V Zásvětí bylo zase jednou ticho, že bylo slyšet trávu růst. Všichni seděli a v přímém přenosu sledovali, jak byl Sirius Black, toho času již dlouho na útěku, dopaden a odvlečen do hradu.

„Ta krysa," ulevil si Godric. „On to ten pajzl Pettigrew celou dobu hrál!"

„Při vší úctě, cos čekal?" zeptal se James. „Vždyť se tu ten ubohý pytel hraček neobjevil, mohli jste si všichni spočítat, že to bylo trochu jinak."

„Ty abys nebyl chytrej, mladej," zavrčel Godric, který se zastyděl, že mu, stejně jako ostatním zakladatelům, nikdy nedošlo, že Peter Pettigrew není oběť.

„To je teď snad jedno. Ale co ten chudák Sirius, takovýhle osud si nezaslouží žádná lidská bytost," povzdychla si Helga a hřbetem ruky si otřela osamělou slzu z tváře.

„Jakýpak chudák?" prohlásil Ekrizdis. „Třeba si to užije, co vy víte. Slyšeli jste snad někdy od někoho, že by polibek od mozkomora nebyl příjemný?"

„Ty aby ses těch zplozenců špíny a hnusu nezastával," poznamenala Walburga Blacková. „Svůj k svýmu!"

„Ty sklapni, ty matko roku!" vyjel Ekrizdis. „Ještě nedávno jsi tady vykřikovala o krvezrádcích a skvrně na cti rodu a jak má v tom kriminále shnít, a teď si budeš hrát na útlocitnou?" vysmíval se Walburze, která náhle vypadala rozpačitě, neb měl Ekrizdis pravdu. Příliš lichotivých slov o svém prvorozeném v poslední, docela dlouhé, době neřekla.

„Uklidni se, mluvíš s mojí manželkou, tak si dávej pozor na ústa," zasáhl Orion.

„Jo, a taky s mojí mámou, mole," přidal se Regulus naježeně.

„Ty zmlkni, cápku, když se baví dospělí, tak dětí šoupají nohama," zamrkal na něj blahosklonně Ekrizdis.

„Si dej bacha, aby ti to dítě jednu nešouplo," odsekl Regulus.

„A toho mola si taky příště nech od cesty, přes plot jsme spolu nečůrali," nedal se Ekrizdis.

„Hele Ekrizdisi, máš tu přírůstek, jestli už jsi teda skončil s tím přeměřováním pindíků," vložil se do debaty Salazar.

„Oni si začali," žaloval Ekrizdis.

„A já to skončím!" houkl Salazar. „Seber se a pal k bráně, máš tam hipogryfa, přešlapuje tam už dlouhou dobu a začíná bejt nevrlej. Se Zoubkem na sebe dost nevraživě koukají."

„Taky tu obludu nemusíš tahat všude s sebou," rýpl si Ekrizdis.

„Kecy si nech na koledu a střihej, než natáhnu jednu tobě," umravnil ho Salazar.

Ekrizdis protočil oči a vyrazil určeným směrem, nespokojeně si mumlaje cosi nepublikovatelného. Koneckonců, komu by se líbilo, kdyby mu během pěti minut hned dva lidé vyhrožovali fyzickým násilím? Salazar se pro jistotu vydal za ním, aby na něj dohlédl. Oběma tak uniklo závěrečné dějství, kdy Regulus utrousil, že jim tedy snad brácha konečně řekne, jestli má mozkomor jazyk, nebo ne, a Helga z toho cynismu šla málem do vrtule.

Ekrizdis dorazil k bráně se Salazarem v patách, ale řečený hipogryf zmizel jako pára nad kotlíkem.

„Dělej si sardel z plastelíny," obořil se Ekrizdis na Salazara, který byl mírně překvapený. „Před chvíli tu byl," poškrábal se zamyšleně ve vousech. Ekrizdis chtěl něco odseknout, ale přerušilo ho syčení.

„Zoubek tvrdí, že se mu zrovna chtěl malinko zahryznout do kýty, aby zjistil, jestli chutná jako kůň, nebo jako kuře, když ta přerostlá koňoslepice najednou s pufnutím zmizela. Prej se lekl, že se málem popral," tlumočil Salazar, co mu sdělil jeho mazlíček.

„Průrva, jak mohl zmizet?" podivil se Ekrizdis.

„Tak to by mě taky zajímalo. To je bordel," ulevil si Salazar.

„Chtěli jsme ho tu mít, ale Rowena nám to zatrhla," zahlásil Viktor Krum. „Hele, vy dva koumáci, doporučuju vám, abyste se vrátili zpátky, dole se dějou zajímavý věci," utrousil pak tajemně a vydal se zpět nečekaje, jestli se k němu přidají. Druhé dějství bylo totiž dost zajímavé, a on o to nechtěl přijít.