Čerstvý sníh se mi pomalu snášel na kožíšek a já sledovala krajinu . Před sebou jsem viděla krásné skály , louky a řeku všechno pod sněhem . Viděla jsem skupinku vlků kráčející po sněhu . Nebyla to ani moje  smečka . Byli to cizí vlci . A podle krajiny poblíž mě . Bylo jich asi pět a všichni byli bílý jen jeden mladý vlk měl světle šedý hřbet . Došli k ostatním vlkům a ti je začali vítat . Bylo jich celkem dvacet pět . Což je více než u nás . Co to je za vlky? Pomyslela jsem si . Možná že to že to je jiná smečka nevadí . Konec konců smeček je hodně a tyhlety jsou určitě daleko od nás . Najdi je ! Slyšela jsem melodický hlas Hvězdné . Najdi smečku u Stříbrné Skály a budeš šťastná .
Rychle jsem se probrala a vyskočila na tlapy . Stala jsem teď ani všech čtyřech a zrychleně oddechovala. Vážně mi Hvězdná říkala abych je našla ? Ale proč ? Přidat se k někomu jinému by bylo dobré rozhodnutí . Byla bych možná v o  dost lepší smečce ,nikdo by se na mě nedíval jako na zrádkyni a prostě by to všechno bylo snazší.  Jenomže já jsem nemohla z jednoho jediného důvodu . A to byla láska . Hrubého jsem milovala a opustit ho bych nezvládla . Ani se sestrou a rodiči by to nebylo tak těžké jako s ním . Já už mám můj drahý domov , moji smečka  . Jenže já teď nevím kde jsou  . Jsem daleko od našeho území a ačkoliv je možné že někde tady jsou pravděpodobně je nenajdu . Stratím navždy svoji smečku . Jak vůbec přežiju ? V lovu jsem mizerná a boj je to jediné co mi jde . Už nikdy se nestanu Zetou,  nikdy neuvidím svoji rodinu . Povzdechla jsem si a položila si hlavu na přední tlapy . Jsem úplně sama .  Možná že bych se měla do té smečky podívat . Nezůstanu tam ale možná mi řeknou cestu k mé smečce . A taky se tam najím . Při myšlence na jídlo mi zakručelo v žaludku.  Už jsem poměrně dlouho nejedla. Vykročila jsem po krátké trávě . Sníh už téměř roztál a lišejníky ne zemi hráli barvami žluté , zelené a oranžové . Sněhu tu už bylo jenom málo.  Pokračovala jsem po cestě a šla asi tři hodiny když jsem ucítila jeden pach.  Byl to zajíc a byl dost vidět . Zimní srst asi ještě nestačil shodit takže byl zářivě bílý což bylo v krátké trávě hodně vidět . Bílá jsem však byla i já a tak jsem si musela dávat pozor na to abych ho nevyplašila . Už dlouho jsem nelovila a tak jsem v tom zatím neměla trénink . Tak jo jdem na to
Našlapovala jsem opatrně a potichu jako bych se plížila za nepřítelem ale dávala jsem si pozor abych nebyla úplně pomalá a vítr nezměnil směr a odnesl můj pach k zajíci . Už jsem byla dost blízko a skočila jsem . Zajíc vyrazil pryč ale já ho utéct nenechala . Povalila jsem ho na zem a zaryla mu tesáky do krku a zabila ho . Tak a mám večeři !
Pomyslela jsem si nadšeně a chtěla se zakousnout do masa když v tom jsem uslyšela zavrčení. Otočila jsem hlavu a všimla si čtyř  bílých a hnědých lišek plížících se mým směrem. Ale ale mladá vlčice co tu děláš tak sama ? Zeptal se posměšně bílý lišák . Co ti je potom? Odsekal jsem . Copak holčička je drzá zašklebila se hnědá liška . Tak ji dáme co proto řekl hnědý lišák a poslední bílá liška přikývla .  Tak pojďte !
Lišky mě obklíčily a začali kolem mě kroužit ve snaze mi nahnat strach . To se jim ale nepovede . A tohle mě má vyděsit? Zeptala jsem se posměšně . Ne to tohle ! Zaječela bílá liška a skočila po mě.  Srazila jsem na zem ladně se vyhla útoku dalších dvou lišek. Mezitím jsem srazila hnědou lišku na zem a zaryla ji tesáky do masa . Liška vykřikla a já se zakousla až jsem cítila krev . Kdykoliv se nějaká liška přiblížila k zajíci nebo ke mně zakousla jsem se hlouběji takže už jsem měla pod tlapami kaluž krve . Nezabiješ ji na to nemáš odvahu zavrčel hnědý lišák. Fakt jo ? Škubla jsem hlavou a uslyšela zakřupání Liščích kostí . Lišky zalapali po dechu a já už lámala krk další tentokrát bílému lišákovi . Obě dvě zbylé lišky radši utekly . S chutí jsem sežrala svého zajíce a pak tam ty lišky nechala . Neměly mi brát jídlo .
Asi už se vážně začínám stávat zlou a krutou . Hele vlče ! Zavolal na mě nějaký hlas . Otočila jsem se a uviděla dva vlky kráčející ke mě . Naježila jsem se . Kdo jste ? Zeptala jsem se nedůvěřivě . Já se jmenuji Milý a tohle je Citlivá , představil vlk sebe i svou kamarádku.  A co má být ? Ušklíbla jsem se . Nemusela si ej hnedka zabíjet pronesla tiše vlčice vedle něj.  Její žluté oči mě smutně sledovali.  Mě to nevadí pokrčila jsem rameny . Nechceš m nám do smečky ? Zeptal se vesele vlk . Milý ! Okřikla ho vlčice vedle . Nic o ní nevíme a ty už ji zveš k nám? Počkat ! Vykřikla jsem . Vy jste smečka u Stříbrné Skály? Ano odpověděli vlci sborově. No výborně a já se před nimi musela ukázat jako ta největší zrůda ! Pomyslela jsem si kysele . Pojď s námi Alfa rozhodne co s tebou pronesl Milý a spolu s Citlivou vykročili vpřed . Polkla jsem a vydala se za nimi . Musím říct že tady to bylo ještě hezčí než naše území . Všude se tu vznášela vůně kořisti , všude tu bzučel hmyz v trávě . Byla tu veliká jezera obklopená rudožlutou trávou a pár jehličnatými stromy. Možná že se tu mají líp než naše smečka . Tahle myšlenka se mi nelíbila ale byla pravdivá . Hlavně když jsem uviděla milou bílou vlčici s modrýma očima jak se vesele přivítala s Milým a Citlivou . Kdopak to je ? Zeptala se sladce vlčice . To je Perla představila mě Citlivá.  Aha já jsem
Modrooká Omega smečky . Omega ? Pomyslela jsem si nevěřícně.  Na co koukáš mi nejsme jako jiné smečky abysme s Omegami zacházeli jako kus kůže zasmál se Milý . Došlo mi že mají asi o dost lepší život než já v mojí smečce . Měla bych tu možná zůstat , možná že tady mám šanci na pravé štěstí. Ale na druhou stranu já chci za svojí pravou smečkou . Za svými přáteli a rodinou .
A ačkoliv je tato smečka milá já mám domov jinde .
Tak jo guys . Další kapitola na světě! Co myslíte na tuhle smečku . Zůstane Perla nebo ne . No nechte se překvapit . Vaše Luna 😘