Když druhý den kráčela ulicí, několikrát se ujistila, že nemá nikde na blůze zubní pastu a taky jestli si třeba omylem nedala zelenou rtěnku, protože téměř všichni kolemjdoucí na ni divně zírali.

Někteří překvapeně, jiní se znechucením, malá část z nich se spokojeně usmívala. Jedna starší dáma po ní dokonce mrkla!

Když procházela kolem skupinky mladých kouzelníků, která na ni pokřikovala něco o hadovi a zrádci, začala propadat vážně zoufalství.

Oslava - i přes Malfoyův výstup - pokračovala do brzkých ranních hodin, dost se toho vypilo a možná má některé události v mlze, byla si ale poměrně jistá tím, že neudělala nic skandálního.

Když procházela stánek s novinami, všechno jí zapadlo do sebe. Její fotka byla na titulní straně Denního věštce. Kdyby na té fotce byla sama... Nějaký paparazzi byl natolik pohotový, aby stihl nepozorovaně pořídit snímek, když v noci vyběhla za Malfoyem, zrovna v momentě, kdy její ruka svírala jeho předloktí.

Spolkla hořkost, která se jí drala do úst, popadla jeden výtisk a neslušně mrskla peníze po stánkařce. "Mládež nevychovaná. Prý paní ministryně..." brblala starší dáma.

Skandální odhalení!

Kandidátka na ministryni kouzel a Smrtijed v utajeném románku!

Šeptalo se o tom během války, zvěsti se šířily i po zasedání Starostolce, avšak já a zase já pro Vás dnes máme nezvratitelný důkaz o utajované lásce.

Včera večer během oslav v podniku Pod vlivem, vyběhla kandidátka na post ministryně kouzel, Hermiona Grangerová, na ulici a vrhla se po úspěšném realitním makléři a bývalém Smrtijedovi, Dracu Malfoyovi, ihned po tom, co i on sám podnik opustil velmi ve spěchu.

Sexuální napětí, které mezi nimi vzniklo, by mohlo pohánět ne jednu elektrárnu!

Vydrží však tento románek? Moji ptáčci zpívali, že slečna Grangerová bude již brzy jmenovaná ministryní. Není na čase, aby si lépe vybírala svou společnost?

Může vůbec Smrtijed přestat být Smrtijedem? Nejedná se jen o komplot zla? A jakou roli v tom sehraje Grangerová? Nebude jen nastrčenou figurkou, sloužící k převzetí vlády?

Více fotek na straně 3!

R.H.

"Ta mrcha!" ulevila si a naštvaně zmačkala noviny do koše.

...

Během pár minut už Hermiona vcházela do Kouzelné hůlky, tedy do stripbaru Pansy Parkinsonové. Zastavila se před recepcí a rozhlédla se kolem, jestli někde Pansy neuvidí.

"Jak vám můžu pomoci, slečno Grangerová?"

Hermiona si tmavého mladíka za pultem v okolním pološeru vůbec nevšimla a tak lehce nadskočila, když si oslovil. "Dobrý den." vykoktala ze sebe, překvapená, že zná její jméno. "Je tu majitelka, prosím?"

Mladík přikývl a zmizel za závěsem. Za minutku už byl zpět i s Pansy, která vypadala jako reklama na vintage bordel mamá - krátké černé vlasy, pečlivě upravené, černé linky, které zvýrazňovaly její zelené kočičí oči, černé špagetové šaty s třásněmi, které dosahovaly sotva do půlky stehen a boa kolem krku.

"To jsou k nám hosti! Přišla sis pro rady, jak na Malfoye?" přivítala Nebelvírku se smíchem a políbila ji letmo na tvář. "Pojď, půjdeme dozadu, ať máme víc soukromí."

Hermiona se vydala za závěs za ní a pokračovala chodbou dozadu, až do Pansiny kanceláře. Kombinace červených stěn a černého, koženého nábytku v ní vzbuzovala dojem sado maso salónku. Zároveň to byl ale přesně Pansyin styl.

Obě dívky se posadily na sedačku, Pansy bez zaváhání nalila dvě sklenky vína, jednu podala Hermioně.

"Tak povídej, co se tam mezi váma stalo? Jsem jedno ucho!"

Hermiona cítila, jak jí hoří tváře studem, nechtěla si ani domýšlet, jaké scénáře už stihla Pansy ve své zvrácené mysli zkombinovat. "Copak Holoubková někdy napsala pravdivý článek? Celé je to nemysl, Pans. Vůbec nic se tam nestalo! Bylo mi ho prostě jen líto, chtěla jsem mu nějak pomoct..." frustrovaně vydechla a schovala si tvář do dlaně.

Pansy jí věnovala zkoumavý pohled a pak upila ze své sklenice. "Víš, jak se to říká - na každým šprochu... Můj podnik v podstatě žije ze skandálů a pomluv. Docela lituju, že ta včerejší akce neproběhla u mě. Věštec o mě dlouho nic nenapsal..."

Hermiona zakroutila hlavou nad Pansyinými myšlenkovými pochody. "Pansy, chápeš, jak vážná je to situace? Oni napsali, že jsem Malfoyova milenka! U Merlina, vždyť je ženatý!"

Nad tím Pansy jen mávla rukou. "Hosté v podniku už nějakou dobu šeptají o tom, že se chystá rozvod. Astorii dlouho nikdo ve městě neviděl, údajně je někde v Karibiku a popíjí si drinky z kokosu s nějakým fešným Jamajčanem. Rozhodně bych ti fandila, náš Dracouš pro tebe měl vždycky tak trošku slabost, Mio." mrkla na ni a znovu se napila. "Mimo to, od nepřátel k milencům, to je jako z románu!" povzdechla si zasněně.

"Svatý Godriku! Parkinsonová! Tobě přeskočilo! Já a Malfoy... Ani náhodou!" jen z té představy ji polil pot. Nebylo to přesně to, o čem ještě pár let zpátky snila? Utopit se s jeho polibcích, jeho dlouhé prsty tančící po její holé kůži...

Zamkala, aby rozehnala myšlenky a vrátila se zpátky do reality. Malfoy byl atraktivní muž, o tom žádná, ale vsadila by svou hůlku na to, že by se vzájemně zabili během prvního dne. "Malfoyova jediná touha mým směrem byla vymáchat mi hlavu v kotlíku, na to dám krk."

Pansy mávla rukou ve stylu Říkej si co chceš, já vím svoje.

Pak se Hermiona zarazila, když jí došlo, co Pansy řekla. "Rozvod? Myslíš, že proto Malfoy tak vyšiloval? Protože mu Astorie utekla?" Hermioně se to celé nějak nezdálo, že by tohle byl důvod jeho zlomené duše?

"Prodávám jen tak, jak jsem nakoupila." pokrčila rameny Pansy. "Pravdou ale je, že Asťu jsem dobrý měsíc neviděla, poslední dobou je Draco jako prst v zadku a to, že se neukázala na oslavě zasnoubení vlastní sestry, to si ode mě ještě vyžere!"

Vlastně to docela dávalo smysl... Rozhodla se, že se staví ještě za Theodorem. "Pans, já vlastně nepřišla řešit Malfoye. Nemáš nějakou páku na Holoubkovou? Vážně bych potřebovala, aby Denní věštec vydal omluvný článek. Na Ministerstvu mě zabijou."

Pansy vytřeštila oči. "U Salazara! Tebe vážně povýší, že jo!?" vyhrkla s nadějí v očích.

"No..." povzdechla si. "Teď si tím nejsem tak jistá..."

Pansy vypískla nadšením a potlačila potřebu začít skákat kolem jako šílená americká roztleskávačka. "Hermiono, to je perfektní! Kdy jsi nám to chtěla říct? A jak dlouho už to víš? Ne, vydrž!" vyskočila na nohy a přešla ke skříňce. V mžiku byla zpět s lahví drahého šampaňského. "Speciální příležitost si žádá speciální oslavu!" a se zářivým úsměvem láhev otevřela.

"Už to bude víc jak dva týdny, co to vím oficiálně, ale s Kingsleym jsem mívala jednání ohledně chodu ministerstva asi poslední dva měsíce. Tento týden bych měla předat odbor a převzít novou funkci. Nejsem si ale vůbec jistá tím, jestli je to teď dobrý nápad, Pans."

"Ale jdi ty! Přece se nenecháš vykolejit pár pomluvama! Naopak drahá, vytěž z toho, co to půjde! A pokud bys ty pomluvy chtěla proměnit v realitu, mám pár osobně prověřených triků, které na blondýho platí." pokývla skleničkou se šampaňským jejím směrem. "Na nejmladší paní ministryni, kterou kdy kouzelnický svět měl!"

Ozvalo se cinknutí skla. "Díky, Pans." usmála se na ni Hermiona a následně do sebe otočila obsah sklenky.

Stěny poměrně výstředně vybavené kanceláře pak už byly svědkem jen běžné konverzace dvou mladých, svobodných žen.

...

"No kde jsi? Už tady na tebe čekám dobrou hodinu!"

Když kudrnatá čarodějka zvedla hlavu, uviděla svého nejlepšího přítele, jak jde proti ní rázným krokem.

"Stalo se něco, Theo?" zeptala se překvapeně. Nečekala, že ho najde čekajícího u jejích dveří.

Ten se ironicky zasmál. "No si děláš srandu! Vážně se ptáš ty mě?" došel až k ní a zatřásl jí rameny. "Kdy jsi mi jako chtěla říct, že moje nejlepší kamarádka bude ministryně kouzel!? Sakra Hermiono já ani nevím, jestli mám mít radost, nebo být naštvaný. Od kdy si takový zásadní věci tajíme?"

Hermiona se rozhlédla po ulici. Díky Merlinovi nikdo nebyl v doslechu, i tak jí ale nepřipadalo jako dobrý nápad, vykřikovat za bílého dne v mudlovské části města věci jako ministryně kouzel. Taky by pro ně mohlo přijet pár fajn chlapíků se svěrací kazajkou.

Když nad tím přemýšlela, možná by se ani tolik nebránila. Už to bylo poměrně dlouho, co se jí dotkl nějaký muž. Zatřepala hlavou, aby rozehnala nemravné myšlenky, které se jí v hlavě beztak usadily kvůli Pansy.

"Tady ne, Theo. Pojď nahoru."

Během pár minut už vcházeli do Hermionina bytu ve třetím patře. Theo tu byl jako doma, v chodbě si vyzul boty a udělal si pohodlí v křesle. "No, takže mluv." V jeho očích mohla číst zklamání.

Hermiona sedla do křesla naproti něj a věnovala mu upřímně omluvný pohled. "Dělo se toho v poslední době tolik, Theo... Rozhodně jsem nechtěla, abyste to zjistili takhle. S Kingslem plánujeme předání ministerského křesla už nějakou dobu, ale ten rozchod s Ronem, Ginyino druhé miminko na cestě, tvoje zásnuby..."

Theo si povzdechl a natáhl ke své přítelkyni ruku, aby ji pohladil po stehně. "... a ty jsi měla pocit, že tu musíš být pro nás a zapomněla jsi sama na sebe." smutně se usmál, když přikývla. "Miono promiň. Ty jsi tu vždycky, abys nám stála po boku a my zapomněli, že máš taky svůj život, svoje starosti a radosti."

"To nic Theo, neomlouvej se. Vážně jsem vám to chtěla říct, jen jsem čekala na vhodnou příležitost. Momentálně si nejsem tak úplně jistá, jestli moje povýšení stále platí."

"Ten článek..." uvědomil si Theo a praštil se dlaní do čela. "Myslíš, že by tě kvůli tomu odmítli jmenovat? A už jsi s někým z ministerstva mluvila? Vsadím se, že Kingsley by tvoji sovu milerád přijal." snažil se ji povzbudit.

"Vůbec netuším, co se jim teď honí hlavou. Ale řekla bych, že nejpozději v pondělí se to dozvím."