Tohle je dlouhá, ale zajímavá kapitola, která je důležitá pro budoucí kapitoly....děkuji :)

Procházím se po nádherné zahradě. Ptáci poletují okolo a hmyz leze po květinách. Najednou však vše propukne v plamen. Svět se točí okolo mě. ,,Neboj Bell..." slyším zase ten příšerný hlas. Stín je přímo vedle mě. Už to ale není stín, ale Rit. ,,Rite? Co to má znamenat? Proč nejsi ve věznici?" zeptám se se strachem v očích.

,,Tak ty si to nepamatuješ Bellinko? Pustila si mě...." zazubí se. Blíží se ke mě se zlověstnou tváří. Nemám kam utéct. Všude je oheň. 

,,Já bych tě nikdy z věznice nepustila!" bráním se.

,,Bell? Probud' se!Bell!" zařve Rit.

,,Cože?" podivým se.

.........................................................................................................................

,,Bell!" 

Probudím se úplně spocená. 

,,Bell já se bála! Tohle mi už nedělej! Vypadalo to, že se snad ani neprobudíš!" začala na mě Auri křičet.

Já  se však soustředila jen na ten příšerný sen. Ty plameny....ta zahrada.....a Rit, který mě asi brzo ve snu zabije.............

,,Spíme už dluho. Co si jít pro snídani?" zeptá se mě Aura. Přikývnu.Po celou cestu tam i zpátky však přemýšlím o tom, co Rit říkal.

,,Pojd'.Půjdeme za Ritíčkem." pobídne mě Aura s úsměvem.

,,Já dneska nepůjdu..." povzdechnu a kouknu na ni tváří bez úsměvu.

,,Cože? Vždyt' si jen utahuje.Ty jeho narážky nemůžeš brát vážně." 

Aura to samozřejmě nepochopí. To by to musela vidět. Možná půjdu do knihovny a pokusím se najít něco o proniknutí do snu. Tohle nemůže být jen můj výmysl. Možná dokáže vidět mé sny a změnit je.

,,Já tam ale sama nepůjdu." naléhá.

,,Tak jen na chvíli." řeknu s tichým povzdechem a nechuti v hlase.

Když nám stráže otevřou, Rit zaujme obvyklou polohu ke čtení. Jdu k němu rychlejším krokem a povalím ho až ke zdi. ,,Tak posloucej ty ničiteli krásných snů!" zařvu na něj. ,,Myslíš, že mi můžeš jen tak kazit sny?! Za koho se považuješ ty Ohnivej co?! Kdybych chtěla, nechala bych ti tu tvářičku zohavit a opovaž se usmát a říct nějakou narážku, jinak tě prostě zabiju jasný?! Dívám se přímo do jeho očí, které tenhle nával podle všeho nečekali. ,,To prostě není fér! Za koho se tu považuješ co?!"

Zvedne obočí. Nechápe. ,,Zlatíčko promiň mi, ale tenhle oční kontakt mi nedělá dobře...můžeš jít trochu dál a mračit se na mě tam?" navrhne úplně v klidu.

,,Já NEJSEM zlatíčko." odstoupím ale nepřestanu ho probodávat pohledem.

,,Tak za prvé: Nevím, o čem to mluvíš. Já se neumím oběvovat ve snech a za druhé: Ty o mě sníš?" zazubí se provokativně.

Zamračím se ještě víc. ,,Neprovokuj Rite." řeknu důrazně.

,,Poslyš zlat...Bell..............Já ti vážně sny nekazím i když by mi bylo potěšením." vrhne na mě ten svůj egoistický výraz a zamračí se. ,,Nemáš důvod mě tu obviňovat a ponižovat mě."

,,Ponižovat?" sarkasticky se zasměju. ,,Ponížený jsi už dost! Jsi v hnusné kopce a jediný co děláš je válení a čtení podivné knížky!" 

,,Je mi přeci sedmnáct! Co mám dělat? Hrát si s míčkem jako šestiletý?!" zavrčí na mě.

,,Tobě je sedmáct?" podivým se s úsměvem.

Sklidní se taky a lehne si. ,,Jo....co má být?" řekne v nezájmu.

,,Já tě typovala na devatenáct. Vypadáš skoro dospěle a ne jako pubert'ák." vloží se do toho Aura a já přikývnu na souhlas.

,, Tohle jsem od tebe nečekal. " přizná pohledem ke mě.

,, Zdání někdy klame. " zazubím se.

Dloooouhá kapitola co? xD
Nevšímejte si mých pravopisných chyb. Kontrolovala jsem to,  ale určitě tam nějaká bude ^^