V jednom jezeře se po mnoho období bojovalo o Korunu Věčnosti a Avagar, co vedl kmen Dosininů, konečně porazil poslední cizí kmen a získal Korunu na svou hlavu, jako náznak vítězství a stálí. Díky vítězství si vysloužil i respekt svých odpůrců.
Jednou se po celém jezeře se stahovalo zelené prostředí. Avagar seděl na židli ze dřeva a rameno si dal na stůl, aby svou packou podpíral svojí tvář. Znuděně mrkal a dumal. Líbilo se mu mít všechno, po čem už toužil jako mládě, ale jakmile obsadili celé jezero, připomínalo mu to velkoměsto a uvědomil si, že se nedá nic dělat bez přítomnosti cizích bakteriokoček.
Z myšlenek ho probudilo zaklepání na dveře. „Dále," řekl hlasitě a dveře se dokořán otevřeli. Čekal tam na něj Gerotesin, jeho oblíbenec z celého kmene. Vždycky Avagara zastupoval ve velení, když neměl čas a dalo se říct, že kdyby se nepřipojil do vymýšlení útočných plánů, doteď by tu nebyli sami. Naposledy Gerotesina poslal pro zjištění novinek od hlídkařů. Došel k vůdci a upravil si plášť pokrývající polovinu jeho těla.
„Vůdče," začal, jenže z toho tónů sršel stres. „Poblíž Vesnického svahu se našli potulovat dvě vysoké postavy se spirálovým ocasem. Hrozí nám asi útok od nově příchozích, jelikož se tu několik dnů a nocí žádná jiná bakteriokočka než my, Shigella Dysenteriae, nenašla."
Avagar vytřeštil oči. Už dost si myslel, že budou mít pokoj, ale přistěhovali se k nim další bakteriokočky, podle popisu nějaké spirochéty. Poté se mu vrátila optimistická a klidná nálada. „Není čeho se obávat," zamumlal se zavřenýma očima. „Je vidět, že jsme dostatečně silní."
Gerotesin své dvě přední končetiny natáhl a dal je na stul se žuchnutím, který vůdce vylekal. Neočekával takovéhle pohyby zrovna od něho, většinou si zachovával chladnou hlavu a srozumitelně i upřímně mluvil.
„Nechte mě s dovolením domluvit," řekl podrážděně Gerotesin, s více roztřeseným hlasem než předtím. „Sledovali jsme je a našli jejich rozestavěné sídlo. Usoudili jsme, že se jedná o leptospiry a podle počtu jejich zbraní a brnění nám můžou možná konkurovat."
Avagarovi viditelně vyprchal optimismus. Takže sem přišel nový kmen a hrozí, že by jim Korunu chtěli sebrat. Představil si jak ji má na hlavě leptospira, Korunu si sundal a ochranářsky ji obejmul. Za žádnou cenu ji nedá takovým monstrum, obzvlášť jestli se jedná o leptospiry interrogans. Tim totiž panenky nešli dát do normálního stavu a vypadali jako by šilhali. Srovnali se jim jen v tu chvíli, kdy zešíleli nebo se pořádně naštvali. Gerotesin se otřásl a své přední nohy položil zpátky na zem. „Nejlepší by bylo jednat teď hned."
„To jo," přivetil Avagar. „Vezmi sem Esoze a Ugadana. Díky."
„Jeli to příkaz." Gerotesin se otočil, odešel a před cestou práskl za sebou mírně dveřmi. Před chvílí myslel na tu nudu bez ostatních kmenů kolem, ovšem ponětí o kmeně, jenž jim se svou sílou má možnost konkurovat ho štvala. S touhle Korunou kmen mohl přežívat dlouhodobě a proto by leptospirám nedělalo problém zaútočit.
Otevřeli se dveře a dovnitř k němu vkročil Gerotesin s dvěma vyjmenovanými bakteriokocoury. Z Ugadana šel strach, mezitím Esoz se pokoušel zůstat vklidu a nedělat povyk.
„Vůdče," začal Esoz pevně. „Povolal jste nás abychom pomohli s plánem." Avagar přikývl a nervózně packou poklepával po dřevěným stolku. „Myslím si, že nejlepší bude zaútočit ihned. Jsou jenom veprostřed stavení domovů a nemusí to jen tak očekávat, jestli vypadaj jako by o nás nevěděli. Důležité bude ale vědět jak jejich domovina vypadá." S tím naprosto souhlasil. Důležité bylo vědět, jakým způsobem to tam mají zatím zařízení. „Ugadane, ty si tam byl, měls by to vědět," promluvil Gerotesin na Ugadana.
Ugadan otevřel tlamu. „Když jsme tam byli, měli vystavení okolo čtyřiceti domů. Někteří už rovnou vytvářeli ochranou zeď."
„Takže se očekávají náš útok a připravují se!" přispěl Avagar zamračeně. „Zaútočíme téhle noci. Vyšleme dvě skupiny na zaútočení."
„Bezva, kdo bude vést?" optal se Gerotesin s bradou nahoře, aby si uchoval klídek.
„První povede Esoz," rozhodl, protože se jednalo o dobrého vojevůdce. Esoz si uspokojeně něco zabrblal. „Já povedu druhou. Esozova zaútočí dřív a až to bude nutné, ze záholy se připojíme my. Námitky?"
Všichni mlčeli a pouze souhlasně přikývli. Avagar se usmál. „Půjdu to oznámit naší rodině Dosininů. Esozi, spoléhám na tebe."
Esoz se hrdě vztyčil ve své celé velikosti a hrdě mu oplatil úsměv. Ugadan s Gerotesinem se na něho otevřeně dívali. Pravda byla, že ho oba dva ve skutečnosti ani v oblibě neměli.