/26.6. 1992/

Annabeth Prewettová se narovnala ze shrbeného sedu, aby se mohla narovnat. Měla před sebou ještě nějaké papíry, které musela vyplnit. Najednou se rozrazily dveře a v nich stál se objevil Alastor Moody.

Sundala si brýle a vyčítavě se na něj podívala. ,,Víš, lidstvo vynalezlo takovou věc. Jmenuje se to klepání. Mohl bys to občas zkusit-"

,,Na to teď není čas," zavrčel Moody, ukazováčkem a palcem si hladil bradu a v druhé ruce svíral pergamen. Blonďatá žena se vyděsila a zvedla se z židle.

,,Co se děje," chtěla vědět a zatím zněla ještě v celku klidně. Moody jí podal pergamen a svým sarkasticky nerudným hlasem dopis i komentoval.

,,Thalia je na ošetřovně," povzdechl si, ,,zase."

,,Cože?!" vyhrkla Beth a ihned nahlédla do pergamenu.

,,McGonagallová poslala nějakou úplně zmatenou sovu, která přilétla do okna mě," vysvětlil muž. ,,Tvoje dcera se pokusila společně s Potterem, Weasleym a ještě jednou holkou probojovat ke Kameni Mudrců. A úspěšně. Pravda, do cíle došel jen Harry Potter, ale ta jejich menší akcička se povedla. Ten kámen mudrců chtěl ukrást ten pošahavej Quirell, co pracoval pro Voldemorta."

,,Neříkej to-"

,,To je jedno," mávl rukou Moody. ,,Zkrátka ti říkám, jestli někoho v porodnici nevyměnili, tak Thaliu Blackovou."

Annabeth tohle oslovení zaskočilo, protože už nějakou dobu neslyšela slova Thalia a Blacková vedle sebe. Píchlo ji u srdce, ale musela si to přiznat. ,,Já vím," hlesla. ,,Já celá Sirius a Cassiopeia."

,,Hlavně ten Black," poznamenal a vzal z věšáku kabát. ,,Ale to je jedno. Matka je ta, co dítě vychovala, ne ta, co jej porodila."

,,To je tvůj názor," konstatovala Prewettová a on nakrčil rameny.

,,Thalia je tvoje dcera, Annabeth," ujistil ji a ona se na něj pousmála.

,,Díky, Ale," řekla mu zkráceninou jeho křestního jména. Byla první a jediná, kdo jej takhle oslovoval. ,,Jsi fakt ten nejlepší náhradní otec, kterého jsem si mohla přát."

,,Je mi ctí jím být," ušklíbl se a hodil jí její kabát. ,,Mám jet do Bradavic s tebou?"

,,To je dobrý," zavrtěla hlavou žena. ,,Je jedenáct a jistě máš na práci svoje vlastní věci, nebudu tě zdržovat."

,,Však víš, že nemám," stál na svém. ,,Opravdu, jestli chceš do Bradavic vzít, rád si oživím paměť na svá studenská léta."

,,Dobře, beru tě za slovo," souhlasila nakonec. Přehodila přes sebe svůj kabát, popadla kabelku - povalující se hned vedle pracovního stolu - do ruky si vzala klíče a zhasla lampičku. Společně s Pošukem opustila svou kancelář, kterou následně zamkla a klíče hodila do své kabelky.

Když opustili ministerstvo a nacházeli se na normální ulici. Alastor vytáhl svou hůlku a chytl ji okolo pasu, aby mohl oba přemístit. Ona zavřela oči. Vždycky to tak dělávala, i když pravda byla ta, že se přemisťovala už nespočetně krát, ale stejně vždy ty svoje oči zavřela.

Najednou se objevila v Prasinkách, v jedné z jejích ulic. Vždycky, když procházela těmito prostory, cítila, jak má husí kůži. Tohle místo jí totiž jejího zesnulého manžela připomínalo nejvíc ze všech míst na světě. Pořád viděla sebe, bláznivou šestnáctku, co neměla ponětí o světě, protože byla vychovaná v izolace a úplně jiné společnosti.

Teď ale navštěvovala Bradavice, měla nad vším volnou ruku, protože do hradu nemohl její otec. A ona to živě viděla. Byla zima, ona na sobě měla mrzimorskou šálu, huňatý kabát a čepici. Na její blonďaté vlasy jí dopadal sníh a ona se smála. Proč? Vedle ní stál Fabian, její láska z mládí, pro změnu s nebelvírskou šálou, drží jí za ruku a zažívá s ním nejlepší chvíle jejího života.

Teď před sebou ale viděla jiného zrzavého chlapce - svého syna. Chvíli jí ale trvalo než si uvědomila, že se jedná o jejího syna a ne o jejího manžela. Vedle Huga ovšem stál samozřejmě jeho nejlepší kamarád Cedric Diggory.

,,Co je tvoje matka?" zeptal se hlučně Diggory, kterému se trošku pletly nohy.

,,PŠŠT!" okřikl ho Hugo ještě hlasitěji než vůbec mluvil Cedric. ,,Ať nás neslyší."

,,Tvůj syn se střískal," konstatoval Moody se založenýma rukama na prsou a Annabeth převrátila očima.

,,Vidím," odsekla a zhluboka se nadechla. ,,Hugo! Hugo Prewette!"

,,Do hajzlu!" zaklel zrzavý mládenec. ,,Ona nás viděla! To bude průser!"

,,Hugo Fabiane Prewette, pojď sem a vysvětli mi, co tady pro merlina v tuto hodinu děláš?!" zavolala na něj a Hugo se k ní neochotně plížil.

,,Víš, mami, my malinko pili," přiznal se Hugo.

,,Ale jenom malinko!" vložil se do toho Cedric. ,,Prosím vás, paní prevítová, neříkejte nic mýmu otconátorovi."

,,Je ti patnáct, Hugo!" protestovala žena. ,,To kdyby viděl Brumbál!"

,,No a," nakrčil ramena Moody. ,,My v Kruvalu-"

,,Ale sklapni," přerušila ho Annabeth a obrátila se zpátky na svého syna. ,,Teď oba pošupajdíte zpátky do Bradavic, protože já musím za tvou sestrou, která je na ošetřovně," rozkázala mu a chytla se za hlavu. ,,Merline, já chci normální děti!"

,,Razím tam!" postavil se rádoby do pozoru a dal si ruku k čelu. Otočil se a společně se svým kamarádem Cedricem se vydal na cestu, vedoucí do Bradavic. Annabeth se za ním společně s Moodym za chvíli vydala a doufala, že nebude mít nějaké výjevy.

°°°

Blonďatá žena seděla u lůžka své dcery. Hluboce spala. A tak pozorovala, jak za okny vychází Slunce. Připadalo jí to tak zvláštní. Už více než den nespala. Ale slyšet svojí malou holčičku slyšet mluvit jí za to stálo. Ač měla pocit, že se jí oči za chvíli zavřou, stejně zůstala vzhůru. Tohle znamenalo být matkou. Najednou chápala, jak moc ji její matka milovala. Protože ona svoje děti milovala úplně stejně.

Držela jí za ruku tak, že cítila její srdeční tep. Tu ruku tak držela, protože se bála, že jednou ten tep přestane bubnovat. Milovala ji, tak strašně moc. Měla pocit, že roli rodiče nezvládá. Ale byla to pravda? Její syn se právě opil a dcera je v bezvědomí.

Zaklonila hlavu a pohlédla vzhůru. ,,Proč si mě opustil, Fabiane?" zašeptala a po tváři jí stekla slza. ,,Proč si mě opustila, Cassiopeio?" pomyslela na svou sestru. ,,Proč si mě opustila, mami?" před očima viděla tu chvíli, kdy ji naposledy viděla živou. ,,Proč nejsi k nalezení, Freyo?"

***

Tak a máme tu další kapitolu ❤️ Tak snad se líbila ❤️ Budu moc ráda za vaše názory ❤️

☕️Sharie