Sirius překročil střepy v koupelně. Natáhl se pro lékárničku, protože odmítl používat kouzla na svého nejlepšího přítele. Nedokázal by to, ne teď a v tuhle chvíli.

V umyvadle si všiml zbytků rozmočeného papíru, došlo mu, co James udělal. V duchu si vybavil svoji fotografii, kterou před ním bude muset schovat. Nerad by, aby mu ji James zničil jako tu svou. Byla to vzpomínka a vzpomínky jakkoliv špatné byly stále součástí nitra.

Kromě toho ale viděl i další drobnosti. V koupelně nebyl kartáček, hřeben, šampon pro jemné vlasy, jaké měla zrovna Lily, ani jediný náznak po řasence nebo snad lesku na rty. Růžový ručník také zmizel, Sirius si byl až podezřele jistý, že ho nahoře uvidí lehce ohořelý v krbu. Jako by tu nikdy žádná Lily Evansová nežila.

S lékárničkou se vrátil nahoru do pokoje. James seděl na zemi před krbem a pohrabáčem zastrkoval ručník víc do plamenů. Sirius si povzdechl.

"Pojď ke stolu a nech být ten ručník."

James ještě naposledy donutil plamen pozřít další kus ručníku, než vstal a skutečně si sedl na židli ke stolu.

"Nezmizí, když spálíš její věci," napomenul ho Sirius a otevřel lékárničku. Byl rád, že James přes její víko nevidí dovnitř. Rychle si do rukávu schoval kousek pergamenu a polovinu srdíčka na náhrdelníku. Lily ho přestala nosit, když se s Jamesem začali hádat.

"A kdo?"

Sirius si znovu povzdechl, vytáhl obvaz a desinfekci a požádal Jamese, aby mu podal ruce. "Lily," řekl prostě, když mu otíral zakrvavené klouby.

"Její jméno se neříká," sykl James.

Sirius víc zatlačil na obvazy, až James sykl znovu. "Au, to bolí," obvinil ho James.

"Aby ne, Lily není Voldemort, aby se její jméno neříkalo."

Situace ale nebyla pro tento rozhovor ještě připravena. James pro použití slov Lily a Voldemort ve stejné větě zrudl, vytrhl se svému příteli a udeřil zakrvavenými klouby do futra dveří. Na něm se objevil otisk čtyř prstů.

Sirius měl zatím šanci se rozhlédnout kolem. James zuřil a mlátil do futra vší silou, proto si mohl Sirius nepozorovaně schovat do kapsy přívěsek i pergamen. Pak začal zkoumat okolí pečlivěji.

Lily zmizela z fotek, buď byla vystřihnuta nebo fotka nadobro zmizela. Na zdech byl světlý rámeček všude, kde předtím visela fotografie s Lily. Dokonce i na fotce svých rodičů, kde Lily také stála, měl James vystřihnutý obdélník.

"Mám ti připomínat, že tvoji rodiče už nežijí a ty moc jejich fotek nemáš?"

"Ale mám. Tu na zdi, tam jsou jen oni dva," stál si za svým James.

Sirius si znovu povzdechl. "I její zástěra?" zabrousil pohledem ke kuchyňskému koutu. Celý obývák i kuchyň jako by už Lily ani nepatřila.

"Všechno."

"Hele, Jamesi, já vím, že tě to vzalo, ale zkus na chvilku uvažovat. Lily..." v tu ránu James znovu praštil do futra. "Tak ne, dobře, nebudeme uvažovat."

Najednou James přestal. Ztuhl a zadíval se do vedlejšího pokoje. Pomalým krokem přešel dovnitř a došel až k polici nad stolem. Sebral odtamtud rámeček s fotkou. Rámeček pomalu sundal, až zbyla jen fotka.

Rozešel se ke krbu, aby ji rovnou spálil, Sirius ho ale zastavil. James se mu vytrhl a pokusil se znovu fotku spálit. Došlo na zuřivý souboj přetahování se o fotku, když James konečně pustil. Sirius si fotku okamžitě schoval do vnitřní kapsy kožené bundy.

"Nedovolím, abys pálil fotky mě a Lily. Znal jsem ji. Vypalování a tabu není naše metoda, je to metoda mé rodiny. Já Lily z našeho pomyslného gobelínu nevypálím. Je součástí naší minulosti."

James se na něj znovu vrhl s úmyslem mu sebrat fotku. Pak ho ale napadlo, že bunda, kterou má Sirius na sobě, byla dárek. Od něj a od Lily. Začal se prát i o ni.

"Jamesi! Chováš se jako blázen!" vykřikl Sirius, než ustoupil a nechal Jamese uprostřed místnosti. "Přijdu, až vychladneš."

Vytratil se ze dveří dřív, než se James stihl zvednout ze země. Vyšel před dům a chvíli zhluboka dýchal. Nemohl se teď přemístit, ruce se mu třásly a kouzlo by jistě popletl. Nemohl se soustředit. Čekala ho tedy chůze. Dlouhá chůze, dokud se neuklidní.

V duchu myslel na Lily Evansovou. Tolik zasáhla jejich životy, ten Jamesův, Remův, Peterův i ten jeho. Tolik pro ně všechny znamenala. Vždyť bez ní by se nikdy nedal Peter dohromady s Marlene, bez ní by se Frank nikdy neodvážil Alici požádat o ruku - a po odmítnutí vůbec sbírat sílu k životu. A James by ji teď chtěl prostě vyškrtnout z jejich životů a předstírat, že tam nikdy nebyla.

Byla. Byla tam všude a bez ní to bylo zvláštní. Jako by nic nemohlo fungovat. Sirius automaticky zamířil k domu Petera, ten bydlel od Potterových jen chvíli cesty. Třeba bude doma Marlene a řekne mu, co dělat. Měla přece s Lily důvěrný vztah, zrzka se jí určitě svěřila. Aspoň s něčím ano.

Sirius zazvonil a čekal. Nic. Nikdo neodpověděl. Až po dalších třech zazvoněních se dveře otevřely. Peter se slabě mračil, vůbec nevypadal tak vesele a otevřeně, jak vždycky působil.

"Jak to jde?"

"Jak myslíš, Tichošlápku?"

Vzadu za Peterem se ozvala rána. Nejspíše váza nebo sklenice. "Nenávidím ji!" znovu sklenice.

Sirius se smutně pousmál. "James ji vystřihl že všech fotek. Jednu jsem si vzal," ukázal Peterovi tu nejhezčí. Lily se tam usmívala a dívala se na hvězdy.

"Tak to hlavně neříkej Marlene, jinak ti ji taky rozstříhá. Vzpomínáš si, jak mi vždycky pomáhala v knihovně? Mám pocit, že se svět zbláznil."

"Petere, kdo je to?" ječela Marlene.

"Jen bystrozoři. Ptají se na Lily, hned tam budu," zavolal na ni Peter zpátky. Jenom štěstí, že je Marlene neviděla.

Peter vyšel před dveře a chystal se zabouchnout, ale Marlene stihla ještě zakřičet poslední věc. "My žádnou Lily neznáme, běžte pryč!"

"Vidíš? Sám sebe se musím ptát, jestli by takhle vyváděla, kdybych se dal ke Smrtijedům já," vzdychl Peter.

"A dal?" zavtipkoval Sirius, ale Peter ho zpražil pohledem. "Promiň, to bylo vzhledem k situaci hloupé. Jen... Mám pocit, že bez ní nic nefunguje správně."

"Souhlasím..." začal Peter, čímž Siriuse utvrdil v tom, že něco se možná nezměnilo. "Marlene mi prohlédla obě ruce už nejmíň padesátkrát a stále tomu nechce věřit. Říká, že ti nejbližší ji zradí, takže já jsem na řadě příště."

"Nedivím se, že to Marlene vzalo nejvíc," pokýval Sirius hlavou, pak si ale vzpomněl na Jamese. Ti dva by si mohli snadno konkurovat.

"Budu muset jít," usmál se Peter. "Doufám, že aspoň ty budeš v pořádku," poklepal svému příteli na rameno, než znovu otevřel dveře a zase je za sebou zavřel.

Sirius opět osaměl. Vzdychl. Měl by jít zkontrolovat i zbytek. Marlene s Jamesem se zhroutili, jak na tom potom měla být Alice nebo Remus? Nakonec to ale Sirius nevydržel a znovu zazvonil na dům. Peter tentokrát vylezl skoro okamžitě.

"Jdi pryč. Potřebujeme se uklidnit všichni. I ty."

"Jak to, že to bereš tak klidně? To pro tebe Lily nic neznamenala?" zeptal se Sirius váhavě.

Peter opět vyšel ven a zavřel za sebou dveře. Nechtěl Marlene rušit. "Myslím si, že k tomu všemu měla důvody. Vždycky je důvod, Siriusi, jen ho možná neznáš. Svým způsobem ji chápu. Kdyby mi tehdy nepomohla, možná bych teď byl v Azkabanu se Znamením já. Ale nejsem. A za to vděčím jí. Ale teď už vážně běž, jinak se Marlene zblázní."

"Počkej ještě! Věříš jí? I po tom všem?" nechápal Sirius. Třeštil na něj oči. Peter přece nikdy nevěřil nikomu a ničemu, vždycky se bál, že uvěří špatné věci.

"Možná. Lily byla úžasná. Nechci na ni vzpomínat ve zlém," zabouchl za sebou dveře.

Sirius se bláznivě rozesmál. Zastrčil si ruce do kapes a rozešel se dál. Ne, Peter to nenesl dobře. Vždyť Lily prakticky pohřbil! Nikdo na tom nebyl dobře.

Došel až za vesnici. Až tam mu došlo, že se chtěl podívat na pergamen, který si ukradl z lékárničky. Posadil se na jeden z kamenů při cestě, ještě z něj odhrnul poprašek sněhu, a dal se do rozbalování. Otevřel pergamen a hned na něj vykouklo pár vět.

Drahý Siriusi,
jestli jsi našel tohle, tak James už zdemoloval koupelnu. Mrzí mě to, ale nemohla jsem jinak. Postarej se o ně, pomoz jim se přes to přenést. Hlavně Jamesovi, v tomhle umí být jako dítě. Spoléhám na tebe, Siriusi, jako vždycky.
Tvá zrazená zrádkyně Lily

Přečetl si ho několikrát. Lily ho musela napsat před pár dny, musela to čekat. Jak by ale mohla čekat přepadení dvou stran a ten souboj? Copak se mohla připravit? Ne, to určitě ne. Celé to bylo zvláštní.

Tvá zrazená zrádkyně, podpis byl zvláštní. Zrazená zrádkyně. Chtěla mu tím Lily snad něco říct? Že ona je jejich zrádkyně, ale někdo ji zradil?

"Jsi jako oni, moc nad tím přemýšlíš," nařkl sám sebe Sirius. Schoval pergamen do kapsy a vytáhl srdíčko. Zlatá polovina srdce byla jako medailon, dala se otevřít, ale jen s druhou polovinou. Hloupý výmysl, ale James se tehdy rozhodl, že tohle je přesně to, co od něj Lily potřebuje.

Sirius chvíli ještě hleděl na oblohu. Pomalu se smrákalo, hvězdy dnes vidět nebudou, ale stejně tam byly. Jestlipak Lily ví, že už bude noc?

Tehdy byla, když to zjistil. Už nějakou dobu měl podezření. Lily se chovala zvláštně a říkala divná slova. Skoro jako by se snažila něco naznačit. Teď, když všechno věděl, už mu to bylo jasné. Lily byla jednou z nich.

Prudce se zvedl a naštvaně vytáhl hůlku. Bylo mu už jedno, jestli se při přemístění zabije, prostě jen chtěl pryč. Jak mohli lidé žít v téhle vesnici dál, když už tu nežila Lily? Co vlastně bez Lily bude? Co si bez ní počnou?

Objevil se v zapadlé uličce kdesi uprostřed Manchesteru. Jeho kraje byly nebezpečné aspoň v této době, ale prostředek relativně v pořádku. Nic moc drahého, obyčejné byty pro nenáročné.

Sirius schoval hůlku a vyrazil vpřed. Minul podivnou skupinu mladých s lahvemi v rukou. Ušklíbl se. Remus si tedy uměl vybrat bydlení.

"Hej, jdeš dovnitř?" houkl na něj jeden z těch kluků a ukázal na pomalu chřadnoucí dům.

"Máš s tím problém, kámo?" zaútočil rovnou Sirius.

To zbystřili ostatní chlapci a přesunuli se tomu prvnímu bojovně za záda. "Problém budeš mít ty, když nezmizíš."

Sirius se zasmál a šel k domu. Pozorovali ho. Nechali ho vejít, byl si ale jistý, že už ho nenechají odejít. I tak ale zamířil do nitra domu. Třetí patro, byt 309.

Zaklepal. "Reme? Jsi tam?" snažil se. Proč mu dnes nikdo neotvíral? Kdyby neměl od domu Jamese klíč, jistě by se dovnitř také nedostal. "Otevři ty zasraný dveře!" měl toho dost.

Z druhé strany dveří cosi zašramotilo. "Jestli hned ne otevřeš, tak ty dveře vyrazím. Jistě to tu nebude nic neobvyklého!"

"Heslo," mumlal Remus za dveřmi.

"Heslo? Chováš se jako ve školce! A tu znám jenom díky Lily, tak otevři ty dveře," kopl do nich.

Remus nejistě pootevřel dveře. "Jak se jmenoval tvůj kaktus?"

Sirius vytřeštil oči. "Cože? Nikdy jsem neměl kaktus, vždyť by mi uschnul. Neblázni, prosím, Reme."

Remus tedy otevřel a vpustil ho dovnitř. Následně za nimi zabouchl a zamkl. Pak místnost odzvučil. "Odposlouchávají nás," pošeptal mu.

"A kdo, prosím tě? Ta parta kluků venku? Vlezlo ti to na mozek?"

"Kluci nemusí být jenom kluci," trval si na svém Remus.

"Tak dost, přišel jsem s tebou probrat Lily, ne tvoji paranoiu. Potřebuju znát tvůj názor."

"Lily? Ta je pryč už nějakou dobu. Dobře, že se ptáš. To jsem ti chtěl říct sám. Nikdy to Lily nebyla," začal, načež se Sirius zoufale posadil do křesla. "Posledních pár měsíců ne. Pravá Lily je někde tam venku a schovává se. Tahle její napodobenina by se nikdy do Azkabanu zavřít nenechala. To nebyla Lily, někdo se v ní proměnil."

"Vážně? A jak by to udělal?"

"Mnoholičný lektvar. To se podrž, je to tak jednoduché, co?" svítily mu oči poznáním.

"Reme," snažil se tiše Sirius, "prosím, zkus se trochu vzpamatovat. Všichni kolem blázní, tys byl moje jediná naděje."

Remus ztuhl. Naklonil hlavu ke straně a očividně přemýšlel. "A co ty? Jak se cítíš?" zeptal se najednou.

Sirius překvapeně zamrkal. "Upřímně trochu zděšeně. Říkám si, co s náma bez Evansový asi bude."

"Jo?" protáhl Remus. "Trochu zděšeně? Jenom trochu? Věděls to, že jo?" vybafl na něj. "Věděl jsi, že má," polkl, "Znamení."

Ramena mu poklesla, jak se hodlal přiznat pravdu. "Věděl jsem to."

"A přesto jsi nic neřekl?"

Sirius zkroušeně koukal do podlahy. Co měl na tohle říct?

"Vypadni."

Cože? Sirius vzhlédl. Remus na něj ale koukal s opovržením a znechucením. Ukázal na dveře. Sirius neměl jinou možnost. Jeho nejlepší přítel ho právě vyhodil z bytu.

Když odcházel, vzpomínal na tu chvíli. Měl tolik podezření, že snad ani netušil, které vyslovil jako první. Bylo to jen pár dní zpátky, tehdy ji chytil za ruku a rukáv jí vyhrnul.

Brečela, on ji odsuzoval a ona slibovala, že v to nevěří. Nic jí neřekl, nechal ji tam. Teď si v duchu vyčítal, že neudělal víc, že jí pak řekl až ta poslední slova. Kdyby jí tehdy pomohl, možná by dnes nebyla tam na tom místě.

Když vycházel ven z domu, nakopl plechovku. A pak znovu. Vytáhl pergamen s jejími slovy. Jak mu to mohla udělat? Vztekle pergamen roztrhal na drobné kousíčky, které nechal volně ležet na ulici.

Do háje, jsem horší než oni všichni dohromady, pomyslel si a vzpomněl na svoje přátele. Každý byl na dně, bez Lily nikdo nevěděl, co dělat. Ani on ne. Mohl si nalhávat, že život půjde dál, ale nebyla to pravda.

Lily měla spoustu tajemství. Sirius věděl, že zná sotva polovinu, spíše méně, něco na Remových slovech ho ale zarazilo. Co když Lily nebyla Lily? Ne, to byla blbost. Ale co když za tím vším bylo něco víc? Co když Lily nebyla jen bojácná troska, která je všechny prodala Voldemortovi?

Tolik by tomu chtěl věřit, jen nevěděl, jestli může. Copak byla ještě nějaká naděje na nalezení klíče? A co když Lily žádný neměla? Stálo přesvědčení v její nevinu nad možností ztráty naděje? Co by asi tak udělala Lily, blesklo Siriusovi hlavou. A v tu ránu to věděl. Lily byla správná. A pokud ne, jeho život neměl smysl.