Další obyčejný den ve Frutti Music Baru. Návštěvníci přicházeli a zase odcházeli, na pódiu hrála kapela, která s podnikem spolupracovala už dobrých pár let, a za barem kmitala mladá dívka s růžovými vlasy se světlými konečky. Její otec bar vlastnil, a jelikož to byl jeden z nejvyhlášenějších podniků v Gardenii, bylo třeba, aby mladá Roxy také přiložila ruku k dílu.

Ačkoliv, ne vždy to bylo takové. Dříve byly v baru hned tři páry pracovitých rukou, které se staraly o spokojenost svých zákazníků. Roxyina matka však jednoho dne zmizela a nikdo o ní od té doby neslyšel. Otec o tom s Roxy nikdy nemluvil a mladá barmanka se po čase přestala vyptávat. V hloubi duše otce vinila z toho, že jí něco tajil, ale ani sám Klaus nevěděl, co se s jeho ženou doopravdy stalo. Jako kdyby se jeho vzpomínky na ni zcela vypařily. Postupem času se smutkem zjišťoval, že už vlastně i zapomněl, jak vypadala.

„Roxy, dva jahodové koktejly na čtverku!" volal toho dne na svou dceru, která se skrývala za pultem a drbala za uchem hnědého psa s červeným obojkem. Artu byl jejím věrným přítelem už od štěněte a Roxy vždy cítila, že spolu mají nějaké zvláštní pouto. Připadalo jí, jako by mu občas i dokázala číst myšlenky, ale to byl přece nesmysl. Sváděla to tedy jen na velmi silné přátelství a svou lásku ke zvířatům.

„Hned to bude, tati!" odpověděla otci a sňala z police dvě koktejlové sklenice, načež začala zákazníkům připravovat jejich objednávku. Jahodové koktejly nebyly kdovíjak těžké, proto měla práci za chvíli hotovou a než se její otec nadál, už na něj mávala, aby sklenice odnesl ke stolu číslo čtyři.

Andy s kapelou zrovna v tu chvíli dohráli a ohlásili pauzu, načež zamířili k baru, aby se občerstvili. Mladá růžovovláska s nimi nikdy moc nemluvila, všechny koncerty a akce většinou vyřizoval její otec a ona jen veškeré dění pozorovala zpovzdálí. I tak však muzikanty znala alespoň jmény a čas od času spolu prohodili pár slov.

„Ahoj, Roxy," pozdravil ji černovlasý zpěvák a usedl na barovou stoličku, „dáme si to, co vždycky."

Dívka pouze přikývla a bez okolků sáhla po dalších třech sklenicích, do kterých hudebníkům přichystala osvěžující nápoje plné ovoce. Když je Andy spolu s Riem a Markem s díky převzali, mohla se ve volné chvíli rozhlédnout po lokálu. Artu ležel pod barovým pultem a podřimoval, její otec pobíhal po podniku a kontroloval, zda všechno funguje jak má, a Roxy se přistihla při tom, že zírá do prázdna a absolutně nevnímá svět okolo.

Zatřepala hlavou, aby se trochu probrala. Cítila se toho dne nějak zvláštně. Nitro se jí podivně svíralo, jako by podvědomě očekávala, že se něco stane. Byl to nepříjemný stav, který si nedokázala vysvětlit. Rozhodla se tedy, místo toho, aby si s tím lámala hlavu, vyrazit s Artuem na procházku. I když ještě před chvílí skoro spal, rázem byl na nohou a nadšeně vrtěl ocasem. Procházky miloval.

Roxy se rozloučila s otcem a s Artuem v závěsu vyrazila z plážového baru do města. Jejich procházkový okruh nebyl nijak dlouhý, společně jej však vždy obešli nejméně třikrát, aby mohli být chvíli jen sami se sebou.

Růžovovlasá barmanka z Frutti Music Baru ráda trávila čas o samotě. Tedy, většinou nebyla sama, ale ve společnosti svého čtyřnohého přítele. Po dlouhých směnách za barem zkrátka potřebovala občas vypnout a trochu si vyčistit hlavu, proto s Artuem na procházky chodila téměř každý den.

Když se po chvíli proplétání ulicemi Roxy ocitla na menším náměstíčku, upoutala její pozornost velká růžová budova. Ta byla ještě před pár dny na prodej a v ne zrovna dobrém stavu. Soudě dle nové fasády a umytých oken však prostory někdo koupil a rozhodl se je zrenovovat. Zvědavě popošla blíže.

Za okny byly dlouhé oranžové závěsy, skrze které nebylo vidět dovnitř. Nad dveřmi Roxy zahlédla bílou plachtu, která pravděpodobně zakrývala název budoucího podniku. Dívka věděla, že se nejednalo o obytné prostory, alespoň ne v přízemí. To bylo podle všeho vyhrazeno pro obchodní účely, zatímco podkroví s menšími okny vypadalo alespoň zvenčí jako byt, nebo rovnou hned několik bytů.

Jakmile přišli společně s hnědým ovčákem až k budově, Artu položil obě přední packy na sklo okna a zakňučel. Roxy jej lehce zatáhla za vodítko, aby toho nechal, když vtom se zpoza závěsu vynořilo to nejroztomilejší zvíře, jaké kdy mladá růžovovláska viděla. Malý bílý pudlík na ni koukal velkýma fialovýma očima a skoro to vypadalo, jako by se usmíval.

„Ahoj, maličký," uculila se dívka a podřepla k oknu, pokládajíc ruku na sklo. Malý pudlík ji napodobil, postavil se na zadní a obě přední packy položil do míst, kde měla Roxy dlaň. V tu chvíli to ucítila znovu. To zvláštní spojení, které ji táhlo nejen k Artuovi, ale ke všem zvířatům, na které v Gardenii i mimo město narazila. Jako by jim rozuměla, uměla je vnímat a chápala jejich pocity. Ještě chvíli zvířátko zasněně pozorovala, načež se vedle něj objevila vysoká blondýnka s jantarovýma očima, která se netvářila zrovna přívětivě.

„Omlouváme se, ale ještě nejsme připraveny na velké otevření!" vyštěkla na růžovovlasou dívku rázně, načež zatáhla i tu malou mezírku mezi závěsy, kterou se pudlík dostal k oknu. Roxy protočila očima a pomalu vstala.

„Někdo nám tu vstal z postele špatnou nohou, co říkáš, Artu?" zasmála se tiše směrem ke svému čtyřnohému společníkovi a společně vyrazili dále do města, pokračujíce ve svém okruhu. Roxy se nejednou ohlédla směrem k oknu se závěsy, čumáček malého pudla už však nespatřila.

Bloudila s Artuem městem ještě dobrou hodinu, načež usoudila, že je načase se vrátit do Frutti Music Baru. Začalo se pomalu stmívat a každý večer byl v podniku pořádný nával. Do baru za otcem spěchala, jelikož tušila, že dostane vynadáno za to, že se venku toulala tak dlouho.

„Roxy, kde jsi ksakru byla!?"

Nemýlila se. Klaus byl opravdu vzteklý, stačila však jediná pusa na tvář a vmžiku vyřízená objednávka, aby dceři odpustil. Toho dne už se Roxy prakticky nezastavila. Připravovala jeden koktejl za druhým, pomáhala otci za pultem i mimo něj a když pozdě v noci ulehala do postele, cítila se unavenější než obvykle. To byla však pouze předzvěst toho, co mělo následovat...