pobertův plánek a podepsali jsme ho svými přezdívkami."

***

Wow, wow, wow 😂 Thalia už ví, že je Sirius její táta! V téhle kapitole jsem jim nedala takový prostor, ale nebojte se.. jejich čas přijde 😂 ❤️ Tak snad se vám jejich storyline bude líbit 😅🖤

Vaše názory moc ráda uvítám ❤️

☕️Sharie