,,Cože jste?!" vypískla samým nadšením Beatrice a vykulila oči, jakmile se jí Eileen s růžovými tvářemi svěřila s tím, jak proběhlo její odpoledne s Rafaelem. ,,Ne ne!" zapištěla opět, chytila svou nejlepší kamarádku za ruce a samou radostí se s ní zatočila dokola, až se obě dvě rozesmály.

,,Políbili jsme se," zopakovala Eileen stále s ostychem, a i teď, když to znovu řekla nahlas, tomu nemohla uvěřit. Líbání pro ni bylo dosud něco neznámého, vzdáleného... něco, co zkrátka nebylo pro ni. Nikdy netoužila po vztahu, nikam nespěchala, nestavěla to na první příčku v žebříčku důležitosti... prostě čekala. Až přijde ten správný čas. Až se objeví ten pravý, na nějž postačí jediný pohled, při němž se jí rozbuší srdce, kolena se jí podlomí a hrudí se jí rozlije ten překrásný, hřejivý pocit.

,,Eileen! Já mám takovou radost! To je prostě úžasné," rozplývala se nad tím Beatrice a společně se posadily na Elinu postel. ,,Povídej, jaký to bylo! Jak k tomu došlo! Chci slyšet všechno!" Tmavé oči jí zářily nadšením a nedočkavostí. Byla ráda, že se jejich odpoledne tolik vydařilo, a že mezi nimi vůbec k něčemu došlo! Už se málem bála, že je bude muset zamknout do přístěnku na košťata, aby si konečně uvědomili, že když je to k sobě táhne, mají začít jednat. Rafael byl z Eileen celý pryč, díval se na ni, jako kdyby rozsvítila všechny hvězdy na obloze. Že je v tom až po uši, o tom nebylo pochyb. Problém byl s Eileen. Neuměla pořádně dávat najevo své city, zvlášť před lidmi, s nimiž se neznala dlouhou dobu. Před těmi, kdo ji neznali, mohla oproti Rafaelovi působit až chladně, odtažitě. Neměla ve zvyku dávat své pocity okázale najevo, koneckonců, byla po Severusovi. Rezervovanější, rozvážnější, opatrná. Ale Beatrice svou kamarádku znala dobře. Věděla, že i jí se Rafael líbí. Takže ji stačilo trošičku popostrčit.

Eileen se trochu nervózně zasmála a zastrčila si pramen černých vlasů za ucho. ,,No, skočili jsme si pro máslový ležák, procházeli jsme se Prasinkami, až jsme došli na kraj, kde jsme jen tak stáli a povídali si... Říkala jsem mu o tom pohřbu, o tátovi... povzbudil mě, mluvil hrozně hezky, a pak... pak se to prostě nějak... stalo," řekla neurčitě a zmateně u toho gestikulovala rukama.

,,No a jak se ti to líbilo?" chtěla vědět Jonesová a povytáhla obočí.

,,Asi... asi to nebylo špatné," připustila Eileen a Beatrice se zahihňala. ,,Nech toho! Víš přece, že nemám s čím porovnávat. Bylo to... pěkné. Něžné. Divné." Při tom už se Bea rozesmála. Eileen zaúpěla a vložila tvář do dlaní. ,,Merline! Co když to bylo naprosto příšerné? Co když jsem něco udělala špatně, nějak jsem se ztrapnila, nebo... já... co když líbám špatně? Já ani nevím, jak se správně líbá! Velká Morgano, vztahy jsou prostě samá starost. Já věděla, proč se tomu vyhýbám."

,,No, kdybys potřebovala líbání naučit, nebo potřebovala nějaké užitečné rady, víš, na koho se obrátit," zamrkala na ni Beatrice, a pak se láskyplně zasmála a vzala Eileen kolem ramen. ,,U Salazara, ty jsi rozkošná. Tvoje první líbání! Vítej ve světě dospívajících, ve světě plném rozkoše," dobírala si ji a přivinula si ji k sobě.

,,Beatrice, já se z tebe jednou vážně zblázním," zamumlala Eileen, ale opřela se hlavou o kamarádčino rameno.

Tmavovláska se zazubila. ,,Já vím. Ale co bys beze mě dělala? Vždyť by ses tolik nudila," prohlásila sebejistě se spokojeným úsměvem. ,,No a co teď?" vyzvídala dál. ,,Co ty a Rafael? Jak na tom teď jste, když jste se políbili? Kam to směřuje, kam to povedete dál?"

Eileen se chytila za hlavu a zakňourala. ,,Ach jo, další věci, co se musí řešit. Pár polibků a co všechno to rozpoutá, kolik starostí to nadělá... uh, po tomhle jsem teda vážně netoužila. Je to všechno nutný? Musím něco řešit?" ptala se jí zoufale, protože představa, jak s Rafaelem rozebírá jejich vztah a snaží se z toho nějak elegantně vybruslit, se jí ani trochu nelíbila. Její otázka byla poněkud zbytečná; samozřejmě, že věděla, že to bude muset řešit. Rafael nenechá, aby to nevyřčeně viselo mezi nimi. Přece jenom, políbili se. A to už něco znamená. Musí to něco znamenat. Už nejsou jen kamarádi. Otevřeli před sebou nové možnosti a teď je jen na nich, - tedy hlavně na Eileen - jestli se je rozhodnou prozkoumat.

Beatrice se na ni povzbudivě usmála. ,,Bohužel ano, zlato. Rafael bude chtít vědět, jak na tom jste. Jsem si jistá, že on bude pro vztah všema deseti. Kdyby nebyl, nejspíš by tě ještě hned po tom polibku zatáhl ke Třem košťatům, pronajal vám pokoj a vzal si to, po čem touží." Eileen při jejích slovech mírně zbledla. ,,Líbíš se mu, Eileen, a rozhodně by s tebou do vztahu šel. Takže to je teď převážně na tobě, jak a pro co se rozhodneš, co mu řekneš. Jestli se na vztah cítíš, nebo radši ne..."

Eileen si hlasitě povzdechla a vyčerpaně padla na postel. ,,Tak tohle jsem vážně nepotřebovala," posteskla si zasmušile.

•••

Když Scorpius přišel do pokoje, snažil se přitrouble neusmívat. Alex už se vrátil z Prasinek, kam šel na rande se svojí přítelkyní, a nyní ležel na posteli, zíral do stropu a točil hůlkou mezi prsty. Scorpius si všimnul, že si do postele lehl v kabátu, a docela se divil, že si nenechal ještě boty.

,,Rande špatný?" zeptal se ho soucitně a plácl sebou na svou postel.

Alex si povzdechl a volnou rukou si přejel po obličeji. ,,Ani ne," zabručel, ,,ale já jsem si ho stejně neužil. Neumím... nevím, jak se chovat na rande, co se při tom má dělat... paradoxně se cítím sebejistěji, když Finu líbám, než když s ní mám mluvit," uchechtl se nevesele. ,,Ale naštěstí má Serafina pořád o čem povídat, takže stačilo jen občas něco zamumlat, přikývnout..."

Scorpius se zamračil. ,,Kamaráde, tak to se mi moc nelíbí."

,,Já vím. Mně taky ne. Ale, Scorpiusi," zadíval se něj a ta bezradnost v jeho očích Malfoye až zarazila, ,,já mám trochu problém." Když jej vybídl, aby pokračoval, znovu si povzdechl. ,,Myslel jsem si, že když si někoho najdu, snadněji na Eileen zapomenu. Ale není to tak. Ono... ono to je snad ještě horší, než kdybych se Serafinou nebyl. Pořád na ni musím myslet. A když ji vidím s Rafaelem... Bože, nejradši bych mu dal pěstí do těch jeho dokonalých zubů," zavrčel. ,,Má takový štěstí. A já jsem takovej idiot."

,,Možná sis se Serafinou neměl nic začínat, jestli k ní nic necítíš," nadhodil opatrně Scorpius.

,,Já vím, říkám, že jsem idiot. Ale přitom ona je skvělá. Chytrá, krásná, společenská, veselá, je vášnivá..."

,,A dává ti pozorné dárky," ušklíbl se Scorpius, když spatřil, že pod jeho postelí vykukuje část ramínka krajkové růžové podprsenky. Zvedl ji a hodil ji po Alexovi, který se trochu začervenal. ,,Vášnivá, to asi sedí. To je nějaký starý kousek, nebo ho tu dneska zapomněla a odešla bez ní?"

,,Vlastně nevím," uchechtl se Alex, ale pak zvážněl. ,,Chci říct... nebylo by tak těžký se do Fin zamilovat. Ale já... nejde to. Musím pořád myslet na Eileen, a ať se sebevíc snažím zapomenout, tím víc to nejde. A už jsem z toho zoufalej. Frustruje mě to." Vjel si rukou do vlasů a zatahal za ně. Hůlku odhodil do nohou postele a dál si jí nevšímal. ,,Dneska jsem ji v Prasinkách viděl s Rafaelem. Smála se a vypadala tak... tak krásně. Nechtěl jsem se na ně dívat, ale musel jsem. Fina mě zatáhla k madame Pacinkové a já jsem seděl u okna, přímo tak, že jsem na ně naprosto dokonale viděl. Asi se mi osud vysmívá. No... stáli tam a popíjeli ležák. Pak ji obejmul... a nakonec se políbili," sdělil mu přiškrceným hlasem a bezmocně zavrtěl hlavou. ,,V tu chvíli jsem... nevím. Jako by se ve mně všechno rozbilo. Jenom jsem na ně zíral a... Já vím, že bych za ni měl být rád, že je šťastná. Chci, aby byla šťastná. Ale prostě... jsem takovej sobec," vydechl zkroušeně. Kdyby jen Alex věděl, že se jeho otec Anthony kdysi nacházel ve stejné situaci. A ještě k tomu s otcem Eileen, Harrym... Je to zvláštní, kudy občas vedou cesty osudu, a jak často jdeme ve stopách svých rodičů.

,,Všichni jsme tak trochu sobci. Jestli tě to uklidní, z Rafaela Notta taky příliš odvařenej nejsem. Není to špatnej kluk, ale... prostě víc fandím tobě," mrkl na něj. ,,Mrzí mě, že to dopadlo takhle. Přál bych si, abys mohl být s Eileen. Kdybyste byli spolu, možná bychom teď všichni nebyli tak podivně roztroušení. Už asi ani nepamatuju, kdy naposledy jsme byli všichni čtyři spolu," řekl se smutným úsměvem.

,,Nemůžu se zbavit pocitu, že je to tak trochu moje chyba," podotkl zasmušile Alex, posadil se a konečně se vymotal z kabátu. Alespoň něco, pomyslel si Scorpius. To s Eileen a Rafaelem jej zřejmě dost vzalo.

,,Každý na tom máme svůj vlastní podíl," nesouhlasil s ním Scorpius a zlehka zavrtěl hlavou. ,,Snad se ta bouře zase přežene a bude to stejné jako dřív. Nedokážu si představit, co bych dělal na tvém místě. Vidět člověka, kterýho miluju, s někým jiným..." Na okamžik si představil svého Kira, jak se rozesmátě tiskne k jinému muži a líbá jej tak, jako líbá Scorpiuse. Při té představě mu přejel mráz po zádech. Ne, to by nezvládl. Roztříštilo by mu to srdce na tisíce malých kousíčků.

Alex se na něj trochu vyčerpaně usmál. ,,No, každopádně jsem rád, že jsi se mnou zůstal aspoň ty. Po tom, co se stalo Beatrice... Díky, Scorpiusi. Asi ti nikdy nezvládnu oplatit to všechno, co jsi pro mě udělal a co děláš. Jsem vděčný, že mám v životě někoho, jako jsi ty." Scorpiuse to dojalo. Oplatil mu úsměv a hledal správná slova, která by mu řekl, ale Alex pokračoval: ,,Myslím, že nejsem jedinej, kdo trpí kvůli nešťastný lásce. Takových lidí je spousty a naučili se s tím žít. Předpokládám, že mi nic jiného ani nezbývá. Prostě se s tím smířit, povznést se nad to, pomalu zapomínat..." Sevřel se mu žaludek. Nechtěl zapomínat. Nechtěl zapomenout na žádnou maličkost, která se týkala Eileen. Ale zároveň věděl, že je to nevyhnutelné.

Scorpius se soucitně ušklíbl. ,,Tak to máš před sebou dlouhou cestu, kamaráde. Ale trochu se obávám, že ti to nevyjde. Protože jestli Eileen opravdu miluješ, jestli je pro tebe ta jedna jediná... tak na ni nikdy nezapomeneš."

Alex se zoufale zasmál. Samozřejmě, že to věděl. Trpce si povzdechl. ,,Proč musí být láska tak krutá?"