V Z D Á T  S E

,,Co bys po mně chtěla?"

Chvíli o tom přemýšlí a bere v úvahu prosbu v jeho tónu. Předává jí moc mu ublížit, kontrolu nad tím, co udělá dál. Je to opojný elixír. ,,Chtěla bych tě požádat, abys zůstal. Tady. Se mnou. Dnes večer."

Když vůbec nereaguje, dodává: ,,Prosím?"

James se zamračí. ,,Myslím, že oba víme, že není nic, na co by ses mě musela ptát dvakrát."

,,Vážně?" škádlí ho. ,,Vzpomínám si, jak ses vyhnul mému prvnímu pokusu políbit tě."

,,To bylo něco jiného. Bylo ti šestnáct, byla jsi holka. A já... moc jsem to chtěl." Zarazí se v rozpacích. ,,Bál jsem se, že nebudu schopen přestat."

Baví ji to. ,,Na muže tak proslulého svou železnou zdrženlivostí jsi na sebe velmi tvrdý."

,,To proto, že znám svou vlastní mysl. Bojím se muže, kterým bych se mohl stát, kdybych ztratil kontrolu."

Elizabeth zvedne obočí. ,,Já ne. Vlastně, jestli je aspoň trochu podobný tomu, kterého jsem potkala na chodbě, moc ráda bych se s ním seznámila."

Jeho zamračení zmizelo a zanechalo za sebou něco jako údiv.

,,Nebo o to taky musím žádat dvakrát?"

Ona ne.

Znovu ponoří svá ústa do jejích, i když tentokrát už zdaleka ne tak zběsile, místo toho se rozvážně dotýká jejích rtů a pevnými prsty objímá její šíji. V jeho činech je příslib, cílevědomá předehra, a Elizabeth se z toho podlamují kolena.

Začne ho svlékat ještě víc, rozepne mu košili a on přeruší kontakt jen na tak dlouho, aby ji stáhl a upustil na podlahu. Elizabeth zneklidní, když zjistí, že má na řetízku kolem krku prsten své matky. Hrozí, že ji pocit viny zdrží, ale James sebere ten urážlivý šperk a hodí si jej přes rameno, čímž jej v podstatě schová za zády, aniž by projevil sebemenší náznak lítosti.

Elizabeth ho za to zbožňuje a nechává své chamtivé ruce bloudit.

James před ní ještě nikdy nebyl bez košile a ona toho plně využívá, zkoumá rozlohu jeho nově obnaženého trupu, zatímco on stojí zcela nehybně, a umožňuje jí to bez přerušení. Jeho tělo je samý sval, pevný pod jejími odvážnými konečky prstů tím nejpříjemnějším způsobem. Je zjizvený, důkazy o jeho nebezpečném životě na moři jsou mu roztroušené po kůži jako stopy na mapě. Elizabeth se odmlčí, aby ocenila každou, s kterou se setká, a tuto jeho stránku si schovává, i když se nad ní vznáší tíživý smutek. Neví, odkud se kterákoliv z nich vzala, jak blízko byla k tomu, aby jí ho navždy ukradla. Jsou svědectvím poloviny jeho života, který před ní tajil. Až na jeden.

Přitiskne něžný polibek na perleťovou skvrnu na jeho rameni a chce, aby pochopil hloubku jejího obdivu. Už nikdy, pomyslí si, když cítí, jak se pod jejím pohlazením chvěje. Už žádná tajemství.

Elizabeth se opět hlásí k jeho rtům, používá jazyk jako předtím, i když zdaleka ne tak agresivně, protahuje si ho kolem pootevřených rtů a z hloubi hrudi mu vychází dunivý zvuk, který jí proniká až do morku kostí. Začne sahat po knoflíčcích její vesty, ale když mu jde pomoct, odtáhne jí ruce. Odhodlaný záblesk v jeho očích nese poselství dost jasně. Chce to udělat sám.

James je ve svlékání stejně pečlivý jako ve všem. Opatrný. Neustále. Dál jí poskytuje absolutní privilegium drancování svých úst, když jí beze spěchu rozepíná zapínání šatů a nakonec jí šaty úplně strhne z ramen.

Ale jeho opatrná slupka klidu začíná praskat, jeho rty jsou náročnější, prsty odvážnější. Elizabeth je opilá představou, že ho k tomu může dohnat. Vidí tu jeho část, kterou nikdo jiný nevidí. Cítí se mocná. Nezastavitelná. Pozoruhodné.

I když se jí příčí ho popohánět, Elizabethina trpělivost je téměř u konce. Ustupuje, aby se o kalhoty postarala sama, rozváže je a pak je nechá klesnout k nohám. Ocasy košile jsou dost dlouhé, aby ji zakryly, ale jen těsně, a když vystoupí z hromady látky, začne se cítit trochu nesvá.

Žádný muž ji ještě neviděl úplně odhalenou. A i když už ji to netrápí tolik jako kdysi, Elizabeth ví, že podle společenských měřítek není krásná. Je hubená, kostnatá a pihovatá od slunce a má jen málo křivek, o kterých by se dalo mluvit. Možná se jí to podařilo skrýt pod iluzí moderní ženské módy a hojných vrstev spodniček a korzetů, ale teď je bez všech těch věcí.

Ta náhlá plachost ji dráždí a bojuje s ní tak, že se zcela zbavuje košile, stojí před Jamesem ve světle svíček, neohrožená jako za úsvitu. Přistoupí k ní, ruce se nad ní vznášejí, aniž by se jí dotkl, jako by si nebyl jistý, kde začít. Elizabeth se tedy rozhodne za něj, uchopí jednu z nich a s hravým úsměvem si ji položí na levé ňadro. Tohle tiché pozvání je vše, co k tomu stačí.

Jamesovy ruce jsou všude, pálí ji na kůži, osvětlují ji jako maják. Nakloní se k jeho doteku a ze rtů jí unikne spokojené zasténání, když jí palci přejede po spodní straně ňader.

,,Ty jsi bohyně," prohlásí uctivě a ona se zasměje.

,,To je nesmysl!"

Zpočátku se zdá, že ho její reakce vyvedla z míry, ale pak jeho rty mapují dráhu podél její čelisti a dolů po svahu jejího krku. Vmáčkne mu prsty do vlasů, začne mu masírovat pokožku hlavy a cítí, jak jí prakticky přede o klíční kost.

Pak ji začne vést k posteli.

Když se stehny dotkne okraje, řekne jí, aby se posadila. A ona to udělá, nohy se zvednou z chladné podlahy a houpou se na volném vzduchu.

James poklekne na jedno koleno a Elizabeth ucítí, jak jí projel elektrický výboj. Je to stále nové, to vědomí, jak moc ho má ráda na kolenou před sebou, a nedala si příležitost skutečně rozluštit důsledky, které z toho plynou, kromě toho, že po něm touží ještě víc.

Jeho prsty zkoumají délku jejích nohou, začínají na kotnících a pak se pomalu, bolestivě pomalu vlečou přes lýtka a dál. Jeho výraz je po celou dobu soustředěný, stejná maska, jakou ho viděla nosit, když si zapamatovával řádky atlasu.

Jemně jí roztáhne kolena a intenzivníma zelenýma očima pátrá v jejích, zda nejeví známky neochoty. Nemá co nabídnout, vlastně méně než nic, a až příliš dychtivě mu dovoluje dráždit ji na vnitřní straně stehen. Pak, ještě s doutnajícím očním kontaktem, prsty přejíždí po měkkých okvětních lístcích jejího lůna, Elizabeth se kousne do rtu a hlava jí klesne na stranu, jak se jí zachvějí víčka.

,,Kristepane," zašeptá, zatímco ji dál hladí. ,,Jsi úplně mokrá."

,,To jsem byla už dřív," opáčí bez dechu. ,,Ale nakonec jsem se o to musela postarat sama."

Úsměv, který mu roztrhne rysy, by se dal popsat jen jako vlčí, a Elizabeth zasyčí, když do ní strčí prst a palcem přejede po tom uzlíčku nervů. Je to mnohem lepší, než když to dělá sama, a řekne mu to, než se opře o lokty, páteř prohnutou jako luk.

Když přidá druhý prst, zakleje a nechá hlavu klesnout. Pokračuje pevněji, tlačí ji k tomu třpytivému vrcholku, až se nakonec roztříští a rozpadne se s vydechnutím jeho jména.

James vysune prsty a krátce to zváží, než se schválně střetne s jejím pohledem a olízne je. Je to bezpochyby ta nejzvrhlejší věc, jakou u něj kdy viděla udělat, a Elizabeth vytřeští oči, když zabrouká na souhlas. ,,Jako dobré víno."

Beze slov je bezmocná a nemůže dělat nic jiného než se podvolit, když jí zvedá kolena nad svá ramena a dává jí protikladně cudný polibek těsně pod pupík, než chraplavě zamumlá: „Jen mi řekni, jestli chceš, abych přestal.“

Elizabeth se natáhne, chytne ho za vlasy a zatahá za ně, libuje si v sténání, které z něj vyjde. ,,Raději ne," přikazuje.

Oči mu tmavnou, naplněné hmatatelnou žádostivostí, a neodvrací zrak, když skloní ústa k jejímu teplu, začíná smyslnými polibky na její citlivou kůži, než vystrčí jazyk a olíže její záhyby, čímž její tělo zapálí. James zavře oči, když si ji začne vážně užívat, lapá po jejím pohlaví a ona mu instinktivně jde vstříc, což ho pobaví.

Aktivně ho teď tahá za vlasy a z nepozvaných úst jí bublají zvonky. Becca se o tom zmínila už dřív, ale Bože, je to mnohem lepší, než si dokázala představit. Tak intimní. Tak skandálně vzrušující. Jeho dvoudenní strniště skřípe na její jemné kůži a dohání ji k dalšímu rozptýlení.

Právě když si Elizabeth myslí, že už víc nesnese, James sklouzne rukou a znovu do ní zatlačí prsty. A jak může být něco takového tak příjemné? Tak perfektní? Stoupá a stoupá, je si jistá, že zemře, když se neudělá.

Neuvědomuje si, že mu to řekla, dokud ji pořádně nesaje, přesně ve chvíli, kdy se jeho prsty stáčí dovnitř a zasáhnou místo, které ji rozechvěje, křečovitě se zmítá, když podruhé dosáhne vrcholu.

Když se probere, lapá po dechu, James si utírá ústa do hřbetu ruky a šklebí se tak, jak se sluší a patří. Bez dechu se směje, když si přitáhne jeho rty k sobě a cítí vlastní chuť na jeho jazyku. Je zmatená vlnou horka, která jí prochází.

James začíná s polibky na prstech u nohou a přesouvá se k otevřeným ústům, pozornost věnuje krku a klíční kosti, neohrožené ruce se potulují. Elizabeth by se měla leknout neslušných zvuků, které se jí nedaří přestat vydávat, ale stejně tak není schopna se o sebe postarat. Odmění se tím, že ho pohladí po nahých ramenou a zádech, uchvácena pocitem, jak se mu pod kůží napínají svaly.

Když skloní hlavu a vcucne jí ňadro, ona se zhluboka nadechne. Jak? Jak to dělá? Není on ten, kdo by měl ztrácet kontrolu? Uklidňuje se tím, že prsty přejíždí po jeho nádherných tmavých vlasech a přísahá, že už mu nikdy, nikdy, nedovolí nosit paruku. Ne, dokud bude dýchat.

Než se jí propracuje k žaludku, Elizabeth prosí: „Už ne, prosím. Už to nevydržím."

,,Co nevydržíš?" ptá se, aniž by vzhlédl od svého úkolu.

,,To čekání. Prosím, Jamesi.“

Teď se podívá nahoru, v očích škodolibost. ,,Prosím, co?"

Chce, aby to řekla. Ten drzej parchant ji chce nechat prosit o svýho ptáka. Mělo by ji to rozrušit, ale místo toho ji to šíleně dráždí.

James musí vzít její ohromené mlčení za tvrdohlavost, protože jí šeptá do ucha: „Tohle nesmíš moc chtít.“

Elizabeth jeho škádlení, jeho předstírání, že na tom není jako ona, rozčiluje, a natáhne se, aby důkaz uchopila přes kalhoty, což ho přiměje k syčení.

,,Chci to stejně jako ty."

On se odtáhne a ona zápolí se zapínáním, dokud není volný. Otestuje jeho váhu v dlani, a neunike jí zachvění v jeho dechu, když se pokusí o experimentální stisk. Když pevně přejede nahoru a dolů, vydá James z hrdla přiškrcený zvuk, který je napůl vzlyk. Líbí se jí to tak moc, že to dělá znovu, a libuje si v jeho pocitech. Jak může být něco najednou tak měkké a tvrdé?

Jamesovy ruce letí dolů, aby ji zastavily, a ona ho nenechá z jiného důvodu, než že má v úmyslu prozkoumat tento konkrétní druh intimity později. Najednou je netrpělivý, chce se zbavit svého posledního kousku oblečení a ona je monumentálně potěšena, že ho konečně vidí celého.

Pak je zpátky a ona cítí, jak jí špičkou přejíždí po štěrbině. Ale dál už nejde.

,,Tak co?" zafuní. ,,Dopřeješ mi to, nebo ne?"

,,A co přesně?" Drzý až do konce. Tuhle jeho stránku má moc ráda. Ráda by ji viděla častěji.

,,No přece tvého neuvěřitelného ptáka. Nebo o to budu muset požádat znovu -" Nedokáže to dokončit. Vklouzává do ní, naplňuje ji tak dokonale, tak lahodně, že jediné, co dokáže, je vzdychat a škrábat se do peřin. Nebolí to. Proč to nebolí? Panebože, je to tak dobré a správné a ach, on zase klouže ven a její krev jí zpívá v žilách.

Hlas má přerývaný, tichý. ,,Jsi neuvěřitelná. Jako roztavené hedvábí.“ Zalape po dechu. „Nemůžu... nemůžu...“

Setká se s jeho zastřeným pohledem a přikáže: ,,Tak to nedělej."

A to zlomí kouzlo, nebo možná sesílá nové. Ale ať tak či onak, není vůbec čas, aby do ní bušil s bezohlednou bezstarostností a hnal je oba k vrcholu. Je ohromena tím, jak obscénně ji naplňuje, zoufalými zvuky, které vydává. Prsten se teď houpe mezi nimi, náhodně přitažený jejíma bloudícíma rukama. James si toho zřejmě nevšiml, příliš se o to nestaral.

Elizabeth nechce, aby to skončilo, i když ví, že musí. Cítí, jak se v ní rodí další orgasmus, a sténá: ,,Jamesi." Musí vycítit, že je nablízku, protože jí pustí jednu nohu a začne jí palcem hladit.

A to je všechno, než vykřikne jeho jméno a před očima jí tančí hvězdy. Nic nemůže být tak krásné, tak přirozené. A nezastaví se, zatne zuby při jejím uvolnění a nepřestává přirážet, dokud se nedostane za hranici citlivosti.

Pak zalapá po dechu a rychle se odtáhne, posadí se na lýtka, naposledy se pořádně stiskne, než skončí na břiše. Jeho výraz je bolestná blaženost a Elizabeth si ji navždy zapíše. Vzpírá se a pozoruje ho, ruce se jí třesou námahou.

Usmívá se, než se jí podívá do očí. Má na tváři úšklebek, který se shoduje s jeho, a v mozku jí nezůstala žádná slova. Tak uhne na stranu a poplácá na prostor vedle sebe.

Natáhne se, aby zvedl košili, očistí se a pak ji hodí zpátky na podlahu. Je okouzlena touto ukázkou zjevné neukázněnosti. Když se zhroutí vedle ní, převalí se na bok a přehodí přes něj nohu, tělo podél těla.

Elizabeth se o něj opře a v záplavě tmavých chloupků na hrudi mu načrtne kruhy. ,,Proboha. Měli jsme to udělat mnohem dřív."

James se zasměje, obejme ji a políbí na čelo.

,,Jak říkáš, má lásko."