/29.6. 1994/

,,U merlinových vousů!" práskla o stůl madame Maxime a sedla si do svého křesla, aby to s ní nešlehlo. ,,Co to tam mělo znamenat, de la Vitoeová?!

Catherine na prázdno polkla, protože jí připadalo, že ještě takhle rozzuřenou ředitelku nikdy neviděla. ,,Omlouvám se, já jsem nechtěla-"

,,Co jste nechtěla?" skočila jí do řeči. ,,Ty holuby si tam jako poslala náhodou?"

,,No, to úplně ne," pípla pokorně blondýnka a potom zvedla hlavu, aby se obhájila. ,,Ale on si to zasloužil!"

,,To nebudu komentovat," vypravila ze sebe ředitelka a natáhla směrem k ní svůj ukazováček. ,,Máš jediné štěstí, že máš ve škole dobré výsledky, protože jinak bys už letěla pryč."

,,A taky vaše přátelství s babičkou," zamumlala si pro sebe sarkasticky, Olympa Maxime se zvedla a přešla ke své komodě.

,,A musela si další průser udělat zrovna ve chvíli, kdy jsem tě chtěla vyznamenat za ten tvůj úspěch," zaklela si pro sebe. ,,Chtěla jsem, abys při večeři přišla k profesorskému stolu a ti mohla ten dopis předat, ale ty si prostě musela zbláznit hejno holubů a-"

,,A jaký úspěch?" nechápala Cat a ředitelka jí podala obálku s dopisem uvnitř.

,,Psal mi Brumbál - ředitel Bradavic - že ho zaujala tvoje osoba a nabízí ti zkušenost studia v Bradavicích," vysvětlila jí madame Maxime a dívka vytřeštila oči.

,,To-jako-fakt?!" nechtělo se jí tomu věřit a naprosto hltala obsah dopisu. ,,Mám jet příští rok do Británie?"

,,Nejdřív jsem byla nadšená, ale teď si tím nejsem tak jistá," pověděla jí přísně. ,,Abychom si rozuměly, já nepošlu mimo tuhle školu nikoho do jiné školy, kdo by mohl Krásnohůlkám udělat ostudu."

,,To bych jela jenom já?" zajímalo blondýnku.

,,Právě, že ne," zakroutila hlavou. ,,Příští rok se bude pořádat Turnaj tří kouzelníků, určitě si o něm už slyšela. Takže kromě by tam jeli i sedmé ročníky - včetně tvého bratrance Felixe de la Vitoa."

,,Paní ředitelko," prosila ji. ,,Mám jedny z nejlepších výsledků v ročníku. Mám skvělou angličtinu, stejně tak němčinu. A latinu se starodávnými runami také ovládám skvěle. Mám v plánu se naučit španělsky. Jestli můžete někoho do Bradavic poslat, tak jsem to jedině já."

Madame Maxime to docela obměkčilo. ,,Dej dopis přečíst své babičce," poradila jí. ,,Projednej to s ní a v průběhu prázdnin mi dej vědět."

,,Dobře," přikývla vděčně a vypadala, že se vydá pryč z ředitelny.

,,Žádné průsery, Catherine," pohrozila jí. ,,Jestli se něco dozvím, bude zle."

Dívka se jen sladce usmála od ucha k uchu. ,,Spolehněte se."

°°°

Hnědovlasá Blacková zaklapla svůj přeplněný kufr a pohladila svou kočku po hřbetu. Byla od hlavy až k tlapkám bílá jako sníh a proto ji také pojmenovala Snowie. Za půl hodiny měla nastoupit do vlaku s myšlenkou, že ukončila svůj třetí ročník a že ji čekají prázdniny. Teď se ovšem těšila, protože před ní byla celá věčnost, kterou mohla strávit se svým tátou.

Rozhlédla se po svém pokoji, který teď byl vzorně uklizen, takže všechno bylo přehledné. Cítila se zde tu jako doma - možná dokonce i víc než v domě, kde vyrůstala. Chápala, proč se cítí. S příchodem jejího táty a zjištění pravdy o její rodině pro ni domov nabral úplně jiného významu.

°°°

Annabeth Prewettová seděla ve své kanceláři a snažila se soustředit na svou práci. Ale nedokázala to. Prostě nemohla myslet na nic jiného než na to, že Sirius Black byl v hradu a na to, zda už se Lia dozvěděla pravdu. Dodržel Sirius jejich dohodu? Nebyla si jistá.

Tušila totiž, že Siriusova láska k jeho dceři byla tak silná, že to možná už nevydržel. Ale čím déle nad tím přemýšlela, došlo jí, že ho vlastně za to nesoudí a ani jí to nějak přehnaně nevadí. Ale nechtěla Thaliu ztratit. Nechtěla, aby jí nenáviděla za to, že jí neřekla pravdu.

Milovala ji, jako vlastní dceru a ač pro ni bylo zvláštní po tolika letech o ní mluvit jako o neteři, nikoliv jako o dceři, chápala a respektovala, že Sirius má právo dostat šanci na to, aby ukázal, jaký je otec. Na odpoledne si vzala dovolenou, protože musela Liu a HUga vyzvednout na Nástupišti a docela se toho děsila.

Má ji obejmout? Zeptat se na rovinu? Nebo hrát, že Siriuse Blacka nezná a že jí to netrápí? Z přemýšlení jí vytrhl Alastor Moody, který vtrhl do kanceláře. V jedné ruce držel cár papíru a zadýchaně ze sebe vypravil. ,,Mám tu anonymní vzkaz."

,,Anonymní vzkaz?" pozvedla obočí a on nabíral dech. ,,Uvažoval si o běhu, Ale? Je to fajn věc na kondičku."

,,Díky tvému bráškovi běhat už nějaký ten rok nemůžu," ušklíbl se Pošuk, jehož Bethina sarkastická poznámka nijak nerozhodila, protože se takhle provokovali neustále. ,,Ale tohle tě bude zajímat," slíbil jí. ,,Jde o Freyu."

Annabeth, jakmile uslyšela to slovo na f, okamžitě vyskočila na nohy a opřela si ruce o stůl. ,,Cože? Jde to Freyu? Dělej! Mluv!"

,,Tenhle anonymní vzkaz nám jakoby napovídá, kde by se tvoje neteř mohla nacházet," vysvětlil jí a podal jí ho.

,,Freya Blacková se nachází na ostrově Calf of Man v jediné chatrči, která se na tomto ostrově nachází. Přijď sama, Annabeth Prewettová," předčítala blonďatá žena. ,,Calf of Man?"

,,To je malý ostrov u ostrovu Man," objasnil jí Moody. ,,Snad znáš Ostrov Man."

,,Znám Ostrov Man!" prohlásila bojovně Annabeth. ,,Možná jsem blondýna, ale rozhodně ne blbá blondýna!"

,,Když to říkáš," mávl rukou Pošuk. ,,Ale teď se obleč, musíme zachránit tvojí neteřinku. Už jsem svolal tým bystrozorů, tak pohni. A doufám, že si neobědvala, protože to přemístění bude na dlouhou vzdálenost, tak ať se nám nepozvracíš."

°°°

Sirius Black postával na nádraží King Cross a čekal, až dorazí Bradavický expres. Hodně rodičů už prošlo vchodem na Nástupiště devět a tři čtvrtě, ale Annabeth mezi ně nepatřila, takže to chápal tak, že jeho anonymní vzkaz zabral. Vlastně se cítil celkem zvláštně, ale zároveň natěšeně. Napjatě vyčkával, až se objeví na nádraží Thalia s kufrem v ruce a on ji bude moct vzít někam, kde je nikdo nebude rušit. Daleko od Anglie a Ministerstva kouzel.

Thalia cestu domů strávila se svými přáteli, jako vždycky, ale nikomu neřekla, o jejím plánu prásknout do bot se svým tatínkem, který nedospěje snad ani v krematoriu. Nikdy nepřemýšlela o tom, že by tohle mohlo být riskantní. Na to se mu moc podobala. Měla pocit, že se jí otevírá nová kapitola jejího života. Už asi kilometr před cílovou stanicí se se všemi rozloučila a chystala se vystoupit při první příležitosti, kdy to jenom bylo možné.

Vlak konečně opravdu zastavil a dívka využila svým metamoformágských schopností k tomu, aby si své vlasy změnila na blonďaté a nikdo jí tím pádem nemohl poznat. Prodírala se mezi davy rodičů a zamířila k jedinému místu - portálu, přes který se dostala na mudlovské nádraží.

Proběhla jím a rozhlédla se po nádraží. A najednou se za ní ozval nadšený štěkot. V tu chvíli pustila madlo kufru a nechala, aby jí Sirius v podobě psa skočil okolo krku. Cítila se tak nepopsatelně šťastná, že dokonce neovládla svoje vlasy, které nabraly té typické růžové barvy.

Sirius se rozštěkal a dal jí najevo, aby jej následovala. Tak dívka tedy uposlechla jeho rozkaz, do jedné ruky vzala svůj kufr, do druhé zase pelíšek se Snowie a následovala ho. Dovedl ji až k auto, které měl zaparkované za rohem, aby nebyl tak nápadný a přeměnil se zpátky do podoby člověka.

,,Tak ti konečně můžu říct ahoj," usmál se Sirius a ona mu úsměv oplatila.

,,Takže to zabralo?" hádala hnědovláska a on přikývl, mezitím, co dával její kufr do kufru auta. ,,Kam máme namířeno?"

Sirius si vzpomněl na jednu vzpomínku, kterou měl spojenou s Cassiopeiou. Celé to měl lehce mlhavé, ale ty její slova slyšel úplně přesně a zřetelně.

,,Tahle vila se u rodu Blacků traduje už nějaký ten rok," vyprávěl jí černovlasý mládenec a blondýnka na něj překvapeně pohlédla.

,,Počkej, takže Blackovi ji vlastní?" divila se Cassiopeia a Sirius nevýznamně přikývl. ,,Tak proto furt otec mlel ty kecy o tom, že Blackovi jsou bohatí," poznamenala sarkasticky, ,,na Hawaii máte vilu taky?"

,,Ne, tam ne," zasmál se pobaveně Sirius, ,,ale máme třeba byt v Paříži."

,,Aha, tam taky pojedem?" škádlila ho dívka, ale on to vzal vážně.

,,Kam budeš chtít, lásko."

,,Co bys řekla na Paříž?" mrkl na ni a ona vytřeštila oči.

,,Pojedeme do Paříže?!" nevěřila svým očím Thalia. Její táta se jí začínal zamlouvat čím dál tím více. Úplně z ní opadla jakákoliv starost z toho, co řekne Beth nebo Hugo.

Sirius se na ni šťastně usmál. ,,Pojedeme, jak budeš chtít, zlatíčko."

***

Tak a máme tu další kapitolu 😂 vaše pocity? 😂 všechno pište do komentářů 😂

Tak zase v sobotu❤️

☕️Sharie