Výhled na přídi k sobě přilákal Azrela jako světlo můru a Mae ho následoval jen po pár krocích.

Je stále zřetelnější, že až naše dobrodružství skončí budou působivým mocenským párem v čele ostrova.

Tulili se spolu aby se chránili před ostrým mořským větrem, který ženy kolem nás nejspíš už ani nevnímali.

Pobíhali od úkolu k úkolu v lehkých košilích a kalhotách, ve kterých by někteří z nás určitě už dávno nachladli.

Nebyly očividně jediní, protože i Růže nepokládala za nutné přidat si další vrstvu, i když už dávno není na poušti.
Tam to ale možná dělalo její dračí dědictví.

,,Pokud je ti zima, měl by jsi asi zkusit něco dělat a ne jen stát v cestě,"ozval se mi za zády hlas Styxe, zrovna když mi pod plášť vklouzl opravdu studený vzduch a já se otřásl.

Snažil jsem se mu uhnout z cesty a pro tom hledal posledního člena naší skupiny. Helly by mě nejspíš zabila, kdyby se její bratr utopil protože jsem si na ně nedal pozor.

Z těchto myšlenek mě ale vytrhl elegantní hlas kapitánky, který se začal ozývat od kormidla.

,,Dej mi korbel rumu
A kapku kuráže

Ukážem ti rychle
Co jenom dokáže,"

V začátku jsem podle melodie poznal píseň z putyky kde jsem na ně narazil ale slova byla jiná. Ne všechno ale dost aby píseň dostala úplně jiný rozměr.

,,Tam skrz vlny zpěněný
bych za pokladem jela
Na svoje věčný trápení
bych rychle zapomněla

Na pláži v písku srdce bych zakopala
K ostrovům těm proklatejm bych jako vítr hnala"

Další z slok se chopila jedna z dívek co pracovala na stěžni s lanem.

Bylo to zvláštní jak spolu byly sladěný, protože následně začali přibývat hlasy i ostatních.
Od třetí sloky už zpívala celá loď a bylo to opravdu působivé.

,,Pocházej z bludných přístavů
Či splodil tě půlnoční dok
Věz že tam chce nevyplout
Snad jenom cvok.

Kocábku jako znamení
bychom skrz hurikán vzali
Přání moje splněný
mě čeká na břehu vdály

Povinnosti bych tu ráda všechny zanechala,"

Dlouho bylo slyšet jen je a nikdo neměl odvahu to narušit. Myslel jsem si, že to tak bude až do poslední sloky ale další šok v řadě na sebe nenechal dlouho čekat.
K zpěvu se totiž přidala i Růže.
Její hlas mi připomněl jak do Tankaru přijeli potulný herci a měli sebou i muže, který zvukem flétny ovládal pohyb hada, očaroval každého kdo poslouchal a tahl ho k sobě.

Kdybych o tom vyprávěl Helly určitě by měla nějaké postřehy a vysvětlení,kterým bych nerozuměl. Protože o vnějším světě za hranicí ostrova ví víc,než většina obyčejných lidí ví o ostrově.

Takhle mi nezbylo nic jiného než poslouchat píseň,co je očividně dostatečně stará aby jí znal každý na ostrově a přesto nezní prastaře.

,,Dej soudek rumu
a k tomu plachet pár
Já už zítra budu
na cestě zase dál

K ostrovům tam v dáli táhnou mě moje sny
Jak říkává se tiše ráj svůj tam nalezni

Ostrovy fantazie jsou tvoje spasení
Ostrovy fantazie vedou do zatracení
Ostrovy fantazie jsou sirenin zpěv
Ostrovy fantazie tě nepustí nikdy zpět,"

Ticho, které se rozprostřelo po poslední sloce občas narušil pouze zvuk žen v lanový a práce na palubě.

Působilo to natolik obřadně, že jsem se konečně nedokázal nezeptat.

,,O čem je ta píseň?"zeptal jsem se nikoho konkrétního, i když mě v tom tichu slyšeli všichni, a čekal kdo mi odpoví.

,,O ostrovech fantazie,"odpověděl mi ledabyle Styx jako by ta otázka sama o sobě byla absurdní.

,,Co nebo kde, jsou ostrovy fantazie?"pokračoval jsem v otázkách, protože jsem se naučil že někdy se jinak k odpovědi nedostanu. Je potřeba položit milion jednoduchých otázek.

Styx tuhle otázku už nepoctil odpovědí a pouze mi věnoval pohled, jako bych byl úplný blbec a nic co řeknu si nezaslouží jeho pozornost.

,,Ukázala ti Helly někdy mapu ostrova?"zeptala se Růže, která se k nám přidala ani nevím kdy.
Každopádně měla stejný tón jako když vyprávěla o původu vlastního druhu.
Trpělivý vypravěč připravený osvětlit všechny záhady.

Zamyslel jsem se nad její otázkou a musel záporně zakroutit hlavou. Pamatuju si, že Helly získala mapu na pláži zatracených ale neměl jsem žádný zájem o to podívat se jak vlastně náš ostrov vypadá za hranicemi území lidí.

,,Traduje se, že Matka příroda měla v hlavě konkrétní zvíře, když tvořila ostrov a on přijal tento tvar.
Dvě končetiny na jihu, hlava s křídly na severu."řekla a rukou se snažila nějakým způsobem naznačit zhruba tvar Karganto perdai.

Odmlčela se a probodla mě pohledem jako bych si někdy v životě dovolil neposlouchat ženu,co by ze mě bez zaváhání udělala pečínku na rožni.

Což jsem nemohl dovolit vzhledem k tomu kolik dalo Helly práce udržet mě naživu.
Takže jsem co nejrychleji přikývl, že rozumím. A velký podíl měl i fakt, že jsem přestal potlačovat vlastní zvědavost.

,,No a na severovýchodě,"pokračovala a nezapomněla tím směrem ukázat, i když jsem úplně nechápal fakt jak se na vodě orientuje ve světových stranách.,, Je skupinka malých ostrůvků, devět pokud se mapy nepletou, které se na první pohled k ničemu nevážou.
Jsou za bariérou vzdálení od obyčejného světa ale jsou vzdáleni i od nás.
Není mnoho těch, kteří by se na ně podívali a vrátili se aby vyprávěli co se tam skrývá.

To z nich dělá jedno z mála nezodpovězených tajemství ostrova a neexistuje dobrodruh, který by netoužil se na ně alespoň jednou v životě podívat."

,, Neexistuje?"zeptal jsem se nevěřícně tentokrát s pohledem upřeným na Kapitánku.

,,Ne, neexistuje a kdo tvrdí něco jiného neuvěřitelně lže,"odpověděla mi a zahleděla se zasněně na horizont. ,, Některé legendy tvrdí, že jeden z ostrovů by mohla obývat Kalypso a jen díky Matce přírodě se ustálil na místě.

Jiné vypráví o jeskyních plných pokladů a stvořeních, která už milénia nikdo neviděl.

Já sama věřím, že na každé z těch historek je alespoň trochu pravdy. I na té, že samotná Helmalay Streigo toužila po opuštění Bašty je navštívit."

,,Co jsem chtěla udělat a co jsem musela udělat byly dvě naprosto rozdílné věci,"ozval se známý hlas přímo ze zrcátka.,,Moje povinnosti jako Daei měli vždy přednost před vším ostatním,"

,,A stále se tam chceš podívat?"