Fénixův řád byl obnoven a Molly tak kromě své domácnosti zčásti převzala ještě kuchyň na Grimmauldově náměstí. Minimálně před každou poradou vařila pro celou sešlost a náramně si to užívala. I když to znamenalo spoustu starostí navíc.

„Siriusi!" zvolala, když vhodila do krbu špetku Letaxu a strčila do něj hlavu.

„Ano?" ozval se Sirius prakticky okamžitě.

„Objednal jsi na zítra v pekárně ten chleba, jak jsem tě žádala?"

„Sovu jsem tam poslal, ptal jsem se, jestli chleba bude. Pekař mi odpověděl, že chleba mají každý den tři prdele." Molly ho probodla vražedným pohledem. „No co, to říkal on!"

„No jenom aby..." zaškaredila se na něj, jako kdyby byl jedním z jejích synů.

***

Druhý den dorazila na Grimmauldovo náměstí s předstihem, stejně jako její početná rodina. Vyslala pro pečivo Freda, aby si ušetřila nějaký ten čas a mohla se soustředit pouze na vaření.

Fred se vrátil vcelku rychle, ale místo chlebu nesl dvě tašky plné rohlíků.

„Frede Weasleyi! To nemyslíš vážně! Už jsi někdy viděl, abychom jedli guláš s rohlíky?" rozčílila se Molly.

„Na mě neječ, mamko, chleba nebyl," bránil se zrzek, zatímco pokládal tašky na stůl.

„Ale on mi včera vážně tvrdil, že ho bude tři prdele," bránil se Sirius předem.

„To jsem mu taky připomněl. No a víte, co mi na to řekl? Že tři prdele chleba je šest půlek a to je prý hned pryč," přetlumočil Fred pekařovu výmluvu a spěšně se klidil z dosahu matčiny utěrky.

Dvojčata a Sirius pohromadě, to je něco, u čeho jsme s Bellou rozhodně nemohly chybět.