V temnotě před tebou se místy rýsuje mohutné tělo. Nikdy jsi nic podobného neviděl. Ten tvor, který právě stojí před tebou je ztělesněním zmatení.

Nikdy si nezvolil svoji cestu.

Jal se objevovat svoje dobro pro blaho ostatních tvorů.

Tisíce a tisíce let spřádal zmatené myšlenky, které se kdy jaké bytosti honily v hlavě.

Zaplatil dvě vysoké daně.

Nejen, že o svůj rozum přišel a pohltilo ho zmatené prázdno. I přes svou oběť byl lidmi opovrhnut.

Zapovězen a nařknut z utváření těchto vražedných myšlenek byl lidmi vyhnán do nejhoršího kouta temné strany.

Zmatený, nepochopený a neschopen pomoci.

Část rozumu mu ale přeci zůstala.

Měl nás chránit, měl bojovat dokud by sám nepadl.

Jenže lidé ho odkopli jako všechno ostatní z čeho kdy měli strach.

Jen budoucí generace mohou prosit o jeho návrat. O přivedení Zmateného zpět domů.

A on se sám sebe ptá.

Smím se vrátit?
Ukáže mi někdo cestu zpátky? Proč jsem odešel?

Jak mám najít cestu Domů?