Slyšela jsem zamručení, praskání židle a protahování kostí. Neotáčela jsem se.
Pokojem se ozvalo hluboké vydechnutí.

„Baru, kde si byla?" ozvalo se. Po delší odmlce jsem odpověděla. „Tam kde mi bylo dobře." odsekla jsem. Co chce slyšet za odpověď? Chyběli jste mi? Stanu se vrahem?
Nejspíš ano.

Po chvíli zase odešel. Zamkl. Nechtějí abych znova utekla. Rozplakala jsem se. Nechci tady být zavřená. Nelíbí se mi tu. Nechci tu být. Hnusí se mi tu být. Radši zemřu než tu být.

Vzala jsem do ruky mobil. Tři hodiny ráno. Mobil jsem položila a šla otevřít okno, alespoň na ventilačku. Chci být zase volná. Né se řídit pokyny vrahů. Nesnáším je. Vlastně.... Proč jsem Jeffa hned nenahlásila? A jo... Já jsem vlastně hledaná. Nezvěstná a vražedkyně.
Zabila jsem dva lidi, ale to ze mě vraha nedělá. Nebo ano? Otec si to zasloužil. Celý život mi dělal zle, navíc to bylo v sebeobraně, nebo také ne? Kamču jsem zabíjet neměla. Byla to léčka. Nelu nezabila ona ale někdo z creepypasty. Jeff nebo Slenderman. Jeden z nich. Typuju to na Jeffa, je to vychytralý debil.

Slyšela jsem škrábání na dveře. Lekla jsem se, ale něják jsem se nebála. Asi mě chtějí postrašit. Hned se ozvalo odemykání. Ve dveřích stál Smile dog. Hned se rozběhl na mou postel. Vrtěl ocasem a olizoval mi tvář. Byl šťastný že mě zase vidí. Já byla taky šťastná.

Smile si lehl vedle mě. Já si položila hlavu na polštář vedle, a ruku dala na Smilovu packu. Hladila jsem ho. Uklidnilo mě to a já se cítila ospalá. Do pár minut jsem spala.

Ráno jsem se probudila i se Smilem vedle sebe. Krásný pohled. Připomněl mi Bellu. Byly to nádherné momenty. Boužel ty jsou už taky pryč. Sedla jsem si a tím probudila i Smila. Začal kňučet u dveří. Asi má hlad. Ani jsem si neučesala vlasy, prostě jsem vstala a šla otevřít. Neslyšela jsem, že by někdo zamykal. A taky že ne, bylo odemčeno. Smile mě vedl k nějákému kumbálku a kuchyni. Dala jsem mu granule a čistou vodu. Mezitím na mě koukal Toby. „M-máš byt ve s-svém pokoji, n-ne?" promluvil.

„Jen jsem dala Smilovi jídlo." odpověděla jsem zahořkle. Až do doby, než jsem odešla zpátky do pokoje, mě Toby sledoval.

V pokoji jsem si pustila na počítači film. Vzala jsem klíč a zamkla se. Nepotřebuju aby mi tu někdo lezl. Nechci nic řešit a nic slyšet.

„Co to je?" mumlala jsem si pro sebe, protože mi přestal fungovat počítač až mi to nakonec hodilo černou obrazovku.
K tomu mě začala bolet hlava.
Z frustrace jsem se podívala po pokoji a viděla Slendermana. Tak to všechno vysvětluje. Taky jsem ale věděla, že mám malér.

„Co si myslíš že teď budeš dělat? My tě přijali mezi sebe. Máš možnost se pomstít a ty toho nevyužiješ?" promluvil.
„Neprosila jsem se toho abych tu byla. Pomstila jsem se všem kterým jsem chtěla. Otci. Přece jenom kdyby nebylo Jeffa žila bych furt s Kami." odsekla jsem.
„Bez Jeffa bys tady už nebyla. Zabil by tě tvůj otec." zasmál se. „Možná ano., možná ne." pokrčila jsem rameny.
„Ještě abych nezapomněl, dneska večer tě Masky donutí zabít ať chceš nebo ne." řekl a zmizel.

Mě se zapl počítač i s filmech. Nechci jít nikam. Opravdu ne. Dvakrát jsem zabila a jednou litovala. Nechci litovat znova. Nedělá mi zabíjení dobře. Mám pak výčitky.

Někdo klepal na dveře. „Dále," vyzvala jsem osobu. Masky „Obleč se, za chvíli půjdem." „Nejdu." měla jsem pevný hlas. Nikam se nechystám. Rozhodně ne s ním. On si povzdychl. „Nedělej problémy, obleč se a jdeme." Byl ještě celkem v klidu. Seděla jsem na židli a sledovala už třetí film. „Chceš mě vyprovokovat?" procenil mezi zuby. „Ne, jen nikam nechci." pokrčila jsem rameny.

V tu chvíli tam přišel Slenderman „Dělej a obleč se." zase mě rozbolela hlava. Radši jsem tak udělala. Poslala jsem je pryč. Ben mi donesl věci z mého, teď už asi starého, bytu v penzionu. Vzala jsem si černé upnuté kalhoty, bílé tílko, fialovou mikinu a svůj nožík si držela v ruce. Dám si ho do bundy. Šla jsem otevřít dveře.

Maskyho hlas šel z kuchyně. Podíval se na mě a svolal „Fajn, jdeme." šel si obout boty. Toby nás následoval. Asi jde s námi.

Došli jsme k jednomu menšímu domku a tak zastavili. „Fajn, ty půjdeš zabít rodiče," podíval se na Tobyho. „A já s Baru půjdeme zabít jejich děti."
„Proč je máme zabít?" chtěla jsem si to ujasnit. „Jsou nebezpeční. Rýpou se v naší minulosti." vyjasnil mi. Já kývla na náznak, že chápu a šlo se dovnitř.

.......

736 slov.