Byl půvabný téměř letní den. Slunce již mělo potřebnou sílu, aby příjemně hrálo a lehoučký vánek nestudil. Severus si však neužíval hezké počasí. Opustil ticho své lektvarové laboratoře pouze proto, aby se zúčastnil porady Fénixova řádu.

Přicházel k domu číslo 12 na Grimmauldově náměstí, jež mohli spatřit pouze ti, kterým bylo svěřeno jeho tajemství. Na zápraží ležel olysalý černý pes a líně si olizoval kulky. Nebyl to nikdo jiný, než čerstvě vyvenčený Sirius Black využívající psí podobu, aby mohl vyjít z bezpečí domu na čerstvý vzduch. Severus nasadil znechucený výraz a snažil se nevšímat si výjevu před sebou. Sirius ho však zpozoroval a v mžiku před ním stál ve své lidské podobě.

„Ale, ale, Srabusi, tváříš se nějak kysele!" zašveholil zvesela. „Snad se ti nezdrcnul lektvar?"

„Zmlkni, ty vořechu!" okřikl ho Severus. „Víš moc dobře, z čeho je mi zle."

„Jen se nedělej, Srabusi! Víš proč si jako pes lížu kulky?"

„Nemám nejmenší tušení," odpověděl Severus popravdě, ale nestihl dodat, že to ani vědět nechce.

„No, protože prostě můžu," uculil se Black a sledoval, jak se jeho bývalý spolužák elegantně otočil na podpatku a do blízkého kanálu vyhodil obsah svého žaludku. Sirius spokojeně mlaskl a vešel do domu, kde každou chvíli čekal další hosty.

A i tohle je moje dílo :-D