Jak tak dny ubíhaly, bylo těžké je počítat v tom všem shonu. Páté ročníky se připravovaly na složení NKÚ, ty šesté zase na postupové zkoušky. Proto nebylo divu, že se tyto skupiny stále častěji a častěji potkávaly v knihovně. Jenže stále méně a méně si sebe všímaly, neb stres jim proudil v žilách namísto krve.

Remus se ponořil do studia s Lily. Jako každý rok opakovali během května vše, co se stihli naučit a i trochu víc. Byli to přeci ti nejlepší z nejlepších, proto se předpokládalo, že podají klasicky perfektní výkon.

Každý večer navíc Remus doučoval zbylé tři poberty vše, co stihl najít. Bylo to pro všechny výhodné, vlkodlak si zopakoval, co se naučil, James se Siriusem nemuseli trávit v knihách zbytečně moc času a Peterovi vyhovovala Remova trpělivost.

Lily úplně stejně doučovala své tři kamarádky. Mary MacDonaldová byla už od přírody chápavá, proto to zrzce nedalo příliš práce, Marlene McKinnonová byla spíše nesoustředěná, než nechápavá, a Anne Swanová to nepotřebovala vůbec. 

Zmijozelští měli ovšem propracovaný jiný systém. Vzájemná pomoc se odkládala na neurčito a nastupovalo pošklebování a výsměch, co většinu z nich neuvěřitelně motivoval.

Když jednoho večera prohodil Rabastan tu pověstnou větu, že Serena letos nemá šanci zkoušky udělat. O půl hodiny později měla Serena procvičená snad všechna útočná kouzla a Rabastan ležel uprostřed společenské místnosti jako výstraha ostatním.

Avior se během toho smála a když mladý Greengrass zkusil něco podobného, Rosierová ho zneškodnila rovnou na první kouzlo. Vega se tak mohl jen po zbytek večera dívat, jak se jeho přátelé baví na jeho účet. Nic takového už nezkusil. 

Jediný, kdo se těchto příprav neúčastnil, byla Narcissa Blacková. Svůj čas rozdělovala mezi knihovnu, poslouchání rad od Bellatrix a učení v pokoji v posteli pod tišícím kouzlem. Byla přímým důkazem toho, že spát denně pouhé čtyři hodiny se skutečně dalo.

Jenže kdo chtěl být nejlepší, musel pro to něco dělat. Pokud jste tedy nebyli Serenou s jejími havraspárskými kořeny. Ale Narcissa měla jen jedny předky a to ty ze Zmijozelu. A kdo čistě náhodou nebyl... Tak ten doopravdy nebyl, neexistoval. Ne pro rodinu Blacků.

Jednoho večera se odvážila sejít do společenky k ostatním. Přimotala se zrovna k rozhovoru o blížících se zkouškách. O ničem jiném se teď páté ročníky nebavily. 

"Kdy to vlastně začíná?" zeptala se Serena, zatímco si leštila nehty.

"Neměla bys to vědět, když je děláš už za týden?" pozvedla obočí vždy dokonalá Avior. I ona se věnovala péči o nehty, ale při tom ještě stíhala číst učebnici lektvarů, odpovídat na otázky, které jí Rabastan pokládal, aby ji procvičil, a pokukovat po blížící se blondýnce.

"Ale prosím tě, NKÚ není něco, co by vyžadovalo takovou přípravu. Co tam může být tak těžkého?" nechápala Serena, která jako jediná nemusela mít plný počet bodů. Její rodiče jí budou mít rádi i bez toho. Paradoxně to byla právě ona, kdo býval na prvních příčkách všech umístění.

"Třeba to, jak připravíš Drmolící lektvar," četla Avior zrovna tuhle stránku, tak ji to napadlo. Serena se ušklíbla.

"Vždyť je stejný jako Slunečný, jen se místo rozmarýnu přidá levandule. Co je na tom, prosím pěkně, těžkého?" ušklíbala se.

Narcissa kousek od nich zaťala pěsti. Jistě, nebylo na tom těžkého vůbec nic, jen to, že to zase nezvládne. A pokud se to pořadí, co u NKÚ budou mít, někdy někdo dozví... Bude ztracená. A právě proto musí tuhle kouzelnickou úroveň zvládnout.

"Já opravdu nevím, že s tím tolik naděláte. Je to jen o trochu větší test. A ty vstávej, lepší lidi mají nudnou poradu prefektů," dloubla do Rabastana, aby šel také. Ten si povzdechl, protočil oči a zamířil za svojí partnerkou pro schůzování.

"Už jdu. A ty, hvězdičko, si trochu procvič formule, nejdou ti," otočil se Rabastan k Avior, která po něm mrskla pilník. Tohle si snad nezasloužila ani ona.

"Má pravdu, jsi neschopná, Rosierová," připojil se k němu Vega.

Avior protočila oči a popadla učebnici formulí.

"Já vám ještě ukážu," slíbila jim a začetla se do předposlední kapitoly, která byla snad ze všech nejtěžší.

"Aby ses nepředřela. Má tvůj mozeček vůbec takovou kapacitu?" poškleboval se jí Vega.

Avior se na něj sladce usmála. "Aspoň umím uvařit Kýchací dryák bez toho, abych vyhodila do vzduchu polovinu učebny. Není tohle ten důvod, proč si tě Křiklan nezve do klubu?" odpálkovala ho naprosto brilatně.

Oba se na sebe potom usmáli. Avior četla dál učebnici formulí a Vega si vytáhl lektvary. Musí předvést ten nejlepší výkon a překonat tak toho druhého. Ona to vlastně nebyla až tak špatná motivace.

"Narcisso, co tam tak stojíš? Chceš pokazit obranu jako vždycky?" navezla se Narcissa plus plus do obyčejné Narcissy. Samozřejmě to myslela dobře, jenže blonďatá dívka byla už tak na pokraji zhroucení. Tahle taktika byla pro jiné osobnosti než pro její momentálně vystresovanou dušičku.

"Nebo rovnou i přeměňování. Víš, jak ti nešel ten ježek," posmíval se jí Vega a Avior přikývla.

"Chceš být lepší? Zopakuj si to," navrhla jí stejnou metodu jako používali oni. Jenže Narcissa se sotva držela na nohou od samého učení. 

Nic neřekla, jen se otočila na podpatku a vyběhla do pokojů. Nezvládne to. Nikdy nebude tak dobrá jako oni, tak dobrá jako Medy nebo dokonce jako Bella. Bude prostě vždycky poslední. Poslední dcera Blacků, poslední v seznamu bodů, poslední ve všem. A co hůř, všichni to věděli. A to už Narcissa skutečně nemohla přejít jen tak.

Ještě ten večer si opakovala, četla všechno, co mohla. Usnula přímo na učebnici zklamaná, zničená a v depresích. Nikdy to nedokáže, nikdy nebude tak dobrá, aby to stačilo.

***

V den zkoušek si Narcissa přála, aby měla aspoň jednoho mudlovského kamaráda. Tak moc by potřebovala ty malé prášky, které mudlové užívali proti stresu. Srdce jí splašeně bušilo už od rána, v žaludku ji tížilo snad veškeré jídlo, co za posledních pár hodin zvládla sníst, ale ani toho moc nebylo. Ale hlavně, srdce jí svírala ledová ruka osudného okamžiku. 

Když seděla v chodbě před jednotlivými učebnami, kde měla tahle zkouška probíhat, přemlouvala se, že nebude samou nervozitou zvracet. Zhluboka dýchala a pokoušela se uklidnit ruce, které se jí třásly jako při nějakém záchvatu.

Po dlouhých minutách čekání si je zavolali do učebny, kde jim rozdali prázdné pergameny. Narcissa měla chuť ječet. Vykřičet do světa veškerou nenávist k této chvíli. Jenže nemohla, Blacková si s něčím takovým přece nedělala hlavu.

"Máte na to hodinu a půl, pokud uvidím někoho opisovat, víte, co vás čeká. Začněte," tleskla profesorka McGonagallová rukama a všichni se okamžitě pustili do psaní.

I blondýnka se sklonila ke svému pergamenu se zadáním, ale slova se jí rozpíjela před očima. Nemohla zaostřit na jednotlivá písmenka.

Když to konečně dokázala, zhrozila se. Uveďte tři možné způsoby přeměny ježka v tabuli a zase zpět. To někdy dělali? Narcissa věděla, že něco takového musí vědět. Nevadí, nepanikař, zkus otázku dvě, napovídala jí poslední rozumná buňka, kterou ještě měla.

Jaké kouzlo se užívá pro potřebu jehelníčku. Vyberte dvě libovolná. Narcissa skoro zajásala. Skvěle, něco co znala. Přiložila špičku brku na pergamen, ale zarazila se. Jak to kouzlo znělo? Jak se při něm mělo hůlkou pohybovat? Narcissa věděla, jak to použít, uměla to, jen si nemohla vzpomenout.

Před očima jí plavaly otázky, které neuměla zodpovědět, střídaly se se seznamem, kde její jméno bylo napsáno jako poslední. Nikdy to nedokáže, její matka měla pravdu. Není dostatečná Blacková, jak říkával její otec. Nikdy nebude jako Bella nebo Medy. Vymažou ji z gobelínu, zničí ji, vydědí... Narcisse se prudce stáhlo hrdlo.

Mysli, mysli, přikazovala si, ale i v mysli zněl její hlas plačtivě. Co jen bude dělat, když to nenapíše? Musí se soustředit. Četla otázku stále dokola a dokola.

"Ta? Je k ničemu, podívej se na ni, jako by ani nebyla naše," zaslechla skřípavý hlas Druelly.

Prudce se otočila. Jistěže tam nikdo nebyl.

"Málo se snaží," pokýval hlavou otec.

Narcissa zavřela oči a zhluboka dýchala. Nesmí to pokazit. Tahle zkouška znamenala její život, její budoucnost, její všechno. Byla to osudová zkouška v osudný den.

A Narcissa byla na nejlepší cestě, jak ji zkazit.

***

"Pánové, co se takhle proletět kolem hradu," navrhl Sirius, když znuděně ležel na posteli v ložnici.

Remus na něj líně otočil hlavu. "Co je to zase za nápad?"

"Náhodou, je to skvělé, Náměsíčníku. McGonagallka nás nepřistihne, protože právě píše NKÚ. Tichošlápku, jsi génius," vyskočil z postele James plný energie.

Remus protočil oči. Jistě, zase ta skvělá zábava ohledně létání. Co na tom sakra viděli?

"Jdu do toho," zavolal vesele Peter, který prostě nemohl trhat partu.

Remus si povzdychl. Když šlo o tohle, byl Peter hrozně nadšený člověk. Pokud šlo třeba o učení, museli jste ho pomalu nutit k soustředění. 

"A když už tam budeme, můžeme nahlédnout na to, jak ta jejich zkouška vypadá," začal nenápadně podsouvat svůj nápad Sirius.

To už vlkodlaka zaujalo víc. Zvědavě se zvedl na loktech a naklonil se dopředu, až málem přepadl z postele.

"Snad se ti po zkouškách nestýská," zeptal se zvědavě.

Sirius zavrtěl hlavou. "Jistěže ne, jen mě zajímá, jestli to letos bude vypadat stejně jako loni. A čistě náhodou vím, jak jsem tam trpěl já, takže by bylo hezké podívat se na ty, co trpí letos," rozvíjel svoje výmluvy i nápady.

Ostatní poberti pozvedli obočí. "Děláš si legraci? Chceš se dívat, jak McGonagallka mučí páté ročníky?" nechápal James.

Remus naklonil hlavu ke straně. Mohl by tam pochopit, jak to vlastně v jejich ročníku vypadá. A hlavně proč byla Blacková na seznamu jako poslední.

"To náhodou není špatný nápad," zvedl se a snad poprvé se postavil na Siriusovu stranu.

Chlapec ho za to obdivně poplácal po ramenou. "Výborně, vypadá to, že se konečně naše výchova trochu projevuje," byl na něj hrdý jako na vlastního syna. Remus se ušklíbl.

"Ale rychle, než zkouška skončí," vzpomněl si Peter na časy, kdy musí být zase zpět na další hodině.

Sirius s Remusem přikývli.

James nechápavě zavrtěl hlavou. Jeho přátelé byli vážně divní.

Jenže i přes to se s nimi vydal pro košťata, i přes to s nimi vylétl z hradu a i přes to obkroužil hlavní část, kde se měla ona zkouška konat. Nezapomněl se cestou nad pozemky prohnat jen kousíček od Evansové, aby na něj jen tak nezapomněla. Jako vypravěčka ale můžu říct, že to skutečně nehrozilo.

"Támhle to bude," zavolal až příliš nadšeně Sirius. Musel se krotit. Vidět Rosierovou trpět sice moc chtěl, ale nemusel se kvůli tomu přestat ovládat. Vlastně by rád viděl trpět i Birchovou a svoji drahou sestřenku. A samozřejmě Lestrange. Takže prakticky celé jádro zmijozelských bylo v jeho zorném poli. A on se jim bude za oknem nenápadně smát.

Všichni čtyři sesedli na římse a naklonili se k oknu.

"Jenom píšou test," povzdechl si James. Chtěl vidět nějaké výbuchy, které při jeho zkoušce přítomné byly. Vždy, když někomu došly nervy, tak vyslovil kouzlo nesprávně a pak už to byla jen otázka chvilinky. James se tehdy dobře bavil, vzpomíná si na to.

"Jo, nuda," přisvědčil ochotně Peter.

James na něj kývl a oba dva na svých košťatech vyrazili zpět k jezeru, kde z nich po chvíli bude na prášky jedna rudovláska z jejich ročníku. Sirius už chtěl odletět také, ale Remus ho zadržel.

"I testy můžou být zajímavé. Vsadím galeon na to, že ta holka z Havraspáru omdlí," překvapil sám sebe i Siriuse. Ten se ale velice ochotně zapojil do této hry.

"Ne, první bude tamten mrzimor," ukázal na druhou stranu třídy. Remus následoval jeho ruku a skutečně uviděl chlapce, který musel být už dost vysílený.

"Podívej se na Birchovou s Rosierovou, už jim došla slova," poškleboval se Sirius. "A Lestrange, no, to vidím sotva na Dobré," smál se, když viděl jak všichni tři kousají špičky brků v přemýšlivém gestu. Přál jim to, možná byl škodolibý a zákeřný, ale skutečně jim přál propadák.

Remus se na ně podíval také. Vedle Birchové seděla totiž Narcissa. Zkoumavě si ji prohlédl jako pokaždé, když na ni v knihovně narazil. Brk měla stále suchý, ani ho nenamočila do inkoustu. Remus viděl, jak Minerva tleskla rukama, čímž oznamovala další čtvrt hodinu pryč. Zbývalo tedy posledních patnáct minut a Narcissa neměla zapsané ani jedno kouzlo? Jak to bylo možné?

"Bacha," sykl Sirius a schoval se tak, aby na něj nepohlédla právě ta zmijozelka, kterou Remus zkoumal.

Narcissa se totiž celá zoufalá obrátila k poslední možnosti. Modlitba k Merlinovi, aby jí seslal nápad, pomoc, cokoliv. Ve chvíli, kdy ji v duchu dopověděla, pohlédla z okna a spatřila Remuse.

Chlapec se setkal s jejím pohledem. V modrých očích se jí zračil strach, ne přímo děs. Hrůza z toho, že zkoušku pokazí. Remus si vzpomněl na slova, která říkala. Blackovi jsou dokonalí. A právě jedna z dokonalých Blackových neměla dokonalý test. Nedívala se na něj chladně, skutečně měla v očích nějakou emoci. 

Vlkodlakovi se skoro stáhlo srdce úzkostí, když si představil, kolik jí asi dívka musí právě teď prožívat. Její oči hleděly vpřed s jedním jediným cílem. Najít pomoc. Křičely: "Udělej něco, prosím, moc tě prosím, promerlina něco udělej." Naléhaly na něj, jako by byl jediným člověkem, co jí teď dokáže pomoct.

Nepřemýšlel, prostě jednal. Sirius si s hrůzou uvědomil, že Remus zaklepal na okno. To na sebe snad chtěl upozornit? Proč by to dělal.

"Náměsíčníku," sykl, ale Remus trhl hlavou, aby se Sirius schoval. Ani Sirius neváhal. Proč mít problém, když si o něj koledoval jen Remus? 

Avior hleděla zaraženě na okno. Lupin právě na kohosi kývl, aby zmizel. Znala to gesto. Co ale dělal Lupin, to netušila.

"Pane Lupine?" otázala se překvapená profesorka, když otevřela okno a otočila se tak na okamžik ke studentům zády.

Toho okamžitě využila Narcissa a nahlédla k Sereně, která vědoma si jejích obtíží, jí jeden popsaný pergamen přistrčila blíž. Narcissa děkovně kývla a opsala první tři otázky.

"Dobrý den, paní profesorko, já se jen přišel zeptat, jak Vám ty zkoušky jdou," improvizoval chlapec, aby nahrál blondýnce nějaký čas. Viděl, jak se snaží zapsat, co nejvíc. Věděl, že za sedm otázek už je minimální počet bodů. A přesně tolik otázek potřebovala Narcissa opsat.

"Až do této doby výborně, pane Lupine. Kde máte pana Blacka, Pottera a Pettigrewa?" vyklonila se ven a vyhlédla, kam až dohlédla. Nikoho nenašla. Narcisse se mezitím povedlo opsat další dvě otázky.

"Nechtělo se jim, to víte, my sami budeme mít zkoušky, takže se chtějí učit," vymýšlel si úplné hlouposti, aby nějak zabral čas. Minerva si to uvědomovala. Viděla na něm, že je očividně v rozpacích, ale přikládala to na vrub jakési ztřeštěné sázce právě mezi poberty, co se teď jistě smějí za rohem. Nebylo by to poprvé.

"Jistě, tak dnes večer, místnost sedm set třináct, jako vždy," chtěla se otočit zpět, ale Remus, vědom si toho, že Narcissa by byla chycena při činu, musel něco plácnout.

"A nešlo by to až zítra?" vyhrkl, aby se k němu profesorka zase otočila. A ona to skutečně udělala, očividně překvapená takovým nerespektem zrovna od Remuse.

"Nebudu se opakovat, pane Lupine. Za tuto poznámku jste si vybral další den. Doufám, že svůj trest strávíte tak vesele jako teď vypadáte," zavrtěla skepticky hlavou, když se Remus nevinně usmíval a snažil se napodobit obvyklý Siriusův výraz, který skromně pojmenoval Já nic neudělal.

Blondýnka ze Zmijozelu pochopila, že už to Remus nebude moct protahovat, proto opět zabodla pohled do svého papíru a začala si opět zamyšleně okusovat špičku brku.

Profesorka McGonagallová neslyšela ani jedno vyměněné slovo, proto na nikoho nepojala podezření. Klidně si došla doprostřed místnosti a mávla na Remuse, aby už od toho okna zmizel. Tím, že měli poberti takovou pověst, ani nepojala podezření na někoho s těch dětí před ní, co psaly test. 

Narcissa se bála zvednout pohled od pergamenu, aby se ještě něco nepokazilo. I tak ale v duchu poděkovala Merlinovi, že její prosby vyslyšel a poslal jí sem toho vlkodlaka, co jí právě zachránil pověst a nejspíše i život.

***

"To jste měli vidět, co tam Náměsíčník předváděl," lámal se smíchy Sirius, když tu historku vyprávěl Peterovi s Jamesem.

Oba dva teď litovali, že tam o tu chviličku déle nezůstali. Remus v jejich očích stoupl na ceně jako pravý poberta.

Sirius ho neustále poplácával po zádech, aniž by znal jediný důvod toho, proč to vlastně chlapec udělal. Nutné podotknout, že ani on sám netušil, proč něco takového udělal.

"Jen si to představte, sedm set třináctka. Náš Remus a sám za sebe," smál se Sirius, který z vývoje událostí byl tím nejvíce nadšeným. Peter mu samozřejmě sekundoval.

Jen James si zamyšleně kousal spodní ret. Tyhle změny chování znal sám od sebe. Vždyť letos byl už třikrát v knihovně, aniž by se to tam pokoušel podpálit nebo vyhodit do povětří.

A kvůli komu? Kvůli Evansový. Za těch pár minut ji ani neštval, jen se na ni díval. A jednou, když dívka hledala knihu, jejíž jméno si mumlala potichu pro sebe, jí tu knihu přistrčil, aby vypadla z poličky přímo před ní. Sám pak zmizel dříve, než mohlo zrzce dojít, kdo to udělal. Bylo by pak vhodné dodat, že Lily to přišlo jako roztomilé gesto. Jen kdyby věděla, kdo to udělal. 

A Remus se teď zachoval úplně proti svému přesvědčení. Čím to mohlo být způsobeno? Nebo spíše kým? James se takhle neudržel kvůli Lily a choval se jako Remus. Remus se takhle neudržel a choval se jako James. Něco tu šeredně nehrálo. A James byl odhodlaný přijít na to, o co jde.

Co se s jeho nejlepším přítelem dělo?