Neville seděl v kabinetu profesorky Prýtové nad šálkem čaje a dopodrobna jí vysvětloval plán, kterak přechytračit mandragory a pozorovat je tak, aby o ničem nevěděly.

„To je hodně neotřelé, pane Longbottome," prohlásila profesorka a poškrábala se ve vlasech. „Hrome, to se mi líbí. Je tu ovšem pár významných ,ale', to si pojďme říct."

„Já vím, ještě to není úplně doladěné, uznávám," připustil Neville, nedokázal ale skrýt své nadšení.

„Tak to probereme," začala Pomona. „Předně, chápu tedy, že budete potřebovat nějaké to mudlovské vybavení. Jak ho seženete?"

„No, dá se to koupit v mudlovském obchodě, mudlové prodej nijak neomezují. Není na to potřeba povolení nebo tak. Takže stačí, když dostanu povolenku opustit spolu s Deanem Thomasem, který ty mudlovské věci zná a viděl, na chvíli Bradavice, abychom to jednoduše došli koupit," shrnul to Neville.

„Tak to by vám vaše kolejní ředitelka umožnit mohla, jste koneckonců dospělí," ujistila ho Pomona.

„Kolejní ředitelka?" zajíkl se Neville. „Uff, tak to ta další ,ale' ani nemusíme probírat," dodal sklesle. Bylo pravdou, že se současnou kolejní ředitelkou Nebelvíru o svém nápadu na téma ročníkové práce a zejména na neotřelý výzkum zatím nehovořil. Sám se tomu tak trochu divil, ale kdyby Nebelvír stále vedla Minerva McGonagallová, asi by měl menší obavy z toho, že jeho návrh smete ze stolu, aniž tomu dala alespoň šanci. S babičkou to ovšem bylo jiné.

„Nechce se mi věřit, že zrovna vám profesorka Longbottomová takové povolení neudělí," usmála se vlídně Pomona.

„Až zjistí, na co to povolení chci, požene mě, s prominutím, svinským krokem, za to vám ručím," vysvětlil Neville.

„Žádný lektvar se nepije tak horký, jako se uvaří," ujistila ho profesorka. „Co kdybychom za ní zašli spolu?" navrhla potom. Cítila, že ten mladík potřebuje podpořit. I kdyby jejich plán nakonec nevyšel, stejně se spoustu naučí.

„To byste udělala?" vykulil na ni Neville oči.

„Zajisté," přikývla Pomona. „A když na to dojde, klidně se k vám a panu Thomasovi na těch nákupech připojím. To aby byla vaše babička v klidu."

„Vy jste snad anděl," vydechl Neville. Rázem cítil pevnou půdu pod nohama.

„Ne, chlapče, jsem mrzimorka," zasmála se Pomona. „Takže vyřešeno a jdeme dál."

„No, jako další tu máme problém s magií. Tady v Bradavicích se nám nemusí podařit, aby mudlovská technika fungovala. Je tu moc magie," navázal po souhlasném přikývnutí Neville.

„To je pravda. Také jsem nad tím přemýšlela. Nevím, jestli nám Ministerstvo kouzel udělí výjimku, abychom směli tu techniku očarovat, aby tu fungovala," mínila Pomona. „Třeba by v tom mohl pomoci váš spolužák, pan Weasley. Kdyby se přimluvil u svého otce..."

„No, to je jedna možnost. Ale přijde mi jako jednodušší eliminovat magii," navrhl Neville.

„Eliminovat magii?" zvedla na něj profesorka obočí. „Jsou tu silné ochrany hradu a spousta kouzel, které udržují školu v chodu. Takový zásah, i kdyby s ním nakrásně souhlasila paní ředitelka, nám neprojde přes školní radu, pane Longbottome," vysvětlila mu. Věřila, že kdyby se to Minervě podalo správných způsobem, zaujalo by to její zvědavé a dobrodružné já, ale u školní rady by pro to pochopení jistě nenašli.

„Tak jsem to nemyslel, paní profesorko," vyhrkl Neville. „Ani by mě nenapadlo, abych chtěl nějak zasahovat do ochranných kouzel nebo tak..."

„Takže?" pobídla ho netrpělivě Pomona.

„No, napadlo mě, i když to asi není úplně reálné, udělat někde stranou, na hranici pozemků, kde už není taková koncentrace magie, menší, samostatný skleník, kde bude zakázáno kouzlit a všechno se bude dělat po mudlovsku. Sice to bude náročné, ale působení magie bude díky tomu minimální," objasnil to Neville pečlivě.

„Geniální a přitom jednoduché," usmála se Pomona. „Ale jak ho budeme v zimě zahřívat?" napadlo ji pak.

„No, mudlové se zahřívají také bez kouzel. Krb by nebyl úplně praktický, ale jistě mají nějaká topení nebo tak. To ještě zjistím," zamyslel se nad tím Neville.

„U všech ďáblových osidel, to začíná vypadat skutečně nadějně," pochválila si Pomona.

„Já bych zatím nekouzlil Patrona, mozkomorové jsou ještě daleko," utrousil trochu skepticky Neville. Sice byl také nadšený, měli před sebou ale velmi dlouhou cestu.

***

„No ty ses snad zbláznil!" spráskla ruce Augusta Longbottomová. „Vždyť je to nesmysl. A kde na to chceš vzít galeony, hm?"

„No, Ministerstvo bylo celkem štědré, když rozdělovalo těm, kdo ve válce trpěli, odškodné," zvedl Neville obočí.

„A na takovýto výzkum navíc můžeme využít i fond Ministerstva, pošleme žádost," připojila se k Nevillovi Pomona.

„A ty, Pomono, ho v tom ještě podporuješ? No, krása..." zuřila Augusta. „To odškodné, Neville, si máš uložit a využít ho, abys měl něco do začátku. Ne to prošustrovat na nesmysly."

„Augusto, nezlob se, ale ročníková práce není nesmysl," ohradila se Pomona.

„Ročníková práce ne, ale výzkum magických rostlin za pomoci mudlovské techniky ano!" odporovala jí Augsta. „Je to neslýchané!"

„A právě proto to chceme zkusit," zaúpěl Neville. „Když se to povede, budeme ve všech učebnicích."

„A když se to nepovede, budete všem pro smích," mínila tvrdohlavě Augusta.

„A to ti vadí proč? Od tebe chci jenom povolenku, abych na jedno sobotní dopoledne mohl zajet do Glasgow nakoupit vše potřebné," našpulil Neville vzdorovitě pusu.

„Mně to vadí, protože si zakládám na tom, že jméno Longbottom má nějakou vážnost!" vyštěkla Augusta.

„Přežitek," utrousila Pomona.

„Tak přežitek jo?" vyprskla Augusta. „Tak já se budu držet i dalšího přežitku a povolenku k opuštění pozemků nepodepíšu. Neville, můžeš si to pro sebe a pana Thomase zkusit vybrečet u paní ředitelky. Jestli to dovolí, dělej, jak uznáš za vhodné."

„Fajn, babi, jak chceš..." odsekl Neville a nakvašeně vyrázoval z její pracovny.

„Proč jsi tak umíněná?" zeptala se Augusty Pomona, když za Nevillem práskly dveře.

„Já chci, aby z toho kluka něco bylo," povzdechla si Augusta.

„Je to mladý muž se srdcem na pravém místě. Je statečný..." začala vypočítávat Pomona, Augusta ji ale přerušila.

„Ale je to snílek," povzdechla si. „A ty ho ještě podporuješ. Vždyť se musí naučit, že snům se nedá věřit."

„To je strašně smutný postoj," mínila Pomona. „Na začátku všech velkých objevů byl vždycky sen."

„Jenomže na konci většiny snů bývá tvrdá facka od reality," mínila Augusta. „Jen ho chráním," dodala.

„Když ho budeš pořád chránit, zase z něj bude ten ustrašený kluk," upozornila ji Pomona.

„Ty tomu výzkumu doopravdy věříš?" zeptala se Augusta o poznání mírněji.

„Víš, nejsem si tak docela jistá, ale nakazil mě svým nadšením. Tak proč to nezkusit? Ráda mu s tím pomůžu, protože sama hořím zvědavostí. A kdyby to nevyšlo, tak to přeci nevadí. I pád na hubu je pohyb vpřed," vysvětlila jí svůj postoj Pomona.

„A co když tím ztratí čas, nevyjde to, a pak nestihne napsat náhradní práci? Vždyť by kvůli tomu nemohl ke zkouškám," strachovala se Augusta dál.

„Tak jako tak bude psát o mandragorách. I bez toho neotřelého výzkumu jsou mandragory tak obsáhlým tématem, že by to dalo nejmíň na dvě práce. Ten výzkum je jenom zlatý hřeb. V tomhle ohledu nemá co ztratit, může jenom získat," obhajovala Nevillovy plány Pomona.

V podstatě měly obě stejné obavy, když o tom nápadu slyšely poprvé. Lišily se ovšem ve svém postoji. Zatímco Pomona spolu s Nevillem začala konstruktivně hledat způsoby, jak to dokázat, Augusta přišla akorát s důvody, proč to vzdát hned v počátku. Pomona to nechápala.

„Vím, že to Minerva nakonec povolí," prohlásila po chvíli ticha Augusta. „Nesouhlasím, ale dál mu bránit nebudu. Dohlédni na něj, prosím tě," dodala a unaveně se posadila do křesla.

„Spolehni se," přikývla Pomona, které došlo, že k ničemu lepšímu, než je ta momentální rezignace, Augustu už nepřiměje. Proto se s ní rozloučila a doufala, že až Neville udělá díru do světa se svým převratným objevem, bude na něj Augusta konečně patřičně hrdá.

***

Následující sobotu už byli Neville, Dean a profesorka Prýtová na cestě do Glasgow. Šli společně přes školní pozemky a vášnivě diskutovali o tom, co všechno je potřeba pořídit a jak velký skleník budou mandragory potřebovat.

Neville nemohl uvěřit svému štěstí, když společně s profesorkou Prýtovou nastínili před pár dny profesorce McGonagallové jeho výzkumný záměr a ona s nimi nevyrazila dveře ředitelny. Naopak se tvářila zaujatě, i když na ní bylo vidět, že ji také napadají jisté výhrady. Jakmile ale Pomona v kostce popsala, jakým způsobem to Augusta Longbottomová smetla ze stolu, Minerva okamžitě souhlasila, snad dokonce Augustě na truc. Z ředitelny odcházeli s úsměvy od ucha k uchu, podepsaným povolením na výlet do Glasgow, příslibem, že jim vedení školy poskytne veškerou podporu pro výzkum, a dokonce ještě s peněžitým příspěvkem ze školních fondů, aby prý neotáčeli každý galeon dvakrát.

Za hranicí pozemků se přemístili a znovu se objevili nedaleko Katedrály svatého Munga, zasvěcené patronovi města. Domluvili se tak poté, co jim Dean vysvětloval, že i mudlové znají a obdivují svatého Munga, jehož jméno nese i kouzelnická nemocnice v Londýně. Neville i profesorka tím byli překvapení a chtěli se na, podle Deana, nádherný kostel jít v rámci cesty podívat. Koneckonců, nikdo z nich nevěděl, kde najdou prodejnu s počítači, kamerami a dalším vybavením a někde začít museli.