Ahoj a zdravím, mí Dracomilové! Nakonec jsem neodolala a přidal jsem sem další svoje jedno special dílko na počest Mermay. Snad se vám bude líbit.

***

Popis: Jedna vskutku neobyčejná dívka si píše do deníku.

***

Milý deníčku,

Říká se, že není lepší pocit, než když máš někoho, kdo je na stejné vlně jako ty. Obzvláště, když je to doslova....

Říkáš, že se to neříká? No, u obyčejných lidí možná ne, ale já nejsem obyčejná.

Abych to ale upřesnila. Ahoj. Jmenuji se Azura, a žiju se svými dvěma mámami v Delfíní zátoce, ve městě na pobřeží ostrova u stejnojmenné krásy místního kusu moře. Ale nejsem neobyčejný, protože mám dvě mámy. Pro mě je to normálka. Je to spíš proto, že jedna z mých mam je mořská panna.

Ano. Čteš správně. Jedna z mých mam je mořská panna. Takže jsem i já mořská panna. No... vlastně napůl.

Nikdo z lidí ve městě to neví. Mořské panny jsou v místních vodách chráněným tajemstvím, protože by je jinak lidé lovili, a upřímně, ani mořské panny nemají moc rády suchozemce. Prý protože ničí přírodu. A taky nemají rády muže. Mořské panny jsou totiž jen ženy, a proto i moje mořská máma mohla mít mě s mojí lidskou mámou.

Nebudu zabíhat do detailů. Zkrátka jsem opravdu pokrevně jejich dcera, i když si to místní lidé nemyslí. Ale to je dobře, protože aspoň neví, že se po kontaktu s vodou umím taky změnit v mořskou pannu. Že umím dobře plavat a dýchat pod vodou, že mě mají rádi mořská zvířata, obzvláště delfíni kvůli mému druhu. Jinak můj druh by měl i ovládat vodu, jenže tuhle schopnost jsem kvůli lidské půlce nezdědila. To je ale teď jedno.

Každopádně, ač je být mořskou pannou samo o sobě krasné, dlouhých sedmnáct let jsem byla kvůli tomuto tajemství osamělá..

Naštěstí teď to už je minulost, protože jsem už našla tvory, kteří jsou, tak říkajíc, na stejné vlně jako já. I když trochu jinak.

Jako první ti představím Tereju. Jde o mořskou pannu z hejna Velrybího proudu. To jsou sirény. Sirény svým krásným hlasem navádí lodě pryč od velryb a Tereja má ten úplně nejkrásnější hlas. Bohužel ji ale ostatní sirény nepřijímají, protože je prý moc tlustá na sirénu, které mají být "klasicky krásné", ale dle mého JE krásná! Má tmavou pleť, černé vlasy v mnoha předlouhých copáncích, a jako mořská panna nádherný levandulový ocas zakončený velrybí ploutví. Také je krásná uvnitř. Je moc laskavá, obětavá, a její nejlepší zvířecí kamarádka je velryba Baily, kterou pojmenovala po své oblíbené lidské zpěvačce, která hrála mořskou pannu. Jejím snem je totiž zpívat profesionálně i pro lidi. Tak se dostala na souš.

Další ti představím Mlhopližku. S tou bylo těžké se spřátelit, protože i když jsou mořské panny velmi sociální bytosti, ona nemá ráda davy a cizince. Je totiž autistka, i když mořské panny na tyhle termíny moc nehrají. Já to ale poznám díky spolužákovi. Jinak její schopností je neviditelnost, a to protože je z hejna Želví pláže. Tyhle mořské panny pomáhají želvám do moře a pryč od lidí s tím, aby je neviděli. Její kamarádka a jediný, kdo ji přede mnou a ostatními přiměl vylézt z krunýře, je mořská želva Hvězdotřpytka. Ta je ironicky na želvu velmi performativní, a zvláštním způsobem si spolu sedí. Jinak Mlhopližka nemá doopravdy krunýř! To ne. Ale šupiny jejího ocasu jsou opravdu více plazí než rybí, a jsou krásně světle zelené. Dále má světlou pleť, blond vlasy v několika odstínech, a pronikavě zelené oči. I přes svou stydlivost a obavy je štědrá, a když je někdo v nesnázích, tak pomůže, i když to pro ni může být těžké.

Třetí a předposlední z mých přátel je Utona. Ona je, a teď mě nepochop špatně, z hejna Žraločího útesu, a to jsou dravci. Ony vyloženě útočí na lidi a lodě v jejich vodách. Dělají to, aby ochránily žraloky, ale některé tak milují násilí (jejich schopností je totiž supersíla) že útočí i na ostatní mořské panny. V minulosti kvůli tomu vznikaly rozepře jak s lidmi, tak i mezi hejny, ale Utona je, ostatně jako my ostatní, jiná. Je sice pořád dravá, ale láká ji souš, a to především, popravdě, kvůli lidským klukům. Ji totiž nepřitahují ženy jako ostatní mořské panny, takže chodí na souš, aby si zaflirtovala. Na mě je to sice možná trochu moc, ale mám ji ráda, a to hodně. Ta alabastrová pleť, pomněnkově modré šupiny na vertikální žraločí ploutví, dlouhé černé vlasy, a oči jako.... Pardon. To bylo moc. Jinak je odvážná a za přátele by položila život. Včetně jejího žraločího přítele Anděla.

Poslední je Dráp. Teď tě asi překvapilo to klučičí jméno. Dráp je totiž transgender, a i když jsou všechny mořské panny ženy, on je i přes své tělo kluk. Je fakt super. Pochází z dalekého severního hejna Medvědích ledovců, kde mořské panny ovládající led jako on pomáhají tvořit kry pro ochranu ledních medvědů. Bohužel on byl vyhnán, a tak skončil v Delfíní zátoce, ale to mu nebránilo vzít s sebou svého medvědího kamaráda Tesáka. Daleko od lidí mu na jednom menším ostrůvku vytvořil ledovou krajinu a pořád kolem něj chladí vodu, takže můžou být spolu. Teď v Zátoce je kvůli tomu taková povídačka, že tam je příšera a říkají tomu Medvědí ostrov. Každopádně dlouho to byl jeho jediný kamarád, ale teď má mě a ostatní. Má i hrozně originální ocas. Je na hřbetu lemovaný srstí, šupiny jsou světle žlutooranžové, a ploutev je ve tvaru silných prstů s blánami zakončené drápy. Narozdíl od nás si hruď halí vestičkou ze své vlastní spadlé kožešiny. Jinak má velmi tmavou pleť a velmi krátké bílé vlasy. Taky se umí vztekat a nafukovat se, ale bez debat je to kámoš, kterého každý chce.

Takže vidíš, deníčku? Vedle mě, půl mořské panny s klasickými dlouhými blond vlasy, tyrkysovou delfíní ploutví, azurově modrýma očima, a navíc se skutečnou delfíní kamarádkou Plavčící tvoříme podivnou, ale tato unikátní a nerozlučnou partu. Možná jsme každý odlišný, ale právě tyhle odlišnosti nás spojují. Díky nim můžu poznávat krásy moře a oni díky mě zase souše. Chráníme navzájem sebe i naše tajemství.

I tak mi ale má mořská máma pro jistotu dala rodinný klenot, abych se když tak ubránila před skutečným nebezpečím. Hřebínek měnící se v trojzubec. Prý se mi může hodit, když neovládám vodu jako ona. Ale kdo ví? Třeba se mi ale schopnost ještě projeví. A třeba všichni lidé nejsou zlí! I půlčlověk musí doufat, ne?

"Az! Už to dopiš!"

"Jo! Chceme jít plavat!"

"Už končím!" Azura na moment nechala psaní, aby se usmála na své přátele, kteří se s ní rozvalovali na její lidské posteli. Byli tam všichni. Tereja, Mlhopližka, Utona i Dráp, a to s nohama a v lidských šatech.

Nechtěla je nechat čekat, takže ještě naposledy je uklidnila, a pak s láskou do deníčku s delfínem napsala poslední slova vděčnosti.

Závěrem chci říct, že jsem ráda, že je všechny mám. Moc mi pomáhají necítit se tak osaměle a i já jim s tím pomáhám. Nikdo by se neměl cítit, že je na zemi nebo v moři sám. Na důkaz toho, že teď nejsme sami, máme i náramky přátelství. Jsou fakt super, někdy ti je nakreslím. Teď ale musím jít plavat, protože jak jsem říkala na začátku, není nic lepšího než být na stejné vlně.

Díky, že jsi mě vyslechl. Vím, že jsem tě měla začít psát dřív, ale neměla jsem o čem psát. Ano! Vím, že takhle deníky nefungujů, ale co? Jsem jaká jsem. A jsem za to ráda. Takže zatím, a někdy příště. Pá!

"Tak." Azura deník zavřela, schovala, a pak už bez dalšího otálení se všemi svými přáteli běžela k moři. Naštěstí bydlela na samotě hned u moře, takže stačilo, aby se skrytí před okolím za domem svlékli, a pak mohli z terasy skočit rovnou do vody a vychutnat s tu krásu svého přirozeného prostředí.

Během pár sekund se z kůže staly šupiny, z nohou ocasy přesně podle popisků v deníku, a když je měli, stačilo už jen párkrát máchnout a společně mohli začít brázdit místní vody.

Všech pět se prohánělo mezi delfíny, rybami, škádlilo korýše, a dělali zkrátka všechno, co mohli a chtěli. Utona na všechny ryby cenila zuby, Mlhopližka se radši schovávala, a pozorovala je, Dráp lámal rychlostí rekordy, Tereja tančila a zpívala s delfíny, a Azura? Ta si jen užívala, že tam může být s nimi všemi.

Na světě nebylo nic lepšího.

A neplatilo to jen o vodě. Jakmile se jako mořští lidé vyblbli, jako lidé si zašli na molo, dali si smoothie a bavili se jako normální teenageři.

Protože voda nebo ne, nejlepší byla právě ta stejná vlna, na které jste byli s přáteli. Jak by tedy aspoň řekla Azura...

***

Tak snad se líbilo. Přiznám se, že to původně měla být celá kniha, ale nevím, zda to dotáhnu, protože je to popravdě založené na nějakých tracker náramcích, co sledují mořské živočichy, nebo co. Nevím, jestli jsou pravé nebo jak to funguje, to si nechám pro zajímavost. Každopádně nevím zda se tím pádem z toho hodí dělat knihu, takže jsem udělala aspoň tohle. Snad to za něco stálo a zase příště u nějaké knihy. Zatím!